Česko - velmoc ve výrobě zahradních živočichů
Boehmische Werkstein není žádná trpaslíkárna, i když tak se na ni v okolí Cerhovic člověk také doptá. Klasičtí zahradní trpaslíci tvoří jen malou část výrobního sortimentu firmy. Početnější jsou „praví i „leví lvi a lvíčci, ježci Ignácové a paní Ježkové, Alfrédi s dýmkou a oslíci s vozíkem. Malíři, rybáři, pasáčci, sadaři, Oskarové s trakařem. Chlapečci s mandolínou, tamburínou, harfou, flétnou, dívky s vřesem i s hrozny. Diany a Lovci, Jara, Léta, Podzimy a Zimy, husy, kachny, orli, slepice, žáby, kočky a psi. Honzové, Frantíci, Jindrové, Jirkové, lépe řečeno Hansové, Fritzové, Heinrichové, Georgové. Edwin Traxler z Abenbergu u Norimberku si při vymýšlení názvu pro svůj podnik na bývalé výpadovce Praha–Plzeň štědře zahrál s významem slov, jazykem a pro někoho možná i s národnostním cítěním: České kamenictví, psáno německy. Ale nezáleží na názvu. Výstavbou továrny se Cerhovice staly Paříží na kamenické mapě Evropy a Česko velmocí v oboru. Z obce nedaleko Berouna pochází drtivá většina nabídky na největším kontinentálním – německém – trhu. Tamní malé podniky stejně jako tuzemské „garážové firmy se s Boehmische Werkstein nemohou měřit. Jejich konkurence je cenová, nikoli množstevní. Mnohem menší je i mateřská firma v Abenbergu. Těžká váha. Má to logiku. V roce 1995, tváří v tvář nutnosti využít možnost rychlého růstu odbytu, uvažovali manželé Traxlerovi racionálně a využili toho, že česká pracovní síla – levná a vcelku disciplinovaná – je relativně blízko. Vzdálenost hraje v tomto případě velice důležitou roli, protože zahradní figura není tričko ani chip. Takový Oskar měří půl metru a i s trakařem váží dvaatřicet kilo, Venuše má přes metrák. Ředitel Werner Frank říká, že továrna na zelené louce u cerhovického hřbitova stála osmdesát milionů korun a zkušební provoz zahájila v roce 1996. Celoročně zaměstnává kolem dvou set pracovníků, zhruba půl na půl muži a ženy. Rozkvět podniku mají doslova v rukou, protože jejich práce je z největší části ta, která se označuje jako nekvalifikovaná manuální. Až na dvacítku technickohospodářských pracovníků, kteří absolvovali výcvik v Německu. Beton. Jak tvrdí vedoucí obchodu v České republice Milan Červený, výroba zahradních a interiérových sošek, ale i dalšího sortimentu Boehmische Werkstein má jednodenní cyklus. Tudíž ráno se vyklopí z forem to, na co se předchozí den zadělalo. Těžší práce patří mužům, lehčí ženám: tedy přebroušení bublin v betonu, oděrek od forem a dalších drobných defektů. Formy jsou ale natolik precizní, že třeba malý řezníček s čuníkem už po vyloupnutí jen jen promluvit nebo zachrochtat. A co teprve, když jsou pestře zbarveni. Vybrané exponáty putují přes silnici do natěračské dílny, kde jim ženské prsty buď fasádními barvami dodají veselosti, anebo vytvoří iluzi kovu či mramoru, zvlášť vhodného pro antické reminiscence. Zde vzniká luxusnější Color Art, respektive Exlusive Design, po nichž v poslední době výrazně roste poptávka. Standard zůstává, jak ho pánbůh stvořil – bílý jako sníh. Po poledni se zapíná velkokapacitní míchačka a prázdné formy se znovu zaplňují betonem. Začíná nový cyklus. Jak je zřejmé, název „kamenictví má význam hlavně tradiční. Produkce Boehmische Werkstein je výhradně z umělého kamene, tedy betonu, a to betonu – jak uvádějí prospekty – velmi vysoké kvality a odolnosti. „Betonový materiál je přírodním materiálem, jehož součástí jsou i kámen a půda, pěje se v katalogu firmy. „Tento materiál lze v nekonečných variacích přizpůsobovat a obměňovat. Je odolný, stálý, dlouhodobě vzhledný, bez škodlivých emisí, a proto jej lze bez jakýchkoli výhrad používat ve vnitřních i venkovních prostorách. Něco na tom bude, i když nikdo přesně neví, jak dlouho to bude trvat, než se figurka stane pouhým kusem betonu. V každém případě firma poskytuje pětiletou záruku na mrazuvzdornost. Významnou výhodou betonu mimoto ještě je, že umožňuje masovou, velkosériovou výrobu. To se zase blahodárně projevuje na její rentabilitě. Případné zájemce o domácké zhotovování zahradních živočichů či kašen jistě zaujme informace, že se používá bílý slovenský cement, protože v České republice se tato nepříliš poptávaná surovina údajně nevyrábí. Impozantní třída pevnosti 52,5 mu podle Červeného dodává tvrdost blížící se přehradám. Voda je místní, písek nejčastěji provodínský, někdy též z Kaznějova. Takto prozaicky, zato na beton, vzniká předivo německo–česko–slovenské vzájemnosti.
Krasocit a prachy. Návštěvníka Boehmische Werkstein vítá u vchodu skupinka barevných půlmetrových trpaslíků. Snad aby připomněla téma, které při vstupu do továrny nikoho nevynechá. Většinou se to neříká naplno, balí se to do eufemismu: „Dekorativní výrobky pro dům a zahradu. My nebojácně nazýváme věci pravým jménem: Jde o tovární výrobu takzvaného kýče, jenž má ale pro nezanedbatelnou část lidí, možná dokonce většinu, nezanedbatelný význam. Vždyť Monika se na lavičce vedle Petříka tak roztomile stydí (komplet 8694 Kč, ručně malovaný 12 942 Kč bez DPH). A kde je psáno, že zrovna Monika nebo Jirka s kosou, fontána s dívkou Liselote nebo Frederika u lampy nerozvíjejí krasocit a nedělají život krásnější a radostnější? Každý koneckonců nemusí se zanícením číst Václava Havla. Pozitivní je, když člověk vůbec něco čte. Milan Červený má pro tento problém praktičtější, a tedy zřejmě i lepší vysvětlení: Pro Čecha jsou tisícové částky za „blbosti pořád luxus, Němec a vůbec Západoevropan si tuto drobnou radost snáze dopřeje. Devadesát procent produkce cerhovické manufaktury jde do zahraničí a v převážné míře končí v Německu. „Přitom až na výjimky platí, že co nestačíme vyrábět pro Německo, je u nás prakticky neprodejné. Většina české poptávky je zaměřena na praktické věci, které tvoří další podstatnou část produkce Boehmische Werkstein: balustrády, podstavce, římsy, patníky, chodníkové desky. „Kratochvilná produkce se u nás zatím – to zdůrazněme -prodává hůř, i když mezi tuzemskými zákazníky převládají takzvané vyšší příjmové skupiny, které mají na to, aby si postavily reprezentativní rodinné sídlo. Pravda, jsou výjimky. Nedaleko Cerhovic stojí před rekonstruovanou supervilou z minulého přelomu století nemlich taková fontána, jaká zdobí prostranství před administrativní budovou továrny. Jenže sousedi tvrdí, že obyvatelé vily jsou prý „odněkud zvenku . Snad z Německa… Počkejme ale deset let. Vkus není národnostní záležitost a vliv blahobytného západního souseda dělá divy. Možná že v Cerhovicích budou muset postavit další halu, aby uspokojili tuzemskou poptávku. Ještě že si předvídavě zakoupili sousední pozemky. Vzlet. Majitel mateřské firmy pochází z rodiny, která provozovala kamenictví v malém. Podnik pozvedl poměrně nedávno, když správně zareagoval na expanzi supermarketů a hypermarketů a s jejich pomocí se mu podařilo vytlačit silnou italskou konkurenci. S tím souvisí i zmíněná možnost rychlého růstu odbytu, která vedla k výstavbě české továrny reprezentující nyní osmdesát až devadesát procent produkce rodinné firmy. Traxler je dodavatelem Globusu, OBI, Hornbachu, které významně spoluurčují výrobní sortiment. Příští rok by snad měl přibýt Baumax. To je cesta, jak se z malého podniku stává velký. „Když jsou prodejní akce, vyrábíme v sobotu v neděli, deset dvanáct hodin denně, zpracuje se až sto osmdesát tun betonu za týden, říká Milan Červený. Vezmeme–li v úvahu kolem třiceti forem pro jeden druh výrobku, které se vyklápějí dvakrát denně, a může to trvat i dva měsíce, získáme alespoň přibližnou představu o objemu produkce, který převyšuje sto milionů korun. V poslední době se tak neuvěřitelně rozletěly do světa sošky obnažených holčiček na zdobném podstavci. Pod křídly. Zlatý věk zahradní dekorace zahrnuje především uplynulých pět sedm let a i když se v současné době růst prodeje zpomalil, dále trvá. Diktát řetězců pochopitelně organizuje výrobu i skladování. Červený hovoří o snaze rozdělit činnost do několika hlavních období s charakteristickou výrobní náplní. Tak jako v zahradě se pochopitelně jedná o čtvero roční dob. Jaro: klíčový „závoz – nádoby na květiny, truhlíky, vázy, stoly a lavice plus velikonoční figurky. Léto: fontány a kašny, živočichové všeho druhu. Zima: betlémy a andělíčci. Co na podzim, to je otázka. Snad novinka – betonové halloweeny? Prolínat by se měla stavební výroba – tedy balustrády a podobně. Jak je vidět, při vší snaze je rozdělení neproporcionální. V zimě se nejvíce vyrábí, ale nejméně prodává. Převaha jarního „závozu , kdy denně odjíždí i deset dvanáct kamionů, je zřejmá. V únoru a počátkem března proudí do supermarketů jarní nabídka, na podzim nasmlouvaná, v zimě vyrobená. Protože řetězce racionálně přesouvají neproduktivní skladovací náklady na výrobce, v Cerhovicích stojí za výrobní halou plechové hangáry beze stěn, v nichž a kolem nichž je produkce připravená k odjezdu. Trochu to připomíná hliněnou armádu. Stovky zvířátek a človíčků trpělivě čekajících na šťastného majitele. Plebs. V hustých řadách postává také plastová chamraď před boudami na výpadovkách k západním a jižním hraničním přechodům. Schází tam Alfréd s dýmkou, zato je víc opravdových trpaslíků od předškoláků po obry. Tato produkce pochopitelně nemá s Boehmische Werkstein nic společného a v Cerhovicích si s ní velké starosti nedělají. Ani v tom smyslu, že by ubírala koupěschopnou poptávku, protože hlavní zákazníci trhovců jsou titíž alespoň podle národnosti – Němci a Rakušané. Opravdu se jedná o jinou váhovou kategorii, i když rozdíl v cenách je kupodivu podstatně nižší než propast v užitné, ale i estetické hodnotě. Největší papundeklový trpaslík se prodává plus–minus za tisícovku, stejně tak Charles Chaplin nebo Oliver Hardy. Podle vesměs vietnamských prodavačů ale papundekloví trpaslíci už moc nejdou. Lepší je to prý s civilními figurami a teď v předvánočním období také se Santa Clausi. V tomto oboru ale Česká republika k velmocem nepatří. Podle českých obchodníků jde o import z Polska. Tam se prý toto zboží vyrábí v podmínkách, které by byly u nás neúnosné. Správná volba. Na vánoční trh vstoupila letos cerhovická továrna s „těžkým nadstandardem – italským městečkem. Betonové domky, chrám a zvonice, za jejichž okny hoří světlo. Ve srovnání s klasickými jesličkami – osm figur, Ježíšek, oslík, kravka, pes, tři ovečky a dřevěná stáj – je to požitek decentnější, dalo by se říci intelektuální. Ale proč ne. Obchodní řetězce rozhodnou. Hovoříme o italském městečku hlavně proto, abychom rozbili mýtus, že figury pro české kamenictví v Cerhovicích navrhuje ředitel Národní galerie Milan Knížák. Není to pravda. Výtvarná stránka věci je dílem italského návrháře. Formy jsou z Německa. V České republice se to vyrábí a posílá zpátky do Německa. Vzorná práce ve mzdě. Tuzemské pracovní síly, zahraniční zakázky a know–how. Mechanismem odbytových a finančních toků se nechtějí v Boehmische Werkstein veřejně zaobírat. Fakt je, že teprve z Německa se řídí odbyt konečným západoevropským zákazníkům. Tam také probíhají hlavní finanční toky. Pro Cerhovice a Českou republiku je hlavní užitek jedné z klíčových evropských výroben předmětů pro dům a zahradu v tom, že nedaleko místa bydliště nacházejí zaměstnání lidé ze západní části berounského okresu: Cerhovice, Újezd, Kařez a okolí. Výdělky – začátečnice má kolem třiceti korun na hodinu, se zácvikem se částka zvyšuje – odpovídají kvalifikovanosti práce. Plat pod hranicí celostátního průměru je nízký, ale ani na Berounsku, kde nezaměstnanost není enormně vysoká, si nelze příliš vybírat. Montéři, kteří jezdí usazovat balustrády nebo fontány, si údajně mohou přijít až na dvacet tisíc měsíčně. Vzhledem ke mzdové úrovni v Německu nezbývá než zopakovat, že umístění továrny bylo zvoleno dobře.
