Českou vládní letku bude chránit laserový rušicí systém, civilní letadla však ne
Letouny vládní letky, které přepravují na jednání po světě české ministry a další významné úředníky, dostanou příští rok „pasivní ochranu“. Laicky řečeno, budou vybaveny tak, aby je při startu nebo přistání nemohli raketami země-vzduch sestřelit teroristé. Spíše než o dodatečné opancířování letadel půjde o laserový rušicí systém, který letící raketu nejprve „odhalí“ a pak i „oslepí“ tak, že ztratí cíl. O něčem podobném se uvažuje i ve Spojených státech: tam ale možná budou vybaveny systémy pasivní ochrany i civilní letouny pro běžné cestující. Nejdál je v této ochraně Singapur a Izrael, kde jsou už letadla takovými systémy vybavena. České aerolinky o podobné akci zatím neuvažují.
Sestřelit civilní letadlo plné cestujících přenosnou raketou je až příliš snadné. Stačí koupit raketu. A odhady uvádějí, že takových střel je ve světě zhruba 100 až 150 tisíc, a některé typy se dají na černém trhu koupit i za pár stovek dolarů. Náležitě vyzbrojený terorista může vyrazit k letišti. Nemusí být nijak blízko plochy, a riskovat tak odhalení. Experti říkají, že například prostor, ze kterého je možné zlikvidovat letoun přistávající na pražské ruzyňské letiště, sahá od Benátek nad Jizerou po Zbiroh. Příprava ke střelbě trvá maximálně minutu, raketa k cíli doletí během několika sekund. A je po všem. Odborníci proto soudí, že stoprocentní ochrana letadel ze země je prakticky nemožná.
Aktivní teroristé.
Americký Pentagon upozornil na hrozící nebezpečí raket země-vzduch pro civilní letecké přepravce už v roce 1998. Tehdy se ale nestalo nic, armádní studie kolovala mezi úředníky, až se na ni nakonec zapomnělo. Již v té době se ale vědělo, že od roku 1978 (tehdy v Zimbabwe místní bojovníci sestřelili raketou SA-7 sovětské výroby letoun společnosti Air Rhodesia a zabili dvaapadesát pasažérů a čtyři členy posádky) došlo v Africe, Jižní Americe, na Balkáně a v Čečensku k pětatřiceti raketovým útokům na letadla s civilisty na palubě.
Situace se zcela změnila po teroristických útocích z 11. září. Úřady začaly brát nebezpečí vážně. Tím spíše, že tajné služby zachytily informace o tom, že teroristé skutečně raketové útoky na civilní, ale i vojenská letadla plánují. O tom, že takové rakety mají, se vědělo již dávno.
V květnu 2002 byla poblíž letecké základny Prince Sultan v Saúdské Arábii nalezena neodpálená střela země-vzduch. O pár dní později varovali američtí špioni aerolinky a FBI: teroristům se prý podařilo na území Spojených států propašovat několik raket, buď mělo jít o ruské SA-7, nebo o americké Stingery, koupené na černém trhu v Afghánistánu. Každopádně hrozilo, že se je pokusí použít proti civilním letadlům.
Na konci listopadu 2002 se to skutečně stalo, i když ne na území USA. Útočníci napojení na organizaci Al-Káida vypálili z jedoucího džípu dvě rakety na izraelský Boeing, který startoval z keňské Mombasy do Tel Avivu. Na palubě bylo 270 turistů. Střely naštěstí letoun minuly, nikomu se nic nestalo.Právě po tomto incidentu vybavil Izrael většinu svých civilních letadel laserovým obranným systémem.
Komerční přepravci začali kvůli teroristickým hrozbám rušit lety do některých destinací. V srpnu 2003 musela například společnost British Airways na týden přestat zcela létat do Saúdské Arábie. V říjnu nedoporučily kanadské úřady dvěma letadlům izraelské firmy El Al přistání v Torontu.
Střely země-vzduch, odpalované z ramene, používali i ozbrojenci v Iráku. V listopadu 2003 taková raketa sestřelila americký vrtulník. Na místě zůstalo šestnáct mrtvých vojáků.
Dvě rakety pak zasáhly při startu z bagdádského letiště i civilní transportní letoun Airbus A300 společnosti DHL. Levé křídlo začalo hořet, pilotovi se ale podařilo letoun obrátit a úspěšně přistát. Od května 2003 došlo v Zálivu k devatenácti dalším útokům.
Letenky asi podraží.
Na sklonku roku 2003 proto vyzvalo americké ministerstvo pro vnitřní bezpečnost osm firem, aby mu předložily své nabídky na řešení systému pasivní ochrany komerčních dopravních letadel. Letos v lednu si vybralo tři návrhy – společností BAE Systems, Northrop Grumman a United Airlines. Právě v těchto dnech mají experti ministerstva rozhodnout, kterou z firem pověří takzvanou druhou fází projektu, která má začít v srpnu. Půjde v ní o to vyvinout prototyp zařízení a na zkoušku ho zabudovat do několika komerčních letadel.
Bílý dům a Kongres by měly dostat veškerá data potřebná k rozhodnutí do konce roku 2005. Demokratičtí zákonodárci ale již nyní kritizují republikánskou administrativu za to, že práce na projektu pokračují příliš pomalu a že podceňuje hrozící nebezpečí.
Některá vojenská, ale i civilní letadla přitom už jsou obrannými prostředky proti střelám země-vzduch vybavena. Existuje dokonce několik takových systémů. Odborné studie (například v armádním odborném časopisu Vojenské rozhledy) uvádějí, že jde například o laserový rušicí systém, který dokáže zjistit a oslepit blížící se raketu během jedné nebo dvou sekund. Používá se také infračervený rušicí systém se zabudovaným radarem nebo senzorem a zdrojem záření, který dezorientuje řídící systém letící rakety. Některá letadla jsou vybavena elektro-optickým senzorem a laserovým rušičem nebo soustavou světlic, které jsou po zjištění rakety automaticky vypuštěny, aby střelu odlákaly od letounu.
V technice by tedy problém nebyl. Situaci ale daleko více komplikuje finanční stránka věci: projekty jsou totiž nesmírně nákladné. Namontování jednoho zařízení pasivní ochrany do velkého komerčního letadla přijde nyní zhruba na tři miliony amerických dolarů.
Americké ministerstvo pro vnitřní bezpečnost si proto jako zadavatel zakázky stanovilo podmínku, že náklady by neměly přesáhnout jeden milion na letadlo a pět set dolarů na jeden let. Spojené státy uvažují o tom, že systémem vybaví zhruba tři stovky letadel, které létají do rizikových destinací. Podvýbor pro vnitřní bezpečnost amerického Senátu předpokládá, že celkové náklady mohou dosáhnout deset miliard dolarů. Zatím ale není jasné, kdo to bude všechno platit, zda přímo vláda nebo letecké společnosti… Každopádně, pokud bude tak drahý systém pasivní ochrany letadel zaveden, jistě se to promítne i do cen letenek.
Ministři budou v bezpečí.
Jaká je situace v Česku? Poprvé se o problému raket země-vzduch začalo mluvit na sklonku roku 2001. V polovině října tehdy zaměstnanci ruzyňského letiště objevili asi 300 metrů od nejdelší přistávací dráhy funkční nevybuchlou ruční protitankovou střelu. Letiště a jeho okolí pak začali střežit voláci z elitní 4. brigády rychlého nasazení.
Některá zahraniční média dodnes spekulují o tom, že raketa měla zasáhnout letoun izraelského premiéra Šimona Pérese, který byl tehdy na návštěvě Prahy.
O necelý rok později se problém objevil na scéně znovu: tentokrát ale nešlo o hrozbu civilním letounům. Tehdejší český ministr obrany Jaroslav Tvrdík zrušil dlouho a pečlivě plánovanou oficiální návštěvu Afghánistánu. Důvodem bylo, že letadla vládní letky (v Česku je provozuje armáda) nejsou dostatečně pancéřovaná a mohla by se stát snadným terčem ostřelování. „Rozhodli jsme se ne s ohledem na zájmy svoje vlastní, ale s ohledem na zájmy lidí, kteří by cestovali s námi,“ vysvětlil tehdy svoje rozhodnutí Tvrdík. To by se mělo změnit, vládní letka má být napříště „nesmrtelná“.
Už v polovině letošního dubna vyrazil současný ministr obrany Miroslav Kostelka obklopen všemi svými náměstky do státního podniku Letecké opravny Malešice. „Hlavním důvodem ministrovy návštěvy byla prezentace možného technického řešení systémů vlastní ochrany letadel Armády České republiky. Současné zkušenosti amerických a spojeneckých vojsk z války v Afghánistánu a Iráku totiž dokazují hrozbu teroristických útoků především na nízkoletící cíle, jakož na startující a přistávající vojenské letouny,“ říká oficiální armádní tisková zpráva.
Pak se věci daly zjevně do pohybu. „Projekt na zavedení systémů pasivní ochrany armádních letadel by měl být dle plánu realizován příští rok,“ uvedl pro týdeník EURO Andrej Čírtek z informační služby ministerstva obrany. „V současnosti se připravuje projektová dokumentace. Při zadávání realizace projektu se bude postupovat na základě zákona o veřejných zakázkách. Zatím nelze uvést nic bližšího k možnému dodavateli či způsobu, jakým bude zakázka na tento projekt zadána,“ konstatuje Čírtek.
České aerolinie, které nyní shodou okolností řídí exministr obrany Jaroslav Tvrdík, o něčem takovém, jako je ochrana letadel před střelami země-vzduch, momentálně neuvažují. „Prvky pasivní ochrany, tedy výstražný systém zachycující ozáření radarem, respektive aktivní ochrany - výmetnice klamných cílů - se zabudovávají pouze jednotlivě na speciální přání zákazníka. Například do VIP letounů typu Air Force One. Informace o nich nejsou zveřejňovány,“ uvedl pro týdeník EURO přímo šéf ČSA Tvrdík. „Airbus ani Boeing nepočítají s jejich zabudováváním do normálních dopravních letounů, neboť je nikdo nepožaduje, nikdo nevyžaduje. Žádný předpis v tomto směru se ani v současnosti nepřipravuje a nakonec, představovalo by to vysoké náklady. Další cestu vpřed v této oblasti spíše vidím v ochraně letišť,“ dodává Tvrdík. Tvrdí, že prvky ochrany před teroristickými útoky se u dopravních letadel používaných většinou aerolinek zatím omezují na pancéřové dveře do pilotní kabiny, kamery monitorující vstup do pilotní kabiny a signalizaci únosu, kterou lze v případě nutnosti zapnout a upozornit pozemní stanoviště Řízení letového provozu.
Útoky raketami země-vzduch na civilní letadla
- Zimbabwe, 6. září 1978: místní „bojovníci za svobodu“ sestřelili raketou SA-7 sovětské výroby letoun společnosti Air Rhodesia a zabili dvaapadesát pasažérů a čtyři členy posádky
- Angola, 8. listopadu 1983: raketa země-vzduch zasáhla Boeing 737 angolských aerolinií, všech 130 pasažérů zahynulo
- Angola, 9. února 1984: raketa zasáhla trup letounu Boeing 737 angolských aerolinií krátce po startu, stroj se ale stačil obrátit a přistát, žádní mrtví
- Afghánistán, 21. září 1984: střela zasáhla letoun DC-10 afghánských aerolinií Ariana a poškodila hydrauliku, stroj ale přesto bezpečně přistál.
- Kongo, 10. října 1998: raketa zasáhla Boeing 727 konžských aerolinií, všech 41 pasažérů a členů posádky zahynulo.
- Keňa, 28. listopadu 2002: teroristé napojení na Al-Káidu vypálili dvě rakety na startující izraelský Boeing 757 s 270 cestujícími na palubě, obě letoun minuly.
- Irák, 22. listopadu 2003: dvě rakety zasáhly na bagdádském letišti startující startu transportní letoun Airbus A300 společnosti DHL, levé křídlo začalo hořet, pilotovi se ale podařilo letoun obrátit a úspěšně přistát
Pestrý arzenál Odhady uvádějí, že na černém trhu se pohybuje až 150 tisíc střel země-vzduch. Ty nejlevnější se dají koupit za pár stovek dolarů. Nejčastěji jde o sovětské střely SA-7 a SA-14, které se vyrábějí od roku 1972, respektive 1978. Mají dosah pět a půl a šest kilometrů. Mezi teroristy je oblíbená i americká raketa Stinger. Ta byla vyráběna od roku 1982, doletí až do vzdálenosti osmi kilometrů. Američané dodávali Stingery zejména do Afghánistánu, na podporu místních bojovníků. Rozšířená je i čínská raketa QW-1, která je nejnovější, začala se vyrábět až v roce 1994. Zasáhne cíl do vzdálenosti pěti kilometrů. Spojené státy a jejich spojenci se momentálně pokoušejí alespoň některé z raket na černém trhu vykoupit. Byla by to totiž levnější metoda, jak se hrozícího nebezpečí pro civilní letecké společnosti zbavit. Od konce války v Iráku do loňského září tak například v zálivu koupily 317 přenosných raket země-vzduch Strela za více než 100 tisíc dolarů. „Rozhlásili jsme informaci, že vykupujeme rakety. Šlo to přes televizi, rozhlas, letáky…“ řekl týdeníku EURO Čech Ludvík Cimburek, který v té době pracoval na iráckém ministerstvu obrany. „Peníze na výkup dostali přímo lokální velitelé. Akce měla poměrně úspěch. Oni by sice za ty rakety dostali na černém trhu daleko více, měli ale strach, že je Američané chytí a šoupnou do vězení,“ dodal Cimburek.
