Ani pověst restaurace nemusí vždy odpovídat momentální realitě
Restaurace usazená hluboko pod zemí v zrestaurovaném a starožitně zařízeném bývalém vinném sklepě jedné z pražských vinic, situovaná vedle zoologické i botanické zahrady a naproti Trojskému zámku, má být destinací, kam v Praze zamíří skuteční gurmáni. To vyvolává zvědavost, a tak se na velikonoční Bílou sobotu noříme do restaurantu Svatá Klára po dlouhých, kobercem pokrytých schodech. Sklep byl vybudován v původní jeskynní štole a proti možnému studenému dojmu z neopracovaných kamenných stěn celkem úspěšně bojují koberce, obrazy, stylový nábytek a svícny, oheň v krbu i z temných koutů probleskující sochy. Interiér sice zdařile zateplují, zároveň však působí značně pompézně a vyvolávají nevěrohodné zdání divadelní kulisy.
Pojídáme jako chuťovku podávanou sýrovou rolku s báječným bílým chlebem a ve sporém světle svíček se snažíme pročíst obsáhlým jídelním a posléze i nápojovým lístkem. Ze soustředění nás vytrhne bizarní, i když relativně tichá hudba, která podkresluje hlasy stolujících cizinců. Odhalujeme v ní hit osmdesátých let „Voyage, voyage“ nazpívaný v duchu gregoriánských chorálů. Snažíme se neumřít smíchy a napjatě čekáme, zda přijdou na řadu i další slavné songy, ale následuje už jen jakási „klasika“ v populárně přežvýkaném provedení. Maličkost, která by možná ani nestála za zmínku, kdyby nám zpětným pohledem nepřišlo, že tak nějak symbolicky vypovídá o celkové nabubřelosti a nedostatku autentičnosti tohoto místa.
Vinný lístek na nás jednoznačně udělal dojem, a to jak rozsáhlou a dobře uspořádanou nabídkou, tak i cenovým rozsahem (již méně pozitivním). Zastoupeny jsou všechny francouzské vinařské kraje, nechybějí ale ani Itálie, Španělsko, Chile, Kalifornie, Austrálie, Jižní Afrika. Domácí vína se vyskytují jen sporadicky a tvoří spodní hranici cenové nabídky, která i tak začíná na téměř tisíci korunách (Müller Thurgau 970 Kč). U speciálních a vysoce kvalitních vín, například Château Yquem 1er Cru supérieur, se šplhá až na 15 000 korun. Stejně jako námi vybrané lehké a lahodné beaujolais (Brouilly Domaine Bel Air 2005 za 1280 Kč) vyznačuje se i většina ostatních vín pro Prahu značně neúměrným tří či čtyřnásobným navýšením oproti pravděpodobné nákupní ceně.
Jako předkrm dorazí telecí consommé s pošírovanými knedlíčky a pečený telecí brzlík na šafránovém másle usazený na srdíčkách artyčoku. Po ochutnání konstatujeme, že se ocitáme v extrémních polohách chuťových zážitků. Brzlík, který je tradičně pro svou delikátní chuť považován mezi vnitřnostmi za vrcholně zajímavou surovinu a upravován na různé způsoby, nechutná ve zdejším provedení vůbec nijak. Již jeho krásná prezentace odhaluje jeden z mnoha nedostatků: absenci jakékoli omáčky. Jeho vyschlé textuře nijak nepomáhá ani intenzivní příchuť trošky příliš dlouho tepelně upravovaného másla, ani mdlý artyčok, který byste podle chuti určitě nerozpoznali. Námitka, že právě není sezona, nijak neobstojí. Pokud nejde surovinu bez úhony nahradit její kvalitní mraženou verzí, pokrm by se na jídelním lístku vůbec neměl objevit, tím spíše v restauraci aspirující na nejvyšší zařazení.
Telecí consommé je naopak velmi ostré a přesolené (možná i v důsledku nějakého dochucovacího prostředku). Pošírované knedlíčky (dle vyžádané informace játrové), nechutnají opět nijak, ale ve zmíněném kontextu by stejně neměly šanci.
Na mírnou kritiku těchto nedostatků reaguje velmi formální a zdvořilá (jinak vždy správně načasovaná) obsluha udiveným přikývnutím a na všechny další otázky ohledně pokrmů již odpovídá zcela minimalisticky.
V příjemném časovém odstupu následují filet z čerstvého candáta s omáčkou z římského kmínu, s chřestem a gratinovanými brambory i tournedos Rossini se zeleninou a kukuřičnými placičkami. I když se křehký candát s jemnou smetanovou omáčkou ochucenou citronem a dobře sladěnou přílohou do kategorie nezapomenutelných gastronomických zážitků asi nezapíše, je to velice příjemné a chutné jídlo, a jako první také odpovídá úrovni, kterou jsme ve Svaté Kláře očekávali. To se však bohužel v žádném případě nedá konstatovat o hovězích filetech Rossini, kde vedle tří plátků šťavnaté a správně na požadovaný stupeň propečené svíčkové skandálně vegetuje i plátek čtvrtý vyznačující se zatuchlou pachutí prošlého masa. Raději ani nezkoušíme hádat, odkud se v té sestavě vzal. Místo omáčky, v níž by se měla harmonicky mísit šťáva vypečená z masa a husích jater s madeirou a plátkem lanýže, obtéká maso ostrý hnědý sos, opět, stejně jako u polévky, se silně adstringentními účinky na zažívací trakt. Celkový dojem nevylepší ani střípek husích jater velikosti čajové lžičky (byť skvěle orestovaných i chutnajících, lze-li vůbec z této nanoporce něco usoudit), to vše za cenu 590 korun! Pochvalu si zaslouží jen nadýchané a delikátní kukuřičné placičky s celými kusy kukuřičných zrn.
Večeře se blíží do finiše a my se již nacházíme ve stavu hlubokého rozčarování a lehké otupělosti a dezert si objednáváme pouze z povinnosti. Takže zpočátku ani nevěříme vlastním chuťovým buňkám, které hlásí, že na stůl konečně dorazily dlouho nepřicházející pochoutky, které by však člověk v restauraci této proklamované úrovně očekával již od samého začátku. Nadýchaná bábovička makovce s lístky máty, velmi esteticky obložená báječnou rybízovou omáčkou (ani kyselou, ani přeslazenou, ale přesně akorát), voňavými a báječně chutnajícími jahodami (v půli března skutečný zázrak) a jablky, poprášená cukrem.
Také crème brûlée s čerstvou vanilkou je malá delikatesa vzorné chuti, vůně i konzistence
Do reality nás posléze vrací až káva nevalné chuti a s ní nadcházející chvilka bilance a účet.
Odcházet při útratě téměř 4000 korun ve dvou osobách s pocitem, že to samé (až na úžasné dezerty) jsme si mohli připravit sami doma, a zřejmě lépe (zcela určitě bez pochybného masa a vysušeného brzlíku), a sníst v příjemnějším prostředí bez za uši tahající hudby, je zážitek, jenž bychom si nechtěli tak brzy zopakovat. Pokud namítnete, že doma by po sobě člověk musel umýt nádobí a uklidit kuchyň, souhlasím, ale stále mám pocit, že by to za to stálo. Nejpříjemnějším zážitkem večera se tak stala pomalá procházka noční Trojou na zpáteční cestě.
Restaurant Svatá Klára neumožnil týdeníku EURO pořídit fotografie interiéru a pokrmů. Hodnocení podinku tato skutečnost neovlivnila. Adresa: U Trojského zámku 35, 17 100 Praha 7
Tel.: 233 540 173, 602 266 883
www.svataklara.cz
Otevírací doba: po-ne 18.00 - 00.00
Počet míst:
Druh kuchyně: zejména francouzská
Platební karty: běžné
Země původu nabízených vín: Francie, ČR, Itálie, Španělsko, Chile, Kalifornie, Austrálie, Jižní Afrika
Hodnocení restaurace:
Jídla 25 bodů z 50
Servis 16 bodů z 20
Nápoje 10 bodů z 10
Ambiente 7 bodů z 10
Kvalita/cena 3 bodů z 10
Celkem 61 bodů ze 100
+ vynikající dezerty a víno
- podprůměrné předkrmy a omáčka, pochybné maso
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Marinovaná kachní prsa Barberie v portském víně se salátem frisée a višnovým coulis 290,- Kč
Rissoto se zeleným chřestem, extra panenským olivovým olejem a sýrem Parmegiano Regiano 260,- Kč
Filet ze skotského lososa Label-Rouge, připravený v extra panenském olivovém oleji,s krustou ze sezamových semínek dvou barev, listový špenát s piniovými jádry a bramborové purée s řapíkem 490,- Kč
Filet z jeleního karé ve slaninovém mantlu, zdobený lesním ovocem, s pečenou marinovanou hruškou Williams, tmavá švestková omáčka, šťouchaný brambor, 530,- Kč
Grilované jehněčí kotletky se šalvějí, gratinované sýrem Buche de Chevre, s restovanými zelenými fazolkami na mladém česneku, šťouchané brambory, 640,- Kč
Skořicový mousse s bílou čokoládou, zvýrazněný kapkou likéru Kahlúa, švestkovo-jablečné chutney 190,- Kč
Výběr z vinného lístku:
Beaujolais : Brouilly, Domaine Bel Air 2005 – 1280,- Kč
Saint-Estèphe : Château Cos Labory, 5e Cru Classé 1999 – 3550,- Kč
Château Yquem 1er Cru Supérieur 1994 – 15 100,- Kč
