Pokles německého hospodářství v posledním čtvrtletí roku 2012 poněkud překvapil tamní vládu a výrazně upravil její dosud optimistický jednoprocentní odhad letošního růstu. Méně překvapeni byli ekonomičtí analytici, kteří brali v potaz, že ani historicky nejlevnější úvěry nezastavily loňské snížení průmyslových investic o čtyři procenta po předchozím růstu o sedm procent.
Také vzhledem ke snížení exportu do recesí postižené eurozóny bylo na místě mírnit očekávání. Přesto celkový export vzrostl o 4,1 procenta.
Samozřejmě zpomalení růstu HDP ze tří procent za rok 2011 na 0,7 za rok 2012 bude mít politické důsledky. A to i přesto, že se třeba list Der Spiegel raduje z malého státního fiskálního přebytku ve výši 0,1 procenta HDP a nejvyšší zaměstnanosti za 20 let. Nikdo, snad kromě největších vládních optimistů, nepředpokládá, že letos německé hospodářství výrazněji vzroste. Export z Německa do eurozóny klesl o 9,1 procenta, do zbytku Evropy o pět procent a je na dvacetiletém minimu. Zatím se ale daří úbytek poptávky z deflačních států kompenzovat exportem do rostoucích ekonomik světa. Jak dlouho?
Je však příliš brzy. Do zářijových voleb v Německu zbývá příliš dlouhá doba na nějaké zásadnější politické prognózy. Jedno je jisté: opatrná kancléřka bude chtít vyhrát volby, po nichž teprve hodlá vyjádřit svou plnou podporu bankovní (dluhové) unii a integraci, svému celoživotnímu ideálu. Samozřejmě bez starých národních dluhů.
Lze očekávat, že do německých voleb budou všechny summity stagnovat. Pokud bude pokles německé ekonomiky pokračovat, kancléřčin záměr jí v nadcházejících volbách přece jen uškodí.
Velký problém představuje také ECB a její monetizační politika nákupu dluhopisů. Německo sužuje astronomická nerovnováha mezi domácí spotřebou a monumentálním exportem. Platy vzrostly, ale stárnoucí populace šetří nebo investuje do nemovitostí a skutečná poptávka roste velmi pomalu. Inflační politiku ECB, kterou vehementně kritizuje v Německu čím dál populárnější šéf Bundesbank Jens Weidmann, si Německo brzy nebude moci dovolit ani ve skrytu, jak činilo dosud.
Navíc kritizovanou deflaci v postižených státech bude i nadále těžké řešit politicky na úrovni unie, jestliže Němci drží kasu. Volba je přitom v zásadě jednoduchá: peníze, nebo inflaci. Německý volič ale nechce ani jedno. Téměř jistá recese ve Francii vztahy mezi francouzským prezidentem a kancléřkou nezlepší a Hollande jistě podpoří jejího sociálnědemokratického protikandidáta. Nechme se překvapit, jak si se svým federalistickým zápalem, potřebou vyhrát volby a rostoucí německou skepsí nakonec Merkelová poradí.
Čtěte také:
Německé ekonomice šlápla na brzdy krize
Špatné zprávy: německá ekonomika téměř vůbec nezrychlí
Vzorní Němci budou mít už letos vyrovnaný rozpočet
Autor je nakladatel a politolog
