Asi bychom měli o dost pečlivěji sledovat, co se odehrává ve Spojených státech kolem onoho zvláštního termínu „pád z fiskálního útesu“. Nejde totiž zdaleka jen o poměrně razantní zdanění bohatých.
Že se Amerika posouvá tak daleko doleva, jak nikdy nebyla, je zjevné již dávno. Dokonce by se dalo říci, že volání po silnější vládě a větším přerozdělování začalo už dlouho před příchodem Baraka Obamy do Bílého domu.
Hypoteční krize v roce 2008 však odstartovala v americké politice tichou, ale nezastavitelnou revoluci. A jak už to na začátku revolucí bývá, sudičkou byla velká hypoteční lež. Za viníka krize, která připravila miliony Američanů o práci, byly označeny nezodpovědné banky. V zájmu svých nehorázných zisků podváděly, vytvářely z riskantních hypoték deriváty označované jako nejkvalitnější cenné papíry na trhu, a když vše prasklo, musel banky zachraňovat stát. Když stát zachraňoval banky, co by nezachraňoval i jednotlivce, kteří se ocitli v tíživé situaci, proč by se nesnažil ze všech sil udržet a vytvořit nová pracovní místa? Celkem logický posun veřejného mínění vyvolal i posun politiky.
K tématu čtěte: V USA vzrostou daně jen nejbohatším
Jenže premisa je chybná. Hypoteční krizi nevyvolali bankéři, ale jistý pan Keynes, který za Velké deprese doporučil vytvořit speciální banky, jež poskytovaly záruky na hypotéky lidem s nízkými příjmy. Měl to být nástroj na rozhýbání ekonomiky. Za prezidenta Clintona tyto hypotéky pro chudé mohutně expandovaly a sám Obama patřil k aktivistům, kteří pranýřovali banky, které nechtěli dávat úvěry na bydlení lidem bez příjmů.
Agresivní a expanzivní politika americké centrální banky pak to vše ještě zesílila, takže stát banky silně motivoval, aby si udělaly výnosný byznys z hypoték pro chudé, kteří nikdy na splacení svých domů nemohli vydělat. Když vše krachlo, viníkem nebyli hybatelé, tedy stát a konkrétní politici, ale banky. A stát se stará a musí starat.
Proto je zde volání po vysokých daních a nových daních a silné ruce státu. Velká část Američanů bude protestovat, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat. Většina nikdy nebyla v Evropě a netuší, kde končí cesta, na niž se s Obamou vydávají. S ním přece mohou, jak jim sliboval u voleb. O tom, že pak ale něco musí přijít, nevědí nic. Západní svět zapadá do svých lží zase o něco hlouběji.
Další komentáře Pavla Párala:
