Slovník nespisovné češtiny je epesní
Čéče, epesní bichle, dalo by se říct. Druhé vydání Slovníku nespisovné češtiny z nakladatelství Maxdorf zvítězilo ve čtrnáctém ročníku klání o Slovník roku. Proč? Autoři, z nichž hlavním sestavitelem je Jan Hugo, to vzali z gruntu, přičemž ani tři další editoři, tucet spoluautorů a 21 konzultantů nejsou žádní ťululumové či šmémoni. Sbírali, porovnávali a utřídili haldy argotu, až si řekli: frknem to tam. Využili i blogů a webu (www.slangy.cz), takže se do knížky dostaly i moderní obraty typu erpégéčka (hry na hrdiny), fičáku z reality show nebo školáckého founku a hedmáče (mobilu) či gebny – usměvavé to dívky.
Samozřejmě že nechybějí ani výrazy z klasických sběrů Bartoše, Puchmajera a Hubáčkových nebo Oberpflacerových prací, část je doplněna o příklady z beletrie. Ale najdete i slova z 80. let, jako esesman (člen SSM) nebo komáry z KSČ. Ještě sice postrádám výraz „globální oteplenci“, jehož využívá redakční kolega pro bojovníky se světovými změnami klimatu, ale kdo ví, třeba i ten se uchytí.
Víme, jaký úspěch měly Ostravakovy dřisty nebo polívkovsko-kocourkovský hantec. Ta čégřina, čéša, to je čib! Tedy řeč. Třeba jste trochu cimprdlík, ale jestli ne, budete čamtat. Ne že bychom si sedli přímo na zadek, nicméně s knihou je švanda a poslouží i jako vercajk, anžto je v ní bambilion hesel; žádné krindy pindy, natož aby byla poskládána halabala. Nene, pěkně dle abecedy, s řádnou vyfikundací.
Slovník „nespisovnizmů“ lze číst cikcak, v tom má kouzlo – naleznete, co ani nechcete. Akorát do něj nesmíte mžourat do aleluja, jinak si pořídíte angoráky (zarudlé oči) nebo se z vás stane blikon, čočkin, kobryš či blišťule (obrýlený muž či žena). Ať už jste ajtýci, úči, kelneři, inťoši nebo honvédi, zalíbí se vám. Jistě, nějaká fela a kix tam bude, což ale není při hafo heslech (čtrnácti tisících) ku podivu.
Už sice máme Ouředníkův Šmírbuch, Obrátil přispěl Kryptadii, z nichž jeden díl je slovníkem sprosťáren, ale i těch zde najdete mraky. A nápaditých! Nouze rovněž není o xenofobní kofoly, čoboly a ťamany. Ale mými nejoblíbenějšími jsou bezpochyby alieni (výraz mládeže pro důchodce), žvejkačka (přešlechtěná barbína), černobyl (silný čaj), ale ani cochcárna, kakánie, kikina, cibata nebo basamtrlíky nejsou k zahození. A že nemáte ánunk, oč jde? Vlastně už spíše: vo co gou? Vočekujte to.
