Brusel zahajuje tažení proti výrobcům cigaret
Rotterdam, připlouvá loď s nákladem amerických cigaret. Vyloží se do celních skladů, aniž by z nich kdokoli zaplatil clo. Rovnou putují – zcela oficiálně – do třetích zemí: na Balkán, především pak do Albánie a Černé Hory, a také do Ruska. Tam se náklad jednoduše „protočí a směřuje v rukou zkušených pašeráků zpátky do unie. V malých skupinkách se pašeráci vyloďují i se svou kořistí u jihoitalských břehů. Místní mafie už pak zařídí další distribuci cigaret po unii. Z Ruska je přechod trošku jiný, pašuje se do sousedního Finska, kde je poměrně početná ruská mafie. Podobně jako její italští kumpáni zajistí dopravu cigaret na dohodnutá místa. Díky této skvělé síti přišla Evropská unie v posledních letech řádově o miliardy eur. Jen za rok 1998 se podle interních zdrojů škody vyšplhaly na pět miliard. Evropská komise se proto před několika dny rozhodla, že v nejbližších měsících podá na americké výrobce cigaret u soudů Spojených států žaloby na náhrady způsobených škod. „Chceme zpátky své peníze, prohlásil tiskový mluvčí Evropské komise Luc Veron. Výrobci totiž podle mluvčího museli o pašování vědět a bezpochyby se na něm i přímo podíleli, a tak zcela záměrně nepodnikali žádné kroky. Miliardy ušetřené nezaplacením unijních cel, obvykle 0,10 eura na cigaretu, jsou přece dost tučným soustem. Unie neútočí proti USA jako první. Pašeráckou kauzu vyřešil po více než dvou letech usilovného pátrání OLAF, unijní Úřad pro boj s pašeráctvím, díky spolupráci s celními úřady a policií jednotlivých členských zemí. Dospěl k závěru, že pašování amerických cigaret způsobuje největší ztráty v rozpočtových příjmech patnáctky. OLAF současně předložil údajně dostatek důkazů k prokázání způsobených daňových a celních úniků. K dalším krokům v celé záležitosti byl zmocněn komisař Romano Prodi a komisařka pro rozpočet Michaela Schreyerová. Mezi reprezentanty členských zemí se jim povedlo velmi rychle dosáhnout souhlasu s navrženým postupem. Nyní je potřeba zajistit ve Spojených státech právní kancelář, která bude Evropskou komisi v řízení proti výrobcům cigaret zastupovat. Advokáti dají co nejdříve dohromady žalobu, spojí se se zástupci tabákových koncernů a poté budou doufat, že žalobu americký soud neodmítne přijmout, a tedy o ní rozhodnout. Není dosud přesně známo, proti kterým výrobcům se celý proces povede – komise zatím nehodlá v tomto směru cokoli upřesňovat. Některé zdroje v Bruselu však uvádějí, že žaloba bude směřovat proti dvěma výrobcům, nevylučují ale, že jich může být i více. Žádný z tabákových koncernů se proto k celé kauze prozatím nechce vyjadřovat – nechce na sebe upoutávat pozornost. Co kdyby náhodou navedl úředníky ještě dalším správným směrem. Největší zájem se přitom dnes upírá na nejvýznamnější evropské dodavatele cigaret a americké lídry tabákového průmyslu Philip Morris a RJ Reynolds Tobacco. Tiskový mluvčí Philip Morris minulý týden uvedl na dotaz novinářů, že „Philip Morris spolupracuje se všemi vládami na světě v boji proti pašeráctví a není si příliš jist, zda chystaný proces bude tím nejlepším způsobem, jak společně čelit mezinárodní kriminalitě . RJ Reynolds ve svém prohlášení k celé kauze uvádí, že nehodlá případnou žalobu zatím komentovat, ale nepředpokládá, že by do pašeráckých aktivit mohl být zatažen. Obvinění na svou adresu považuje za nepravdivá. Evropská komise ovšem není první, kdo na americké pašeráctví přišel. Loni v prosinci zahájila kanadská odpovědná místa tažení proti americké tabákové dvojce RJ Reynolds Tobacco, výrobci cigaret Camel. Ottawa požadovala miliardu dolarů, na něž si americký výrobce měl přijít díky vlastními silami vytvořené pašerácké síti a tajným společnostem, které dostávaly camelky do Kanady. Celý pokus o potrestání koncernu však skončil fiaskem: soud v New Yorku, u něhož se žaloba projednávala, ji označil za naprosto nepřípustné vměšování do záležitostí Spojených států. Podobně dopadly i vlády Kolumbie a Ekvádoru. Kanadské finanční škody však zůstávají naprosto nesrovnatelné s tím, oč přišla unie. Podle analýzy Evropského parlamentu se v této kauze jedná o zdaleka nejrozsáhlejší celní a daňové úniky od vzniku společného trhu v roce 1993. Každý propašovaný kontejner cigaret znamená pro bruselskou pokladnu zhruba milion eur. A do unie se ilegálně každoročně dostávají tisíce kontejnerů. Komu vlastně? Pouhá dvě procenta francouzského tabákového trhu jsou kryta pašovaným zbožím. Podstatně závažnější je tento fenomén v Německu a Spojeném království, kde se udává deset až patnáct procent. Nejvíce však trpí Španělsko a Itálie, země, které se soudního procesu domáhají nejhlasitěji. Na jejich trzích představují ilegálně dovezené cigarety plnou pětinu nabídky, uvedla agentura Reuters. Není se co divit: pašované cigarety se po protočení východní Evropou vracejí do unie nejčastěji přes Gibraltar, díky němuž je skvěle zásobeno Španělsko, dále přes italské pobřeží Jadranu a východní hranice unie, především pak hranice finsko–ruské. Navíc právě v těchto zemích skvěle fungují proslulé místní mafie, které si samozřejmě nechtějí nechat ujít skvělé příležitosti k výdělku. Zástupci Evropské komise tvrdí, že s ohledem na množství – mnohdy tuny – propašovaných cigaret je zcela namístě tvrdit, že výrobci do ilegální distribuce byli aktivně zapojeni. Mluvčí OLAF Alessandro Buttice tvrdí, že „prodáváte–li cigarety, musíte vědět, kdo je od vás kupuje . Současně potvrdil, že OLAF si posvítil především na aktivity největších tabákových firem. Zlé časy. Americké tabákové koncerny nyní zažívají těžké časy. Kromě evropské žaloby, která ještě stále není tak docela na pořadu dne, se konečně dospělo k rozsudku o náhradě škod za poškození zdraví kuřáků. Porota v Miami na Floridě rozhodla po dvouletém soudním procesu v polovině letošního července o povinnosti velkých amerických tabákových koncernů zaplatit 145 miliard dolarů odškodného. Je to historicky nejvyšší suma, která se kdy v civilním řízení vůbec přisoudila. Porotci tak rozhodli údajně proto, aby celá záležitost nezapadla jako dřívější rozhodnutí o téměř třináctimilionových kompenzacích pro tři konkrétní žalobce. Tabákové firmy se však minulý týden proti rozsudku odvolaly k federálnímu soudu. Více než stovku stránek námitek, proč americký soud nerozhodl podle práva a postupoval „protiústavně a pouze na základě emocí , předložily tabákové koncerny v čele s Philip Morris. Současně soudu vyčetly, že postavil odsuzující rozsudek na expertizách žalobců. K odvolání se dosud zástupci kuřáků nevyjádřili. Tabákové koncerny také ve svém odvolání požadují, aby byla snížena závratná suma 145 miliard na náhradu škod, pokud soud nebude chtít celý rozsudek zamítnout. Philip Morris, který zásobuje polovinu amerického cigaretového trhu, má podle dosavadního verdiktu uhradit 74 miliard, RJ Reynolds Tobacco, americká tabáková dvojka, 36,3 miliardy, British American Tobacco s Brown & Williamson Tobacco sedmnáct a půl miliardy, o šestnáct miliard lehčí by měl být Loews Corp. s Lorillard a 790 milionů by měl dát Vector Group s Liggett Group. Pokud by nakonec skutečně koncerny měly zaplatit uvedenou sumu, přivedlo by to některé podle jejich slov na pokraj krachu. Akcie všech obviněných tabákových koncernů minulý týden mírně klesaly. Začarovaný kruh. Celý proces, který vedou kuřáci proti tabákovým koncernům, je mnohými nazírán jako naprostý nesmysl a absurdnost. Kuřáci se svobodně rozhodli, že budou kouřit, ačkoliv na škodlivost cigaret byli již přes třicet let upozorňováni nápisy na krabičkách. Ani předtím však nemohli být naivně přesvědčeni, že kouření je věc zcela neškodná, uvádí The Economist. Američané se podle tohoto týdeníku dopouštějí stále stejné chyby: trestají průmysl sériemi soudních procesů, místo aby přímo regulovali dostupnost produktu, který – ať chceme, nebo ne – bude na trhu vždy. Jedinou schůdnou cestou je přímá legislativní úprava. Každý rozsudek odsuzující tabákové firmy k zaplacení závratných sum na náhradu škod nakonec stejně postihne finálního spotřebitele. Výrobce totiž jednoduše zvedne cenu výrobku, protože ví, že kuřáci jsou na svých cigaretách závislí, a on o své peníze nakonec stejně nepřijde. The Economist dokonce hovoří o perverznosti „tabákových procesů . Nebude–li totiž zrušen rozsudek z Miami, zaplatí dnešní kuřáci ve 49 amerických státech finanční náhrady minulým i dnešním kuřákům na Floridě. Špatný postoj USA k otázce tabákové regulace dokládá i případ z roku 1998, kdy americká vláda nařídila tabákovým firmám zaplatit 246 miliard USD na náklady státního projektu financování léčby zdravotních problémů způsobených kouřením. Není se tedy co divit, když soud v Miami udělá totéž, co Clintonova administrativa.
