Filipínský bankéř pomáhal vesničanům, nyní hledá nástupce
Filipínským velvyslancem ve Velké Británii a v Irsku sice už nějakou dobu není, přesto má stále na vizitce hrdě uveden titul „ambasador“. Jesus Tambunting, jehož letos magazín Forbes zařadil mezi čtyřicet nejbohatších Filipínců, si ale jméno původně vybudoval v jiném oboru. Tím je bankovnictví specializované na půjčování malým a středním podnikům (SME). Třiasedmdesátiletý muž stále stojí v čele banky Planters Development Bank, kterou začal budovat přibližně před čtyřiceti lety ve filipínském městě Malolos v provincii Bulacan. A dnes tvrdí, že finanční krize význam SME bankovnictví posílila. Světové ekonomiky podle něj začínají doceňovat jednoduché principy, na kterých je půjčování kapitálu malým a středním firmám založeno. Jesus Tambunting reprezentoval svou zemi na letošním finále světové soutěže Podnikatel roku v Monaku, kterou pořádala poradenská společnost Ernst & Young.
Malí klienti, cenní klienti Filipínský rodák říká, že ho v životě nejvíc ovlivnili jeho rodiče. Hlavně tím, že mu odmala zdůrazňovali, jak je důležité být čestný a hodně pracovat. Tambuntingův otec byl sám úspěšný byznysmen. Jeho syn nejprve navštěvoval jezuitskou školu, univerzitní studia poté strávil v USA na vojenské akademii. „Školy mě také hodně ovlivnily,“ myslí si absolvent Culver Military Academy v americkém státě Indiana a University of Maryland v Baltimoru. Po návratu z USA domů měl před sebou Tambunting narýsovanou dráhu klasického úspěšného bankéře. Začal pracovat v jedné z největších filipínských bank a po zhruba dvaceti letech dosáhl až postu viceprezidenta. „To, co jsme jako komerční banka dělali, mě ale moc nebavilo,“ vybavuje si. Uzrálo v něm proto rozhodnutí z vyšlapané cesty sejít a pustit se vlastním směrem. Ovšem stále coby bankéř. V provincii Bulacan ležící severně od hlavního města Manily koupil malou banku a postupně začal s expanzí. V roce 1976, kdy se instituce poprvé rozrostla za hranice provincie, dostala banka současný název. A Tambunting záhy opustil původní plán, podle kterého se chtěl soustředit na velké korporátní zákazníky. Namísto toho zůstal u malých a středních podnikatelů, kteří na venkově tvořili převážnou většinu jeho klientely. Relativně malé sumy půjčovaných peněz umožňovaly vesničanům zlepšovat sobě a svému okolí život. Tambuntingovi a jeho kolegům se tak povedlo vybudovat prosperující banku se „sociálním rozměrem“, což na první pohled vypadá jako nemožná věc. „Kdyby nešlo o finančně udržitelný model, těžko bychom mohli existovat zhruba čtyřicet let. To už by nám došly prostředky,“ říká rozhodně. Aktiva Planters Development Bank, devatenácté největší banky v zemi, se pohybují okolo 50 miliard filipínských pesos (přes 21 miliard korun). Banka má v celé ostrovní zemi zhruba 70 poboček. A ze 40 procent ji dnes vlastní zahraniční instituce, jako jsou Asian Development Bank, Netherlands Developments Finance Company a International Finance Corporation.
Číhání na burzu I když není SME bankovnictví zcela nová věc, nedávná finanční krize jeho význam podle Tambuntinga posílila. Jak ženatý otec čtyř dětí říká, že příčinou krize byla především nadměrná kreativita při vymýšlení finančních produktů. „A to do té míry, že lidé přestali tušit, co za nimi vlastně je,“ vysvětluje. Značnou část viny také nesou ratingové agentury, které „cenné“ papíry hodnotily. Z toho pohledu představuje SME bankovnictví se svými základními principy jakýsi „návrat ke kořenům“. Tomu, aby se finanční krize opakovala, podle něj zabrání opětovné oddělení komerčního a investičního bankovnictví nastolené v 30. letech Glass-Steagalovým zákonem a výrazně změkčené na konci 90. let. Jesus Tambunting, přestože už starší pán, má v Planters Development Bank stále funkci „předsedy“. Neplánuje postupný odchod na odpočinek? „Za několik let už bych pracovat nechtěl. V bance jsme si vědomi, že jednoho dne skutečně odejdu, a naši akcionáři chtějí, abychom hledali mého nástupce. Máme sepsaný plán na dalších pět let, v němž se tato otázka řeší. Pro nás je velmi důležité zajistit, aby stávající model banky fungoval i v budoucnu,“ říká Tambunting. Koncept banky zaměřené na SME zase tak výlučný není a kromě Filipín existuje třeba v Malajsii, Indonésii nebo ve Vietnamu. V těchto zemích ale tyto banky vlastní stát, zatímco Planters Bank je privátní. A v horizontu tří let dokonce plánuje vstoupit na burzu. Zatím si filipínští bankéři vytipovávají ten nejvhodnější okamžik.
Knihkupectví jako knihovna Jesus Tambunting je také zkušeným řečníkem na mezinárodních fórech o SME bankovnictví a o rozvojovém světě obecně. Před deseti lety byl například jedním z hostů pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu. Přes časovou zaneprázdněnost si ale najde čas i na milované čtení. „Čtu opravdu hodně. A víte, co často dělám, zvlášť na cestách? Zajdu do knihkupectví, kde se posadím, čtu si a dělám si poznámky. Knížku si ale nakonec nekoupím,“ řekl týdeníku EURO s lišáckým úsměvem muž, jehož majetek magazín Forbes odhadl na 55 milionů dolarů.
