Stát odpustí dlužníkům alimentů to, co za ně zaplatil pečujícím rodičům
Český stát odpustí dlužníkům alimentů to, co za ně zaplatil rodičům, kteří pečují o dítě. Prý se jedná jen o „zanedbatelnou sumu“ necelých sto milionů korun a náklady na vymáhání prý převyšovaly původní dluh.
Vzkaz státu není v prvním plánu příliš výchovný; prostě zase jednou něco odpustil. Vzpomeňme na záchrany podniků, jejichž privatizátoři si nabrali úvěry, které nebyli schopni splácet. Či na tisíce drobných střadatelů, kteří si pochvalovali, jak jsou vychytralí, když své peníze uložili u pochybných bank na vysoký úrok a vůbec nepochopili pravidlo nepřímé úměry s rizikem, a pak pořádali nájezdy na Strakovku tak dlouho, než jim politici z peněz daňových poplatníků jejich hloupost zaplatili.
Ministerstvo práce a sociálních věcí sice uvažuje o prodeji pohledávky či o jejím předání exekutorským úřadům, ale je sporné, zda něco zmůže. Stát se totiž míchal do soukromých sporů tím nejméně vhodným způsobem. Rodičům, kteří nedostávali alimenty od bývalého partnera, a ocitli se tak na pokraji chudoby, poskytoval příspěvek na výživné. Jenže tím vznikl vztah mezi rodičem pečujícím o dítě a erárem, nikoliv mezi neplatičem a státem. Teď se ministerstvo jen snaží narovnat nesystémové opatření. I napříště stát rodiči bez prostředků pomůže… Ale tím jej nezbavuje odpovědnosti, aby se o výživné pral. Naopak.
Každá matka (či otec) nemá to štěstí, že si dítě pořídí s někým natolik movitým, kdo je schopen měsíčně deponovat 270 tisíc korun, jako je to u golfisty Alexe Čejky, exmanžela mediální hvězdy Mirky Čejkové. Ale má právo na výživné přiměřené rodinnému rozpočtu a příjmům odcházejícího partnera. A za toto právo musí též něco poskytovat.
Úkolem státu není míchat se do soukromých záležitosti občanů. Vláda je tu od toho, aby zajistila vymahatelnost práva. A soudy zase od toho, aby právo bylo přiměřené a plnění oboustranné.
