Alessandra Pasquala přivedly do Česka rodinné vazby. Jeho otec tu krátce po revoluci koupil majoritní podíl ve společnosti Karlovarské minerální vody. Ještě než přišel do Česka, řídil Alessandro ve Švýcarsku jinou část rodinného byznysu, firmu na výrobu cukrovinek Vialetto. Od roku 2003 se ale plně věnuje jen českému podniku.
Ještě před příchodem do Čech jste řídil podnik ve Švýcarsku. Co rozhodlo, že jste nakonec přišel pracovat do Česka?
Pro mě to bylo přirozené, protože tu pracoval přede mnou můj otec. Do Čech přišel v roce 1991. Bylo jasné, že budu pokračovat v tom, co on začal. Byla to velká příležitost a jsem rád, že jsem ji dostal.
Jaký byl váš první dojem z České republiky?
Co se týká České republiky, přijel jsem sem poprvé v roce 1995, v podstatě jako turista. Byla to hezká země, nebyl tu zase tak velký rozdíl oproti západní Evropě, všechno se tu rozvíjelo. Když jsem sem přišel pracovat v roce 2003, bydlel jsem nejprve v Karlových Varech. Na můj vkus to je příliš tiché a klidné město, ale bylo hodně věcí, které jsem se učil, takže jsem se věnoval hlavně své práci.
Co pro vás na začátku bylo obtížné?
Pro mě bylo nejtěžší vyjít s českými lidmi a pracovat s nimi. My Italové máme jinou povahu. Opravdu to chtělo čas, než jsme našli způsob, jak společně pracovat. Myslím, že Italové jsou více kreativní, schopni myslet více mimo zavedená schémata. Ale někdy bývá problém s uváděním idejí do praxe. Češi jsou zase velice precizní. Takže dohromady je to vlastně optimální kombinace.
Co vás překvapilo na české povaze?
Obvykle se snažím nebýt předpojatý, prostě věci beru, jak jsou. Hodně oceňuji, že jsou Češi upřímní a poctiví, a pokud to mohu zobecnit, také spolehliví. Většinou tu všechno funguje tak, jak má. Zatímco v Itálii pořád řešíte, že něco nefunguje, i když podle všeho by mělo. Pořád tam musíte hledat řešení a hasit problémy. Tady je to jednodušší. Česká republika je víc podobná Švýcarsku než Itálii.
A všiml jste si i nějaké negativní vlastnosti Čechů?
Ano, byla tu jedna věc. Věta, kterou Češi často říkají: „To není možné, to nepůjde.“ Musím říct, že už to slýchám čím dál méně, ale ze začátku to byla opravdu velmi frekventovaná odpověď. Vždy jsem se rozčiloval a odpověděl jim, nejprve to zkuste, a pak mi přijďte říct, že to nejde, ale dopředu to opravdu nechci slyšet.
Někteří cizinci si v Česku stěžují na korupci nebo na to, že je pro ně všechno dražší než pro Čechy. Máte taky takovou zkušenost?
Ano, mám. Speciálně například s policií. Jednou jsme jeli s kolegou, každý svým autem. Oba nás zastavili pro rychlost, kterou jsme překročili podobně. Dostal jsem dvakrát vyšší pokutu než on. Není to správné, ale je to pochopitelné. Já to vnímám jako jakousi českou hrdost. Někdy je až moc velká, ale je to tak. Češi jsou prostě hrdí.
A co se týká korupce?
Ta je všude. Česko na tom dle mého názoru není hůř než ostatní země. Třeba ve Švýcarsku není tolik korupce, ale zase je v této zemi, kde hodně záleží na vztazích, důležité, kdo koho zná. Naopak taková Ukrajina. To je opravdu jiná káva. Ten, kdo chce vědět, co je opravdová korupce, ať jede na Ukrajinu.
Na Ukrajině a v Rakousku máte další výrobny. Můžete tak srovnávat. Jak je těžké získat dobré a vzdělané zaměstnance tady a v zahraničí?
Nevidím velký rozdíl mezi Českou republikou a Rakouskem. V Čechách je větší konkurence. Ekonomika se rozvíjí, takže je tu velká poptávka po kvalitních lidech. Když se ale podíváte na Ukrajinu, je tam velmi těžké sehnat kvalitní lidi. Nejde jen o vzdělání a odbornost, ale také o morální kvality. Někdy mi přijde, že tam lidé přemýšlejí jen krátkodobě. Žádné dlouhodobé plány nedělají.
Někteří cizinci si stěžují také na zdlouhavou a přebujelou českou administrativu a byrokracii. Jak ji vnímáte vy?
Alessandro Pasquale (38)
Narodil se 10. května 1972 v Padově v Itálii. Studoval Polytechnickou univerzitu v Miláně a Univerzitu v Parmě. Po ukončení studia působil v rodinné firmě na výrobu cukrovinek Vialetto ve Švýcarsku, kde za několik roků prošel prakticky všemi odděleními. Počátkem 90. let přesunula rodina Pasquale těžiště svého byznysu do České republiky, když zprivatizovala závody vyrábějící proslulou karlovarskou kyselku Mattoni. Alessandro působí ve společnosti Karlovarské minerální vody, a.s., od roku 2003, zpočátku jako člen představenstva, od roku 2009 v pozici generálního ředitele. Je svobodný, bezdětný.
Naštěstí mám na tyto věci spolupracovníky, takže tolik po úřadech neběhám. Ale pokud to mohu srovnat s Itálií, je to tu mnohem lepší. V Itálii strávíte na úřadech celé dny, aniž jste úspěšní. Takže myslím, že to tu není zase tak zlé.
Dáváte přednost spolupráci s tuzemskými nebo zahraničními subjekty?
Dříve jsme pracovali například s italským designérem, protože měl zajímavé nápady. Ty ale bylo těžké realizovat, bylo to technologicky dost náročné. Tehdy jsem si myslel, že bude dobré spojit značku Mattoni s prestižní italskou designérskou ikonou Pininfarina. Později jsme vyzkoušeli českého designéra, který sice nemá tak věhlasné jméno, ale uměl nabídnout nejen nový design, ale také dobré technologické řešení. Navíc jsme díky tomu snížili obsah plastu v obalech o 20 procent a to je dobrý krok také směrem k ekologicky šetrné výrobě.
Byla změna v technologii jednou z reakcí na krizi?
Samozřejmě, krizi jsme pocítili. Lidé nyní víc přemýšlejí, za co utratí peníze. Naštěstí sektor minerálních vod nebyl zasažen nijak dramaticky. Pro nás to ale byla dobrá příležitost udělat něco nového. Víc se zabývat potřebami a přáními zákazníků a inovovat.
Takže inovace jsou podle vás receptem na krizi?
Přesně tak. Na rozdíl od ostatních jsme investovali a lidi spíš zaměstnávali, než propouštěli. Na začátku tohoto roku jsme dokončili aseptickou linku v hodnotě milionů eur. Díky ní můžeme plnit vodu do lahví bez toho, aby do výroby zasáhla lidská ruka. To nám umožňuje vyrábět přírodní produkty bez chemických přísad. Je to úplně revoluční přístup. Také jsme rozšířili nabídku produktů o kategorii sirupů a džusů tím, že jsme pro Česko a Slovensko koupili licenci evropského lídra firmy Granini. První ohlasy jsou velmi dobré.
Jaké máte další plány? Nejen pracovní, ale i osobní?
Co se týká osobních plánů, chtěl bych v této zemi zůstat. Nikdo nikdy neví, co ho čeká, ale pokud bych si mohl vybrat, rád bych tu dál žil. V pracovní oblasti samozřejmě chystáme zajímavé novinky, které představíme příští rok. Zatím neprozradím víc, snad jen to, že půjde o produkt, který tu na trhu ještě nikdy nebyl. Chceme také dál expandovat. Už nyní vyvážíme do 20 zemí. Těší mě, že jsme úspěšní třeba v Dánsku, Německu, na Slovensku nebo v Rusku. Dobrou pozici značky Mattoni chceme v těchto zemích dál upevňovat.
