Ve Skotsku jásali, v Anglii si rvali vlasy. Ztráta třetiny území, pád prestiže, hospodářská stagnace. Británie, pilíř demokracie a světového pořádku, si doma neumí poradit. Slzy a demonstrace emocí britských politiků všech stran na podporu staré státnosti nakonec zarazily skotský finiš v kalupu za nezávislostí. Británie zůstala celá.
Pomohl i slib rozpočtové svobody autonomnímu Skotsku; bude si zdaňovat a utrácet po svém. Libra se vzpamatovala, burza jakbysmet, dvě obří banky ani čtyři atomové ponorky se nestěhují a investoři se snad také uklidní. Vítězství je prý rozhodující a definitivní nejméně na jednu generaci.
Mladické nadšení
Jen aby. Ohromná energie skotských nacionalistických novokřtěnců, kteří už už cítili své vítězství, se změnila v hořkost a zuřivost. Probuzené vášně se uklidní, ale zášť, kterou předvolební kampaň vyvolala, nezmizí. Bude si žádat svou daň. Ještě před pár lety šlo o zanedbanou extrémní menšinu, kterou nikdo nebral vážně. Ale teď se zrodil národ a ten byl poražen anglickými sliby a výhružkami. Skutečně. Vždyť mládež, zvláště ta dělnická, volila novou, rovnostářskou budoucnost. Jenomže její mohutnou sílu vyrovnaly opatrné ženy, muži se rozdělili fifty fifty, a tak nakonec vyhráli důchodci – o čtyři sta tisíc hlasů. Je to hodně, nebo málo? Důchodci nutně vymírají a jednou budou rozhodovat jejich vnuci. Zapomenou na své mladické nadšení?
Jednota se drolí
Demokracie funguje jen v národním souručenství, se dvěma národy naráz mívá potíž. Sotva se spočítaly vržené hlasy, promluvil britský premiér a ujistil Skoty, že on sliby plní, že okamžitě vznikne vládní komise pro ústavní změnu, kterou skotská fiskální autonomie vyžaduje. Musí se ovšem logicky týkat všech čtyř národů, tedy také při decentralizaci zapomenutých většinových Angličanů, kteří se zatím spokojili se svým britským parlamentem, v němž angličtí poslanci charitativně nehlasují o Skotsku. Proto se ostatně Skoti nedávno vyhnuli školnému a poplatku za recept.
Teď ale přichází skutečný průlom. V Edinburghu neočekávají, že budou hospodařit jen za své, čili z toho, co vyberou na daních. Musejí dostat i za „svůj“ plyn a „svou“ ropu. S omezenou pravomocí národních parlamentů považovali Angličané vyšší náklady na chudší oblasti za samozřejmost jako v každém unitárním státě. Ale skotské národní vzepětí tu nevnímanou jednotu porušilo. To není fér. A když je něco nespravedlivé, povstane strašlivý John Bull a zjedná nápravu. Ozývají se i hlasy, že chtějí-li Skoti zůstat v unii, měli by dostat z veřejných výdajů naopak méně než dnes.
A konstituční změny? Ve staré Anglii? Do červnových voleb? Neuběhlo ani 12 hodin od volby a už se hlásí ke slovu stranická demokracie a po politické jednotě je veta. Labouristé kontrují: „Ústavu nelze jen tak nahonem spíchnout. Požadujeme smíšený sbor ústavních expertů. My sliby Skotsku okamžitě splníme.“ Ed Miliband nabízí i starý trik všech socdemokratů – minimální mzdu. Partajnictví vítězí. Mají-li jeho labouristé vyhrát, nesmějí ztratit 41 skotských poslanců.
Převaha jihu
Jenže nacionalisté se budou chtít za porážku pomstít. Ústavní reforma by navrch mohla znamenat, že angličtí konzervativci hlasující o anglických záležitostech přehlasují vládu, kterou by drželi nad vodou mlčící socialisté ze Skotska a Walesu. I federální rovnoprávnost národů znamená převahu kapitalistické jižní Anglie nad méně zalidněným chudším severem.
Oni Angličané, ti mistři kompromisu, nakonec jistě něco vymyslí. Lesk britské národnosti už ale dodat nelze.
Autor je nakladatel a politolog
Čtěte také:
Skotské „ne“ nezávislosti posílilo libru. Rostou i akcie
Westminster Skoty oklamal, viní Londýn odcházející Salmond
Po Skotsku Španělsko. Katalánci si odhlasovali referendum o nezávislosti
Už se perou. V Glasgowě se střetli stoupenci a odpůrci nezávislosti
Německý tisk: Ve Skotsku převážily ekonomické obavy nad hrdostí
Posílíme pravomoci Skotska, potvrdil Cameron. Skotové pochybují
