Akcie malých společností (tzv. small caps) zůstávají v portfoliích spíše raritou. Přitom jsou dlouhodobě výkonnější než širší trh. Americké small caps v období 1926–2013 vydělaly v průměru o 2,4 procenta ročně víc než index S&P 500. V Evropě pak index small caps překonal index MSCI Europe v deseti z posledních 13 let.
Menší společnost dokáže pružněji reagovat na nové trendy a obecně růst rychlejším tempem. I díky zaměření na cyklická odvětví, jako jsou průmysl či technologie, excelují akcie small caps v obdobích ožívající ekonomiky a rostoucích akciových trhů. Tedy právě nyní. Ačkoli mluvíme o „malých“ firmách, nejde o trpaslíky.
Patří sem firmy s tržní kapitalizací v rozmezí 300 milionů až dvě miliardy dolarů, tedy velikosti Fortuny či Unipetrolu. A taková společnost už musí mít zajímavý produkt a životaschopný obchodní model. Small caps tak bývají logickým cílem převzetí a při těch se většinou platí cenová prémie. Další argument „pro“, zejména když velké společnosti drží na účtech rekordní objem hotovosti a trh akvizic ožívá.
S investicí bych se rozhlížel po Evropě či Japonsku, ačkoli ani tady už není levně. Navíc historie ukazuje, že v období burzovních propadů investoři small caps opouští ve prospěch zaběhlých značek s dividendou, a small caps tak padají rychleji. Otázkou tak není, zda je do portfolia přidat, ale spíše v jakém poměru.
V rubirce Z parketu čtěte také:
Miroslav Frayer: Z lídra strašákem
