No, nekup to za ty prachy
Bomby vybuchují už i v Londýně, a přece tam létá z Prahy šestnáct linek denně. A podle statistiky je nakonec nejnebezpečnějším místem pro Čechy na dovolené Chorvatsko, i když především vzhledem k neopatrnosti samých turistů, nikoli kvůli nebezpečí teroristického útoku či živelní katastrofy. A tak asi nikoho nepřekvapí, že stačilo pár dnů a letadla do Šarm aš-Šajchu se opět zaplnila. Podobně letos na Vánoce opět stovky lidí vyrazí charterem z Prahy do Thajska a na ničivou vlnu tsunami si z nich vzpomene málokdo. Podobně jako čeští turisté reagovali třeba Rusové či Britové.
Ukazuje se, že hlad lidí po cestování je nesmírný, a jak rostou příjmy, tak je na plážích větší a větší tlačenice. Různé pohromy a katastrofy potom mají paradoxní dopad. Hotely zlevňují, cestovní kanceláře snižují marže a místa dříve přístupná jen střednímu stavu ze západní Evropy, Spojených států a Japonska zaplavují chudí příbuzní z východní Evropy a Ruska. A ti se s obavami dívají na Číňany, kteří si začínají balit kufry a kupovat sluneční brýle.
Bohatí zase objevují kouzla tichomořských ostrovů nebo himálajská údolí, v nichž sice pobíhají maoistické bojůvky, ale ty zatím nevraždí, a na mírné výkupné vydávají dokonce daňový doklad. Dopady různých katastrof mají jen krátkodobý účinek. Možná i proto, že obrázky hotelu rozmetaného výbuchem nahradí během pár dní jiné fotografie letovisek rozmetaných hurikánem a spláchnutých povodní na druhém konci světa.
A tak se cestuje tsunami netsunami, al-Káida neal-Káida. Ekologové pláčou, ale ekonomové, vlády, a především místní obyvatelé si mnou ruce. Turisté přinášejí miliardy dolarů a zejména v zemích třetího světa znamenají tyto peníze často nenahraditelný zdroj obživy pro podstatnou část populace. Platí to i v těžce zkoušeném Egyptě či Thajsku a stejnou cestou vyrážejí i další země na východě, jako je Vietnam či Barma, nemluvě o turisticky velice atraktivní Indonésii.
Možnosti nejsou přitom zdaleka vyčerpané. Vždyť například Turecko má třikrát nižší příjem z cestovního ruchu než Španělsko, přičemž podmínky jsou v zásadě srovnatelné. A potenciál Egypta lze srovnávat nepochybně s turistickými velmocemi, jako je Francie a Itálie. Kdo stál někdy mezi sloupy chrámu v Luxoru jistě nepopře, že pohled do očí Mony Lisy není o nic větším zážitkem.
I bez takových pamětihodností však lze dělat turistiku a plná letadla britské mládeže vyrážející si do Prahy či Brna na víkendový mejdan to potvrzují každý týden. Svět je prostě v pohybu, a to vynáší.
Nutno uznat, že intenzita cinkání v kasičkách hostitelských zemí nepochybně do značné míry závisí na míře bezpečnosti v té které zemi. Nikoli náhodou jsou to v případě blízkovýchodních zemí především autoritářské sekulární režimy, které jsou v zajišťování bezpečnosti nejúspěšnější. Maroko a Tunisko jsou považovány za bezpečné země. Egypt započal s demokratizací, ale útok v Šarmu jistě značně posílil šance prezidenta Mubaraka na znovuzvolení v nadcházejících volbách. A po nich budou mírné demokratické reformy patrně neprodleně reformovány. Pozice politické opozice se opět zhorší, zatímco mocenské bezpečnostní složky posílí.
Češi a jejich cestovní kanceláře se již v tomto velmi nestálém prostředí orientují velmi dobře, úspěšně nacházejí cenově výhodné nabídky a jsou připraveni akceptovat za dobrou cenu i trochu husí kůže. Výjezdová turistika roste zejména v posledních pěti letech neskutečným tempem. Dříve zcela neobvyklé destinace považované za nezřízený luxus, jako je třeba Karibik, jsou dnes běžnou nabídkou a do oblasti létají našlapaná charterová letadla. Na Varaderu zní běžně čeština a nikdo se tomu nediví. Na řadě je střední a jižní Afrika, mluví se o Indii i dalších zemích.
Podnikání v cestovním ruchu se stává atraktivním byznysem, i takový investor, jako je Karel Komárek, neváhal zaplatit za vstup do odvětví při nákupu cestovní kanceláře Fischer hodně vysokou, možná až přemrštěnou sumu.
Při trvale rostoucí poptávce přitom klesají ceny. Důvod je prostý. Vysoká poptávka znamená nižší riziko při dlouhodobých nákupech ubytovacích kapacit a závazných objednávkách charterových letů. Nákupy velkého množství pokojů přinášejí velmi významné slevy. A tak klesá celá cenová hladina včetně destinací považovaných momentálně za atraktivní a velmi bezpečné. Když k tomu přidáme ještě posilující kurz koruny, je na dobrý byznys zaděláno a šance teroristů na to, že tento trend zvrátí, jsou mizivé. Do postižených destinací přijíždějí turisté stále a někdy je jich ještě více, jen možná s trochu tenčími peněženkami, ale i to přestává být pravidlem.
Pravdu tak má nejspíše šéf cestovní kanceláře Exim Tours Ferid Nasr, když říká, že pro jeho byznys jsou větším nebezpečím než teroristé rostoucí ceny ropy. Možné výrazné zdražení letenek by totiž mohlo nejspíše skutečně zrušit ono neuvěřitelné kouzlo skryté v moudrosti „no, nekup to za ty prachy“. Alespoň v našich končinách, kde je citlivost na korunu stále velmi vysoká.
