V boji proti terorismu může být vzorem imunitní systém organismů
[perex]
Jakou mají spojitost bakterie či paraziti s Usámou bin Ládinem a al-Káidou? Pochopitelnou: škodí a ničí organické i kulturní systémy. Ale za druhé se dá na obé pohlížet skrze prizma biologie. Na jakýkoliv problém národní bezpečnosti se prý dají aplikovat biologické vědomosti - od vývoje zbrojařských systémů až po organizaci ministerstev. Tvrdí to alespoň americký oceánolog a klimatolog Raphael Sagarin v rozhovoru, jenž vyšel v únorovém časopisu New Scientist. „Vidíme, jakým způsobem řeší nejúspěšnější organismy svou bezpečnost, což můžeme i sami využít. Zřejmý je tento příklad. Druhy nebo systémy, jež přetrvaly nejdéle, se adaptovaly na rozličné podmínky a obstaraly si nejvíce zdrojů, přičemž mají velmi volné pojetí centrální kontroly se spoustou autonomie,“ říká Američan. A ve starší eseji Adapt or Die pro časopis Foreign Policy oněch pět zásad „bezpečnostní úspěšnosti“ přímo jmenuje.
V otázce financování vědy neustále narážíme na věčné napětí mezi základním a aplikovaným výzkumem. Politikům je mnohem snazší vysvětlit, proč jsou zapotřebí peníze na vývoj nové bojové stíhačky či protiraketového systému, než proč je důležité investovat do průzkumu ekosystému deštných pralesů. Kritici základního výzkumu – a těch je i v Česku stále příliš mnoho – tvrdí, že nejde o nic jiného než o hračičku pro vědeckou elitu. S tímto tvrzením ale nesouhlasí Sagarin z durhamské Duke University, jenž zkoumá překvapivé téma: Jak se dají využít poznatky z výzkumu biologických systémů na poli národní bezpečnosti?
DARWIN TO ZAČAL
Základem Darwinovy často kritizované evoluční teorie je, že charakteristické vlastnosti živočichů se vytvářejí přirozenou selekcí. Jedním z klíčových hybatelů tohoto procesu je vzájemné soutěžení. Ti, kteří se hrozbám přizpůsobí, přežijí, druzí zaniknou. Sagarin prohlašuje, že podobnost se dá lehce najít i při zkoumání lidské společnosti. Při pozorování konfliktních situací mezi živočichy zjistíme, že některé z nich vznikají mezi jedinci stejné „váhové kategorie“, ale jsou i bitvy, kde jeden z účastníků je nesrovnatelně větší a silnější než ten druhý. V těchto případech je pak k úspěchu zapotřebí odlišné strategie…
„V roce 2002 jsem přišel do Washingtonu D. C., kde jsem měl být rok vědeckým poradcem jedné kongresmanky. A viděl jsem prostředí strachu. Stačil sebemenší hluk a v budově se každý málem ukrýval pod stůl… Tehdy jsem si vzpomněl na vábivé kraby-houslisty (latinsky uca pugnax – pozn. red.), které jsem pozoroval v Cape Cod jako dítě. Samečkům vyrostlo obrovské klepeto, jímž na soky mávali v rituálních bitvách, až slabší ustoupil. Za studené války byla bezpečnost krabím chřestěním zbraní, což fungovalo, pakliže si byli soupeři podobni. Ale dnešní protivník Západu je úplně jiný. Je podobný viru,“ říká Sagarin, jehož slova asociují sci-fi film Matrix a vyřčený příměr lidstva ke zhoubné chorobě.
Ano, studená válka byla v zásadě symetrickým konfliktem. USA a Sovětský svaz zbrojily s podobnou intenzitou a občas, aby demonstrovaly sílu a vojenský potenciál, vysílaly jeden druhému agresivní a výhružné signály. Jako například prvomájové vojenské přehlídky v Moskvě na Rudém náměstí, kubánskou krizi, boje ve Vietnamu a v Afghánistánu, ale i „hvězdné války“ Ronalda Reagana. Vojenští stratégové obou stran měli za čtyřicet let trvání studené války dost času, aby se jeden druhému přizpůsobili. Stali se jakýmisi kraby.
Na počátku 21. století však západní země, zejména USA, musely čelit novému, řekněme asymetrickému a zcela odlišnému nepříteli. Terorismu. Nu a zde narážíme na další analogii s biologií, na viry. Jedná se o nukleové kyseliny zabalené do bílkovinného obalu, takzvané kapsidy. Jsou sice mnohem menší než například bakterie (dokonce není dosud jisté, zda-li jde vůbec o živé organismy) a vypadají bezbranně, avšak skrývají v sobě značné nebezpečí. K vlastnímu rozmnožování využívají životní energii hostitelské buňky, již po dostatečném rozmnožení zahubí. Obranné mechanismy buněk vybudované proti obvyklým útokům jsou neúčinné. Nepřipomíná vám to něco? Sagarin, jenž se po působení v Kongresu spojil s experty na bezpečnostní otázky, k tomu říká: „Skoro všichni biologové byli k mým námětům skeptičtí. Ale i ti, kteří mi dříve položili telefon, se začali ozývat nazpátek a věci promýšlet, ať už zkoumali viry, sviště anebo žákovské kroužky na školách.“
SAGARINOVO PATERO
Sagarin, který aktuálně ve Spojených státech spolupracuje na projektu „Ekologické a evoluční modely pro národní bezpečnostní strategii“ pro organizaci NCEAS, míní, že by odborníci zabývající se bojem proti terorismu měli vzít na vědomí pět tezí evoluční biologie, které vytyčil roku 1987 ve svém díle Evolution and Escalation biolog Geerat Vermeij.
1. Buduj dobré vztahy! Mnozí živočichové se proti silnějším protivníkům a predátorům spojují do symbiotických, leckdy ale prapodivných vztahů. Například klauni očkatí (mimochodem právě ony rybky, jež byly předobrazem hrdiny animovaného filmu Hledá se Nemo) spolupracují v mořských hlubinách s jedovatými sasankami. Ty poskytují oranžovým rybkám ochranu před dravci, na oplátku se živí zbytky rybí potravy. Někdy jde o vztahy stálé, jindy jen dočasné. Stejně jako v tomto ukázkovém příkladě symbiózy až donedávna fungovala rovněž spolupráce mezi Pákistánem a Spojenými státy v boji proti terorismu. Eliminace nebezpečných skupin byla výhodná jak pro USA, tak i režim Parvíze Mušarafa, jelikož teroristé rozvracejí zemi a oslabují státní moc.
2. Nepřetržitě se přizpůsobuj! Vztah mezi hostitelskou buňkou a útočícím virem lze přirovnat k závodům ve zbrojení. Napadený organismus se všemi dostupnými prostředky snaží ubránit útokům smrtícího viru, jenž však vyvíjí stále nové a nové zbraně, aby obešel i ty nejnovější obranné linie. Protivníci rychle poznají zvyky svých soků a účinnost obrany se výrazně snižuje. Teroristé si velice podobně mohou vysledovat neměnná ochranná opatření. Tak mohou zjistit potenciální slabá místa. „Prohlídky aut, které se dějí dle stále stejného postupu, učiní i vojenskou základnu cílem úspěšného teroristického ataku,“ píše Sagarin pro časopis Foreign Policy, a doporučuje proto pravidelnou kontrolu bezpečnostních protokolů, aby se takovému proražení ochrany co nejefektivněji zabránilo.
3. Diverzifikuj a chraň zdroje! Organismy, které vynakládají veškerou energii na vábení partnerů a „vznešenost“, mohou být velmi zaskočeni, když se objeví zdatný sok. Chcete příklad? Dlouhá a krásná paví péra sice nalákají pávice, ale jsou obrovskou nevýhodou, jestliže samec musí před dravcem prchat. Načančaný krasavec se může vyvíjet pouze v prostředí bez šelem. To už ale nemáme. Studie z období po 11. září 2001 ukazují, že řada chemických továren vynakládá stále spoustu prostředků na výzkum, nicméně opomíjí zajistit základní bezpečnost svých podniků. Analogie s přírodními druhy zde rovněž bije do očí. Úspěšný může být jen ten, kdo dokáže udržet rovnováhu mezi všemi vlivy, jež na něj působí.
4. Buď vícenásobně pojištěn! Existuje ale mnoho vnějších vlivů, které nelze dopředu předvídat. Kdykoliv může nastat živelní pohroma či situace, kdy dravci objeví skrýše svých kořistí. Proti nepředvídatelným událostem se dá účinně bránit pouze četnějším zabezpečováním. Například chromozómy, které zajišťují životně důležité funkce, existují ve vícero totožných kopiích, takže jimi kódované informace jsou mnohem lépe zabezpečeny. Po teroristickém útoku z 11. září zavedla americká administrativa vícenásobné zálohování dat, jež by se měla skladovat na různých a od sebe vzdálených místech. Sagarin píše: „Washington vyzval investiční banky a další důležité ekonomické instituce, aby využívaly takových pojistných mechanismů. Finanční průmysl si už tuto evoluční lekci začíná osvojovat. A další odvětví by se měla přidat.“
5. Neustávej v pohybu!
Za vůbec nejnepodařenější protiteroristické opatření americké administrativy však biolog považuje zřízení Ministerstva vnitřní bezpečnosti USA (Department of Homeland Security). „Jednotlivé organizace nemají dostatek autonomie a nemohou včasně rozhodovat. Nemohou reagovat a přizpůsobit se situaci, aniž by prošly mnoha schvalovacími úrovněmi. Spíše než o bezpečnosti je to všechno o udržení moci, členství ve výborech, pracovních místech a rozpočtech,“ říká Sagarin pro New Scientist. Mnoho biologických systémů totiž ukazuje, že skutečně účinné obranné mechanismy fungují na základě sladěné spolupráce mezi rychlými a samostatnými jednotkami, jejichž činnost je téměř nezávislá. Například články imunitního systému svádějí boj s původcem nemoci hned na několika frontách. Biolog proto radí, aby byl zmíněný resort rozdělen na řadu kvazinezávislých organizací, jež sice budou informace sdílet, ale budou mít i samostatné rozhodovací pravomoci. A jako úspěšnou aplikaci „autonomního“ pojetí Sagarin uvádí projekt vývoje robotických vozidel, který nebyl zadán konkrétní firmě, ale DARPA (divize moderních technologií Ministerstva obrany USA) jím souběžně pověřila mnohá univerzitní pracoviště napříč Amerikou.
BOJOVAT? ZTRÁTA ČASU
Jiný biolog, Dan Blumstein z UCLA, se zase zabývá ekologií savců. Pozoruje sviště. Lépe řečeno sleduje, jak tito veverkovití hlodavci vyhlížejí predátory. A zjistil, že existují jedinci, jimž dal pojmenování „nervózní homíci“, kteří vystrašeně a varovně piští skoro pořád. Avšak místo toho, aby je ostatní svišti ignorovali, sledují stále okolí ve snaze zjistit, zda jim skutečně hrozí nebezpečí. I my žijeme v době permanentního poplachu. „Máme bez ustání oči na šťopkách a stále opakujeme, že jsme v pohotovosti, což už nemá jiný účinek, než že lidé tráví spoustu času ověřováním, zda jsou poplašné signály pravé, či ne,“ říká Sagarin.
Americký esejista Henry L. Mencken (1880-1956) měl možná i trochu pravdu, když napsal, že jediným cílem praktické politiky je udržovat obyvatelstvo v trvalé ostražitosti (a ve vedení k domnělé „bezpečnosti“) neustálým vršením imaginárních strašáků. Loňská zpráva americké vládní agentury Transportation Security Administration (TSA) totiž třeba uvádí, že její sbor nemůže ohlídat všechna potenciální rizika v letištním provozu. „Tomu biologické organismy už dávno rozumějí. Vědí, že nemohou eliminovat veškeré hrozby ve svém prostředí. Musejí však identifikovat ty nejvážnější a reagovat na ně, nebo skončí promrháním zdrojů. A svou evoluční hru prohrají… Nezbude na výživu, na reprodukci,“ píše Sagarin v nové knize Natural Security: A Darwinian Approach to a Dangerous World, na níž spolupracoval i Terence Taylor – britský bezpečnostní expert a někdejší šéfinspektor OSN v otázce zbraní hromadného ničení v Iráku. Sborník vydala koncem února Kalifornská univerzita.
NOTNĚ AMERICKÁ TEORIE
Týdeníkem EURO oslovení politologové, sociologové či biologové se domnívají, že výše diskutovaná analogie obrany přírodních a společenských systémů je hodně odvážná a „notně americká“. Nicméně ani myšlenky na vzájemnou provázanost genů s kulturou nejsou nijak ojedinělé. Například Edward O. Wilson, zakladatel takzvané sociobiologie, píše v česky vydané knize O lidské přirozenosti následující: „Sociobiologie je vědní obor založený na srovnávání sociálních druhů. Každá živá forma může být nahlížena jako evoluční experiment, produkt milionů let vzájemného působení genů a prostředí. Díky zkoumání mnoha takových experimentů jsme začali konstruovat a testovat první obecné principy genetické a sociální evoluce. Nyní je v našich možnostech využít širšího poznání ke studiu lidských bytostí.“
Přímo k Sagarinovým nápadům český biokulturolog Martin Soukup dodává: „Lidé přirozeně hledají inspiraci v přírodě. Nejsme ostatně o nic méně součástí přírody než svišti, o nichž se zmiňuje. Sagarinovy náměty jsou však dle mého názoru dosti naivní. Řády přírody a kultury se řídí rozdílnými pravidly. Proto využívat poznatky o bezpečnostních systémech vznikajících relativně pomalým procesem biologické evoluce pro budování obdobných systémů v rámci rychle se měnících kultur je problematické.“ Neznamená to prý ovšem, že neexistují souvislosti mezi kulturou a přírodou. Nejdále podle Soukupa dospěli tvůrci koevolučních modelů kultury, kteří si uvědomují, že kultura a lidské geny vstupují do komplexních vztahů a vzájemně ovlivňují svou evoluci. „Asi nejpropracovanější takový model představil antropolog William Durham,“ tvrdí Soukup, jenž přednáší na Filozofické fakultě UK. Již několik desetiletí jsou budovány i jiné modely kultury na hranicích přírodních a společenských věd, v nichž je jako formativní síla zvažována biologická evoluce.
Docent evoluční biologie Jaroslav Flegr, jenž za knihu Zamrzlá evoluce obdržel loni cenu Magnesia Litera, odpovídá na otázku, co hlavního je třeba k evolučnímu úspěchu lakonicky: „Štěstí.“ A Sagarinovy vývody z interview považuje za triviální, přičemž by se prý takto dala hledat zjednodušující podobnost na cokoliv. Svému osudu – ať už s terorismem nebo bez něj – však dle Flegra Homo sapiens stejně neunikne: „Můžeme si být jisti, že lidský druh dříve nebo později vyhyne. Když budeme mít štěstí a nevyhubí nás nějaká katastrofa globálního charakteru, tak nás dříve nebo později vyhubí nějací paraziti nebo třeba nějaká virová infekce. To je celkem pravidelný osud všech druhů, jež jsou na Zemi.“ Terorismus tedy berme jen jako dočasnou evoluční výzvu, a podle toho s ním naložme.
*
ROZHOVOR
Třímiliardová zkušenost
EURO: Jaký mělo vaše interview pro New Scientist ohlas?
SAGARIN: Musím říci, že reakce na článek a obzvláště na novou knihu byly velmi pozitivní. Svět hledá inovativní řešení pro otázky bezpečnosti. A protože si už mnozí uvědomili, že živé organismy vyvinuly miliony řešení, jež byla vyzkoušena v průběhu 3,5 miliardy let, chtějí se od nich dozvědět víc.
EURO: Znáte ve světě nějaké badatele, kteří by se zaobírali stejným tématem?
SAGARIN: Pracovní skupina, již vedu, je založena na mezinárodní spolupráci. Nadchla mne šíře odborníků v biologii i bezpečnosti, kteří se k nám rozhodli přidat. Nicméně jsem si jist, že na celé zeměkouli jsou vynikajicí myslitelé, jimž vrtají hlavou podobné otázky. Rád bych se s nimi spojil. V České republice jsem bohužel ještě nebyl, ale vaší zemi je z mých kolegů nejblíže Ferenc Jordán z maďarské Akademie věd.
EURO: Zabýváte se rovněž ekologií a klimatologií. Zaznamenal jste aktivity českého prezidenta Václava Klause, jenž přirovnal ekologické hnutí k totalitarismu a brojí proti „mýtu globálního oteplování“?
SAGARIN: Obávám se, že politickou, sociální i environmentální chybou první velikosti je snižovat hrozbu globální změny klimatu. Má další práce se zabývala přímo dopady lidské činnosti na životní prostředí, které jsou zkrátka zřejmé. Ale The Nicholas Institute při Duke University, kde působím, si drží vedoucí úlohu ve vytváření spolupráce mezi vládou, velkými korporacemi, neziskovými skupinami a finančníky, přičemž se ukazuje, že příprava a tlumení efektů klimatických změn má i obrovský ekonomický potenciál. A prezidentem USA se již neodvratně stane osoba, která bude silně tlačit na změny v legislativě týkající se životního prostředí.
*
CV (foto):
Dr. Raphael D. Sagarin
Věnuje se mořské biologii, fenologii (studiu opakovaných biologických událostí) a také otázkám národní bezpečnosti. Přednáší na Duke University v Durhamu a pracuje v kalifornském Institutu životního prostředí. Roku 1994 se stal bakalářem přírodních věd na Stanfordu (obor biologie), ve studiu pokračoval na University of Washington a titul PhD. obdržel v lednu 2001 na University of California (UCLA) za práci shrnující dopad klimatických změn na živá společenstva. Publikoval v časopisech Nature, Science, New Scientist, Oikos či Marine Biology. Nedávno vydal spolu s Terencem Taylorem sborník Natural Security: A Darwinian Approach to a Dangerous World. Sagarin přemohl rakovinu, ve volném čase běhá maraton a kreslí politické karikatury. Má dvě dcery (pětiletou Rosu Justinu a šestiletou Ellu Baron). Hovoří španělsky.
BOX (foto barevný virus):
Zaútočí na nás terorviry?
Z obrany biosystémů se sice můžeme „společensky“ poučit, nicméně je třeba se bránit i pravé biologické hrozbě. „Nejnebezpečnějším teroristou je sama matka příroda,“ říká Michael Kurilla, ředitel amerického Úřadu bioobranného výzkumu při Národním institutu alergií a infekčních nemocí. A dodává: „Svět mikrobů má takřka neomezený (teroristický) potenciál.“ Nehledě na nové nemoci SARS či ptačí chřipku typu H5N1 jej ale straší i vidina útoku ze strany syntetické biologie čili uměle vzniklých látek z teroristické laboratoře. „Hrozbě a skutečnému užití syntetik jsme každým dnem blíže,“ řekl Kurilla počátkem března deníku Los Angeles Times.
Nasvědčuje tomu i nedávno zveřejněná studie v magazínu Science, kdy vědci – mezi nimiž nechyběl ani rozluštitel lidského genomu z roku 2000 J. Craig Venter – vyrobili kompletní dědičnou informaci bakterie Mycoplasma genitalium. V laboratoři přepsali 600 tisíc údajů genetického kódu, ale aby nebylo pochyb, že jde o výrobek lidského umu, na pár místech dědičnou informaci mírně pozměnili a zanechali po sobě „podpis“.
Máme se tedy bát nových terorvirů? USA neponechávají nic náhodě. Už po anthraxových útocích rozjely za podpory ministerstva vnitřní bezpečnosti projekt BioShield, do něhož byly od roku 2004 napumpovány miliardy dolarů. Leč výsledky jsou dle kritiků zanedbatelné. Zastaralou taktiku „jeden lék na jednu nemoc“, která počítala s vakcínami proti všemožným variantám neštovic či moru, by prý měl nahradit širší přístup – mikrobiologové nejvíce sázejí na posilování „přirozené imunity“ člověka. „Jenže vyladit lidský organismus není tak snadné jako zvýšit hlasitost u vašeho rádia,“ uzavírá evoluční biolog Paul W. Ewald z Louisvillské univerzity.
Pramen: deník Los Angeles Times, magazín Science
KNIHA (foto a popisek):
Provokativní sborník se zabývá obranou přírodních systémů, které nám mohou ukázat cesty, jak lépe chránit naši společnost před terorismem. „Kniha hledá kořeny politické stability při studiu v těch nejfundamentálnějších formách – od genů a buněk po ideologie. Tato svěží, troufalá kniha zvěstuje vitální spojení evoluční analýzy s problémy skutečného života,“ píše v recenzi primatolog Richard Wrangham z Harvardovy univerzity.
* Eds: Sagarin, R. D., Taylor, T.: Natural Security: A Darwinian Approach to a Dangerous World, University of California Press 2008, 306 stran (cena 49,95 USD)
