Domníváte se, že poválečná rekonstrukce Iráku může přinést nové příležitosti českým firmám?
- ano 62,0 %
- ne 28,7 %
- nevím, nemám názor 9,3 %
Na obnově válkou zdevastovaného Iráku máme šanci se podílet. Soudí tak téměř dvě třetiny respondentů Manažerského barometru, kteří však ve svých odpovědích zdůrazňovali, že se o získání zakázek musí především zasadit české firmy samy. „Záleží pouze na schopnostech jednotlivých manažerů, na jejich ochotě pustit se do neznámého teritoria,“ prohlašovali často. Nestačí totiž jen „čekat, že jim někdo jiný zakázky obstará - tak jich moc nezískají“.
Ovlivnit šance účastnit se znovuvybudování země na Blízkém východě však mohou i jiné faktory než jen aktivita společností. Motivem spojujícím mnohé z reakcí bylo chování našich politických představitelů. Ředitelé jim vytýkali nejasnost postojů a pasivní přístup. „Bude záležet na tom, jak celou situaci zvládne politická reprezentace v současné válečné fázi. Dosavadní chování vlády a Parlamentu je až příliš opatrné. K případu Irák bychom určitě neměli přistupovat podle toho, jestli budou zakázky pro české firmy, nebo ne, ale měli bychom jako stát jednat transparentněji a na rovinu deklarovat naší pozici. Lavírování nám na významu nepřidá!“ tvrdí jeden manažer. Také jeho kolega připomíná, že stát by měl sehrát svou roli: „Důležitá je podpora podnikatelů ze strany státní administrativy, jejíž současný švejkovský přístup ke kauze Irák nepovažuji za šťastný.“
Konkrétněji se k možnému uplatnění českých firem v poválečném Iráku vyjádřili dva respondenti. Oba přitom naznačili, jak by působení podniků z České republiky mohlo vypadat. „Půjde spíše o subkontrakty, případně o účasti v konsorciích velkých společností. Myslím, že naše firmy dnes nemohou globálním podnikům konkurovat. Ty si navíc dokážou pohlídat hlavní zisky,“ domnívá se první z nich. Druhý svou odpověď upřesnil ve vztahu k odvětvím, v nichž máme šanci: „Vzhledem k tomu, že jsme ve válečném konfliktu na straně USA, nebudou dozajista naší účasti na poválečné rekonstrukci Iráku ze strany americké administrativy kladeny větší překážky. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že Česko je především ekonomikou malých a středních firem, přičemž poválečná obnova skýtá šance zejména pro velké a kapitálově silné firmy. Věřím, že tuto šanci nepromarní například Tatra Kopřivnice, která by se tak mohla vzpamatovat z ekonomické agónie, v níž se nachází. Významnou šanci dostanou určitě také výrobci kolejnic, tramvají nebo investičních celků. Asi nejvíce ostrouhají stavební společnosti. Když si totiž stát musel na výstavbu asi sedmdesáti kilometrů dálnice D 47 najmout izraelskou firmu, vyslovil tak nepřímo nedůvěru všem stavebním firmám v České republice. Zedníkům tak zůstane alespoň optimismus, když někdo ze sentimentu nechá naše stavební firmy postavit v Iráku alespoň psí boudu…“
Jiní z ředitelů připomněli podobnou příležitost, která se objevila po první válce v Zálivu. Tehdy byl značně poničen napadený Kuvajt. „Šanci mít české firmy budou, avšak nepřekvapilo by mne, kdybychom dopadli jako při obnově Kuvajtu. Alespoň pokud já vím, tak v této pro nás tradiční obchodně partnerské zemi jsme žádné velké štěstí neudělali,“ soudí jeden z manažerů. Další v této souvislosti vzpomenuli, že rovněž s Irákem máme po obchodní stránce dobré vztahy: „Tamní trh dobře známe, postavili jsme tam například rafinérie či cukrovary.“ Avšak opět se vraceli k důležitosti diplomacie: „Naše politická pozice v akci Irácká svoboda by proto měla být rozhodněji proamerická, aby se nedevalvovala naše vojenská přítomnost.“
Mnoho ředitelů se shodlo, že o přidělování zakázek budou často rozhodovat nebo spolurozhodovat Spojené státy. Záporná stanoviska vycházela z toho, že si všechno rozdělí Američané s Brity, případně přizvou někoho do party. „Američané dali jasně najevo, jak si „dělení kořisti“ představují, přesněji řečeno její nedělení. Zničením Iráku si vytvářejí příležitosti pro oživení své vlastní ekonomiky, a divil bych se, kdyby k tomu pustili ještě někoho dalšího (možná Brity jako odměnu za loajalitu a neochvějnou podporu útoku). Pokud dnes někdo hovoří o možnostech pro takové země, jako je naše malé zmatené Česko, pak to považuji za účelovou propagandu,“ rozčílil se jeden z účastníků ankety. Optimisté naopak podotýkali, že jsme s hlavními aktéry konfliktu zadobře. „Obnova bude řízena buď prozatímní vládou sestavenou z protisaddámovské opozice, OSN, anebo americkou okupační správou. Ve všech třech případech je ČR vnímaná spíše pozitivně, takže našim podnikům nebudou vytvářeny žádné umělé překážky.“
Po zvážení všech pro a proti některým manažerům zůstala jenom víra: „Pevně věřím, že ano, přestože v minulosti jsme byli svědky toho, jak naše republika umí takové příležitosti obratně propásnout. Takže snad tentokrát.“
Odpovídalo 108 manažerů
