Nelze předpokládat, že parlamentní strany změní volební zákon na svůj úkor
Topolánkova vláda přestála hlasování o nedůvěře a obhájila ve sněmovně zákon o státním rozpočtu, ale opět to bylo „o prsa“. S těsnou parlamentní většinou, spočívající na sběhnuvších poslancích Miloši Melčákovi a Michalu Pohankovi, tomu ani jinak být nemohlo. A to ještě opozici oslabil poslanec ČSSD Petr Wolf, jenž se nedostavil na hlasování prý kvůli lehkému infarktu, byť zaskočit si v době hlasování na vysokou školu obhajovat profesuru dokázal. Problém těsně většinových, a tedy málo stabilních vlád se vleče s Českou republikou od voleb v roce 1996. Pravda, takzvaná opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS si s ním „poradila“, ale za cenu degradace parlamentarismu a demokratické dělby moci.
ODS, KDU-ČSL a Strana zelených se každopádně v koaliční smlouvě zavázaly, že nejpozději do konce roku 2008 připraví takovou změnu volebního zákona, jež by do budoucna usnadňovala vytváření vlád s jasnou parlamentní většinou. Premiér Mirek Topolánek však uložil ministru spravedlnosti a svému stranickému kolegovi Jiřímu Pospíšilovi, aby možné varianty novely volebního zákona předložil ještě do konce letošního roku.
Proč to budovatelské tempo? Poslanci Melčák a Pohanka sice s koalicí „drží basu“, leč ji nezachrání, kdyby v ní nastaly turbulence a ona začala povolovat ve švech. To nelze vyloučit! Už deset měsíců má vládní koalice na krku záležitost lidoveckého předsedy Jiřího Čunka, od minulého týdne kýmsi rozdmychávanou daňovou aféru „zeleného“ vicepremiéra Martina Bursíka, napětí nejen v obou menších koaličních stranách, ale kvůli protitopolánkovské enklávě i v ODS, a před sebou zkoušku pevnosti „tahem a tlakem“ v podobě únorové volby prezidenta republiky. Topolánek upouští vnitrokoaliční tlak, Bursík také a opatrný je i Jiří Čunek, jakkoli by se tuze rád vrátil do vlády. Přesto pnutí je veliké, některý šev může povolit a při dnes velmi antagonistickém vztahu Topolánek-Paroubek se předčasné volby ukážou být nezbytnými. Proto ten spěch se změnami volebního zákona. Místopředsedkyně zelených Dana Kuchtová si sice postěžovala, že „je to věc, kterou by s námi koaliční partneři měli projednat, a ne ji připravovat sami“, ale zároveň řekla, že „nás vždy zajímala“. Jako „rozumné řešení“ označila změnu volebního zákona i předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Michaela Šojdrová. Zatím to nevypadá ze strany ODS na nějakou „partyzánštinu“ namířenou proti malým koaličním partnerům.
Mirek Topolánek ostatně lidovcům a zeleným při uzavírání koaliční smlouvy vlídnou změnu volebního zákona slíbil, byť někteří jeho spolustraníci stále touží po většinovém systému do sněmovny, jenž by „drobotinu“ odsunul na periferii. Zdá se, že Topolánek je smířen s koaličním vládnutím už jen proto, že jednobarevná vláda by vyžadovala většinový volební systém do sněmovny, a tedy změnu ústavy. K ní ODS nemá a hned ani nebude mít sílu! Také je nepravděpodobné, že by Ústavní soud souhlasil se zavedením téměř většinového volebního systému účelovým zvýrazněním většinových prvků v systému poměrném, protože podobný pokus ODS a ČSSD v roce 2001 „zatrhnul“. Ke koalici však musejí být k dispozici nejméně dvě strany, a nemá-li být Topolánek odsouzen ke spolupráci s ČSSD, menším koaličním stranám musí při novelizaci volebního zákona nabídnout určité jistoty, a ne poukázku do krematoria.
Proto se uvažuje o zavedení bonusu pro vítěze voleb a současně o návratu od d’Hondtovy k Hagenbach-Bischoffově metodě přepočtu hlasů na mandáty. Bonus v podobě pěti či deseti mandátů by vítězné straně mohl usnadnit sestavení koaliční vlády s pevnou většinou, zvlášť kdyby byl zároveň změněn počet poslanců na lichý, kterážto jednoduchá ústavní novela by mohla projít. Opuštěním d’Hondta, jenž od roku 2000 zvýhodňoval volebně úspěšnější strany na úkor těch druhých, a návratem k Hagenbach-Bischoffovi by se mohlo docílit poměrnějšího a spravedlivějšího rozdělení mandátů mezi „velké“ a „malé“ strany. Mohlo, leč v čí prospěch, a ostatně také nemuselo!
Pokud by totiž například bylo zachováno dnešních čtrnáct volebních krajů, najmě v Libereckém a Karlovarském s malým počtem voličů by byly dále znevýhodněny „malé“ strany. To by se dalo částečně napravit vyslyšením výzvy Rady Evropy, aby nárok na mandáty měly strany již se třemi procenty volebního zisku. Zelení a lidovci by však možná byli prvními, kteří by si to nepřáli, poněvadž dosavadní pětiprocentní kvórum je zbavuje případné konkurence, jež by mohla ze zatím rozdrobeného „středu“ časem povstat. Suma sumárum: ani bonus pro vítěze, ani změna volební matematiky nemůže vyloučit opakování loňské povolební situace, jíž někteří říkali pat. Volební novela však může přinést to, že učiní některé politické mechanismy pro občany srozumitelnějšími. Také by se mohla postarat o to, že naše parlamentní demokracie zůstane pro nové zájemce otevřeným konkurenčním prostorem. Těžko však od koaličních a vůbec parlamentních stran očekávat, že změní volební zákon za účelem zušlechtění demokracie, ale v důsledku na vlastní úkor.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
