Nechceme investice zadarmo, naznačoval český premiér
Není to tak dávno, co Češi nenabízeli žádné zvláštní pobídky pro zahraniční investory. Dopláceli na to, investoři dávali přednost Maďarsku a Polsku. Dnes Praha předkládá takový seznam pobídek, že se i bavorská automobilka BMW mlsně olizuje. Přilákat BMW do polabského Kolína by znamenalo velké povzbuzení pro českou ekonomiku – mluví se o dvaceti miliardách korun a padesáti tisících nových pracovních míst u potenciálních dodavatelů automobilky.
Česká vláda je však znovu terčem kritiky. Tentokrát hlavně té zahraniční. Češi šlápli do vosího hnízda. Jejich konkurenty v případě BMW už nejsou Poláci či Maďaři, ale samotní Němci, kteří si chtějí automobilku udržet doma. Co bude nakonec o investici BMW rozhodovat – ekonomická úvaha, politika nebo lobbying?
Do lobbování se zapojily politické špičky na obou stranách. Do Mnichova minulý týden zamířil premiér Miloš Zeman a nenechal nikoho na pochybách, co je hlavním cílem jeho cesty. Vedle lákání BMW se ovšem v Bavorsku nevyhýbal ani dalším tématům, o nichž s Němci moc rád nediskutuje, včetně záležitostí sudetských vysídlenců či Temelína. O tom, jak nepustit BMW z Německa, se podle informací týdeníku EURO na druhé straně radí třeba bavorský premiér Edmund Stoiber se saským šéfem vlády Kurtem Biedenkopfem.
Čechům v minulých dnech rozhodně nepomohla ani Evropská komise v Bruselu. Jen pár dní před mnichovským sletem lobbistů komisař Mario Monti napadl země usilující o vstup do Evropské unie, že poskytují státní pomoc, jež není v unii přípustná. Česko si vysloužilo pokárání za daňové pobídky. Snad bylo načasování neobvykle tvrdých výroků Maria Montiho náhodné a nemělo žádný vztah k investici BMW. Není nicméně pochyb o tom, že Němci v Bruselu lobbovat umí. Zástupci BMW také nemohou zcela opomenout, že přední bruselský činitel jejich možnou investici zpochybňuje.
Pro řadu českých činitelů bylo Montiho vystoupení šokující. Ani Evropská komise totiž dosud nepopírala, že s ní Češi poskytování státní pomoci maximálně konzultují. Praha loni v květnu jako první kandidátská země uvedla v život zákon o investičních pobídkách, který měl být pro Evropskou unii dokladem transparentnosti českých pravidel.
„Zákon o investiční pobídkách byl přijat po dlouhých konzultacích a se souhlasem Evropské unie, napsal ministr Miroslav Grégr v úvodu brožury CzechInvestu – agentury, která investice láká. Brusel nyní žádá, aby CzechInvest tuto formulaci z brožury vypustil.
Mario Monti kandidátským zemím vzkazuje, že trvalé přizpůsobení evropskému právu je pro investory z dlouhodobého hlediska přitažlivější než dočasné úlevy a daňová zvýhodnění. Jenže státy střední a východní Evropy jsou hospodářsky zaostalé a potřebují svůj ekonomický hendikep dohánět co nejrychleji. Také zaostalejší oblasti Evropské unie se těší rozličné nestandardní podpoře.
Kandidátské státy zatím k penězům ze strukturálních fondů přístup nemají. Nemluvě o tom, že datum vstupu do unie se stále odkládá.
Jak je vidět, němečtí politici bojující s nezaměstnaností hájí národní zájmy doma i na půdě unie. Premiér Zeman celkem prozíravě zvolil způsob obrany. Německé firmy mají zájem prosadit své nabídky v rámci tendru na dodávku stíhaček za sto miliard korun a bavorská HypoVereinsbank usiluje o vstup do Komerční banky. Zeman jim dal naději.
Vytvořit podnikatelskou protiváhu politickým prioritám berlínské administrativy je jistě v pořádku. Jen je to na štíru s naší domácí situací. Výběrové řízení na prodej státního podílu v Komerční bance je v plném proudu, a tak premiérská sympatie projevená při mnichovských jednáních zvenku nevypadá zcela nevinně. Zvláště když se hovoří o tom, že německé podnikatelské kruhy byly před dvěma lety velmi zklamány tím, že favorizovaná Deutsche Bank neuspěla v boji o Československou obchodní banku. V českých finančních kruzích se přitom hovoří o tom, že i tentokrát by němečtí bankéři mohli odejít s protaženou tváří. Italská i obě francouzské nabídky totiž směřují k přeměně Komerční banky ve středoevropskou centrálu mateřské společnosti. Pro HypoVereinsbank však taková nabídka po úspěšném převzetí Bank Austria nepřichází v úvahu. Za nitky na východě se bude tahat z Vídně. Je tedy třeba nabídnout nějakou náhradu. Podpora německých automobilových investic v Česku může vypadat v této souvislosti velmi lákavě.
