Summit Evropské unie
Evropská unie zabodovala na světové scéně. Je až neuvěřitelnou shodou okolností, že se „její vyjednávač Martti Ahtisaari mohl z vítězné mise do Bělehradu (spolu s Viktorem Černomyrdinem) vrátit s dobrou zprávou přímo doprostřed řádného půlročního summitu EU.
Summit navíc krátce předtím schválil ambiciózní deklaraci o společné obranné politice a pár hodin poté navrhl generálního tajemníka NATO Javiera Solanu do nového úřadu Vysokého představitele EU neboli „pana Evropy .
Zahraničněpolitický rozměr summitu umocnilo schválení střednědobé strategie unie vůči Rusku, které bylo sice dávno známé, nicméně je prvním takovýmto koncepčním dokumentem „patnáctky zaměřeným na citlivou část světa. Navzdory poněkud deklaratornímu tónu vytyčuje sérii konkrétních směrů snažení příštích let - a díky posvěcení na nejvyšší úrovni má relativně vysoký stupeň závaznosti.
V tomto kontextu prošla skoro bez povšimnutí většina ostatních témat. „Pakt zaměstnanosti , který se předsedající Německo chystalo prodat jako velký výdobytek - kdyby náhodou nebylo nic lepšího - byl schválen rozpačitě, ba přímo s nevolí na příklad Francií, jejíž premiér Lionel Jospin mu vyčetl nedostatek odvahy a průraznosti. V podstatě jde o seznam makroekonomických opatření, která lze využívat ve prospěch vzniku pracovních míst, a závazek států je mezi sebou konzultov at a koordinovat.
Naděje na ukončení jugoslávského bití vzala vítr z plachet také těm, kdo chtěli v Kolíně panikařit, nebo aspoň zvedat varovné prsty kvůli poklesu kursu jednotné měny eura vůči dolaru. Bavili se o tom v podstatě jen ministři financ í, a to obvykle jako o důsledku nečekaného zdraví americké ekonomiky a nepředvídaného evropského útlumu, který připisovali také Kosovu - náprava na jedné frontě by tedy měla vyvolat vylepšení na druhé. Člen Evropské komise Yves -Thibault de Silguy nakonec šalamounsky prohlásil, že se politikové vlastně nemají co montovat do sféry odpovědnosti Evropské centrální banky, jejíž guvernér Wim Duisenberg podle něj stejně vpředvečer summitu už řekl všechno, co bylo třeba říci.
Nehynoucí zájem o budoucí východní rozšíření své organizace státníci potvrdili tím, že vyhlásili záměr svolat od začátku příštího roku novou „mezivládní konferenci , na níž se členské státy budou dohadovat o další revizi Smlouvy o EU - její amsterodamská mutace tak už má namále, sotva začala platit. Smyslem bude „pouze dodělat institucionální reformy, jež přebyly z minulé mezivládní konference ukončené v Amsterodamu v roce 1997, tedy stanovit počet členů Evropské komis e, přerozdělit hlasy pro jednotlivé země v Radě ministrů a zvětšit spektrum rozhodování kvalifikovanou většinou na úkor dosud používaného konsenzu. Kroky, bez nichž se rozšíření nemůže uskutečnit.
Na první pohled snadné administrativní změny jsou politicky velmi záludné - před dvěma lety si na nich vylámali zuby všichni a tentokrát není nálada o moc lepší. „Patnáctka se nedokázala dohodnout ani na tom, jak konferenci obsahově připravit. Německo a Francie chtěly malou skupinu „moudrých , kteří by přemýšle li v celkovém kontextu budoucnosti evropské integrace, menší země s tím nesouhlasily, protože se bály, že se rozhodne bez nich. Summit nakonec přehrál horký brambor Finsku, které převezme od července německou štafetu v čele EU. Je na něm, jak si to zařídí.
Zatímco během minulého summitu 24. března v Berlíně začalo NATO bombardovat JSR, při kolínském zazářila naděje na mír; jako by se konflikt řídil rytmem sešlostí evropských politických veličin. Marttimu Ahtisaarimu se dostalo přijetí hodného hrdinů. „Je to velký den pro Evropu i pro lidi v Jugoslávii. Myslím, že dnes máme mír na dosah, jásal kancléř Gerhard Schröder. Vyjadřovali se samozřejmě všichni - snad nejlépe vystihl převládající pocit francouzský ministr zahraničí Hubert Védrine: „Je to podstatný výsledek, který potvrzuje oprávněnost a smysl koordinovaného politického a vojenského postupu.
Sám Ahtisaari ovšem podotkl, že ještě „neskáká nadšením ; studené spršky se snesly z Washingtonu i z NATO a nejcitlivěji na ně slyšel jako obvykle Londýn. „Musíme mít potvrzení činy. Do té doby bude bombardování pokračovat, řekl Tony Blair. V podstatě ovšem reagovali všichni se stejným vědomím pokroku na jedné a těžkých úkolů na druhé straně - přičemž jedni zdůrazňovali to a druzí ono.
V každém případě se výrazně přiblížila perspektiva řešení zahrnující i nemalé nasazení EU, která se ujala otcovství Paktu stability pro jihovýchodní Evropu a přihlásila se jako budoucí administrátor Kosova. Zdaleka není na tyto obrovské úkoly připravena - ministři zahraničí chtějí teprve 21. června definovat přesně nástroje a mechanismy, které uvedou do pohybu. V té době bude už zřejmě platit rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která by měla unii správou Kosova pověřit, i zmíněný „p akt stability , kvůli němuž se sejde ministerské zasedání opět v Kolíně 10. června.
Od podzimu se ujme koordinace všeho tohoto úsilí Javier Solana, jehož nominace nakonec pod dojmem mírové radosti prošla i přes nepříliš žhavé stoupence. Stane se prvním „panem Evropa , „tváří a telefonním číslem EU, jejím ztělesněním vůči vnějšímu světu. Vůle se vyprofilovat jako světová velmoc vedle USA, ale nikoli proti nim, se odráží právě v tomto výběru. „Bude se vlastně starat o obnovu toho, co přikázal rozbít, utrousil jeden řecký diplomat. „A vlastně - proč ne?
