Členské země EU by se měly zaměřit na daňový systém nepodvazující ekonomický růst
Evropa včetně České republiky čelí hlubokému ekonomickému propadu. V ČR poklesl ve druhém čtvrtletí 2009 HDP o 5,5 procenta. Příjmy z daně z příjmů právnických osob se za tři čtvrtletí 2009 oproti stejnému období 2008 propadly o 36 procent. Sestavit v této situaci veřejné rozpočty je téměř nemožné. Budou-li chtít vlády podpořit ekonomický růst a ulehčit podnikatelským subjektům v pokrizovém období, veřejné zadlužení se enormně zvýší.
Varování
Mezinárodní měnový fond začátkem listopadu varoval, že veřejný dluh zemí G20 může do roku 2014 vzrůst až na 118 procent HDP – 40procentní nárůst oproti stavu před ekonomickou krizí. Pro listopadové zasedání Eurogroup a Ecofin – ministrů financí a guvernérů národních bank členských států Evropské unie – připravila Evropská komise (EK) dokument, který varoval před bezprecedentním nárůstem veřejného dluhu zemí EU. EK odhaduje 84 procent HDP v roce 2010, 88 v roce 2011 a až sto v roce 2014.
Ekonomická krize ukázala, že v mnoha zemích se již tak křehké veřejné finance z předkrizového období málem zhroutily kvůli různým protikrizovým balíčkům a opatřením. V kombinaci s vysokým deficitem daňových příjmů způsobily stav, který bude obtížné vrátit do normálu. Dosáhnout požadavku EU, dle něhož by veřejné zadlužení nemělo přesáhnout 60 procent HDP, však předpokládá výrazně omezit jakákoli stimulační opatření, zmrazit či snížit veřejné výdaje, reformovat penzijní a zdravotní systémy a zvýšit daňové zatížení – nárůst daňové kvóty v průměru aspoň o dvě až tři procenta. Lze však očekávat politickou shodu na těchto nepopulárních opatřeních?
Opatření
Při schvalování státních rozpočtů v ČR i v ostatních členských zemích EU jsou přijímána opatření na výdajové straně i v daňové oblasti. Mají pomoci sanovat veřejné rozpočty či prosadit vybrané cíle. Neexistuje však jednoznačný recept či jednoduché řešení, a proto příprava veřejných rozpočtů připomíná spíše pečení dortu pejskem a kočičkou v Čapkově pohádce. Cíl, upéct rozpočet (dort), je jasný. Známé jsou i základní ingredience akceptovatelného rozpočtu. Poté však politické strany nahází do těsta svá přání a výsledkem je současný tristní stav. Budoucnost se jeví jako dlouhý černý tunel, kterým v lepším případě pojedeme ještě několik let. Za cestu z něj budeme muset všichni hodně zaplatit.
V rámci přípravy státního rozpočtu přijala ČR vedle omezení výdajů daňová opatření – zdvojnásobila daně z nemovitostí, zvýšila DPH o procentní bod, spotřební daně a stropy pro odvod pojistného a tak dále. Obdobná situace je i v dalších zemích EU – ať už pečou rozpočty více dietní, zaměřené na snížení výdajů nebo na zvýšení daňové zátěže, zejména DPH, zelené, s cílem zvýšit daňové příjmy ze zeleného zdanění či méně dietní, jež mají nastartovat ekonomický růst s vidinou budoucích daňových příjmů. Zajímavou cestu volí Velká Británie. Ta chce zvýšit daňové příjmy kvalitnějším výběrem. Tato cesta je optimálním řešením tlaku na zvyšování daňových příjmů.
Cíle
Z nedávno publikované zprávy EK vyplývá, že v členských zemích EU zůstává nevybráno průměrně asi dvanáct procent z celkové DPH povinnosti. V některých státech je to však více, například osmnáct procent v ČR. Pokud by se tedy rozdíl mezi vybranou a celkovou DPH povinností v ČR snížil na evropský průměr, do státního rozpočtu by přiteklo o čtrnáct miliard korun navíc. Pozornost by se proto měla věnovat nejen nastavení daňových systémů, ale i efektivnímu výběru daní.
Optimální nastavení výdajové a příjmové stránky veřejných rozpočtů je alchymií, která se české úřednické vládě při přípravě státního rozpočtu na rok 2010 za současné situace relativně podařila. Budoucnost však asi opět je v rukou politiků a jejich činy mohou překvapit nečekanou invencí. Základním rysem by však měla být odpovědnost vůči budoucím generacím s cílem omezit zadlužování země. V daňové oblasti by pak měl být cílem efektivní daňový systém nepodvazující ekonomický růst, minimalizace daňových distorzí a zjednodušení a zefektivnění výběru daní.
