Světová spotřeba oceli bude podle odhadu americké investiční banky Merrill Lynch letos dokonce až o čtrnáct milionů tun nižší než v roce 1998, kdy měla podle očekávání odborníků klesnout o devět milionů tun na necelých 690 milionů tun. Je to alarmující a situace vzbuzuje oprávněné obavy.
Poněkud příznivěji, než je celosvětový průměr, je na tom ocelářský průmysl v Evropě. Už letos očekává Mezinárodní institut pro železo a ocel, že se zisky mnohých evropských oceláren začnou v prvním čtvrtletí tenčit. Ocel původně určená pro spotřebu v Asii postižené krizí byla totiž během loňska odkloněna jinam a do řady spotřebitelských zemí se začalo nadměrně dovážet. Tato ocel ale nebyla plně absorbována a zůstala v zásobách. Proto se nyní čerpají tyto rezervy a není prostor pro další dodávky. Výrobci a exportéři oceli tedy nemají přinejmenším v prvním čtvrtletí letošního roku příliš naděje na dostatečný odbyt své produkce. V důsledku těchto okolností revidoval Eurofer (západoevropské sdružení výrobců oceli) směrem dolů výhled spotřeby oceli v zemích Evropské unie, které během loňského roku ještě stačily absorbovat řadu dovozů (i ze střední Evropy). Podle jeho údajů mírně klesla spotřeba oceli už v závěru loňského roku a v prvním čtvrtletí letošního roku by se takzvaná zjevná spotřeba oceli (ukazatel konstruovaný jako produkce plus dovoz minus vývoz) měla v zemích EU snížit o 8,6 procenta. Eurofer naznačil, že v roce 1998 zřejmě došlo v EU poprvé v historii k pasivnímu saldu obchodu s hutním materiálem - obchodní deficit pravděpodobně dosáhl čtyř milionů tun proti přebytku deseti milionů tun v roce 1997.
