Češi se o své pivo nebojí
Sdílíte obavy představitelů britského sdružení na ochranu konzumentů, které varovalo před ztrátou originality chuti českého ležáku vlivem globalizace? ano 37,6% ne 45,9% nevím 16,5%
V českých médiích se objevila zpráva, že britské sdružení na ochranu konzumentů upozornilo na skutečnost, že by se pod vlivem nadnárodních koncernů mohla vytratit specifická chuť českého piva. Zeptali jsme se proto českých manažerů, zda tyto obavy sdílejí. Takřka 46 procent účastníků pravidelné ankety se osud národního klenotu nebojí.
Autor první reakce zvolil netradiční přístup k dané otázce: „Obavy britského sdružení na ochranu konzumentů nesdílím nejen já, ale ani statisíce britských rowdies, kteří ročně navštěvují Česko. Britové sem nejezdí na kofolu, ale na pivo, protože jim vyhovuje příjemná kombinace jeho chuti a ceny. Podle statistik jsou spolu s Japonci na špici této turistiky. Ti, kteří na to pak ještě mají dispozice, končí v náručí více nebo méně prodejných českých dívek. To je tak těžká karta, že ani poctiví představitelé britského sdružení na ochranu konzumentů nejsou schopni ochránit svoje konzumenty před touto složeninou lákadel.“
Všemocný vládce trh podle tohoto dotazovaného vývoj sice ovlivní, ale nebude k neprospěchu: „Trh si bohužel žádá hlavně komerční efektivitu, která je mnohdy na úkor originality a lepších surovin. Po předpokládaném získání uniformnější chuti se ale naopak později otevře prostor pro specializované hráče a zase se objeví zvláštní, dobrá a originální piva.“
Moc globalizace zažívá celé hospodářství a těžko ji cokolikv zastaví: „Naše ekonomika není ušetřena globalizačních vlivů, jimž padl za oběť nejeden originální produkt. Bohužel si myslím, že tak jak se pozvolna vyrovnávají ekonomické rozdíly, tak se české pivo i další produkty stanou „normálními“ globálními produkty. Předpokládám, že české pivo se bude vyrábět kdekoliv ve světě a bude chutnat všude stejně, obdobně jako hamburgery McDonald´s a jiné rozšířené produkty.“
Vývoz českého pival by měl v letošním roce stoupnout o třináct procent, a jak dodává tento ředitel, není se čeho bát:
„Otázkou je, zda tyto obavy sdílí SAB, vlastník Plzeňského prazdroje, Popovického kozla a Radegastu, nebo britský majitel Staropramene. Spíše je to signál toho, že se na zahraničních trzích českému ležáku daří lépe než tradičním britským výrobcům. To ale jistě zvládne česká kreativita v reklamě.“
Proč se někdo zajímá o kvalitu a chuť? Spíše by odpovědným institucím služelo, kdyby se zabývaly otázkami dodržování hygienických a zdravotních norem, vše ostatní vyřeší poptávka a nabídka: „Sdílím tyto obavy i u dalších potravinářských výrobků. Škoda, že se globální-normo-tvůrci nezaměřují na otázku ochrany spotřebitelů z hlediska kvality – zejména pak na otázku dodržování zdravotních a hygienických norem a postupů. Ve všem ostatním bych to nechal na podnikavosti a vynalézavosti výrobců a trhu. To že anglické pivo chutná jinak než dánské, německé či české – na tom přeci není nic špatného, naopak, to je dobře. Se zbytkem – jako třeba co se může jmenovat Bud či Budwieser, norimberská klobása nebo rum či Hořické trubičky, ať si poradí úřady průmyslového vlastnictví. Pokud si s tím tyto úřady neporadí, tak za chvíli asi nebudou mít co dělat – proč by někdo registroval novou ochrannou známku pro v řadě další „europivo“ unifikované chuti?!? A patentovatelného na takovém pivu toho asi taky moc nebude – leda snad, že by „někdo“ po vzoru seriálu Návštěvníci jako technicky nové a inovativní registroval „Amarounbeer“ prodávaný v kapslích. Jsem zastáncem vstupu Česka do EU a v rámci svého přirozeného optimismu věřím, že trh a zdravý rozum nakonec zvítězí nad vyumělkovanými snahami o normalizaci věcí, kde škodí. Věřím, že se mí vnuci po dovršení věku opravňujícího k požívaní alkoholických nápojů se stejnou chutí jako kdysi já „zakousnou“ do oroseného půllitru dobrého českého ležáku jantarové barvy, s pěnou hustou jako šlehačka, plné chuti, která umí štípnout do nosu jako křen.“
Strach ze ztráty typické chuti českého piva nemá ani tento respondent: „Obava by byla by oprávněná, kdyby byl Budějovický Budvar prodán americkému koncernu Budweiser. Tam jednoznačně hrozilo zlikvidování naší trade mark tak, aby se uvolnil prostor pro značku amerického konkurenta na celém kontinentě, a tím i prostor pro jeho žlutý, neuleželý pivní nápoj.“
A poslední reakce je jako z dílny chytré horákyně: „Nové technologie vedou k vyšším ziskům a k lepší reklamě. Co je tedy lepší, vynikající stará chuť a průměrný hospodářský výsledek, slabá reklama nebo průměrná, ale stále dobrá a prodejná chuť a vynikající výsledky? Nevím.“
Odpovídalo 109 manažerů
