Mark Lundstrom je raketový vědec a zakladatel společnosti Radia, který společně s týmem inženýrů strávil posledních sedm let navrhováním WindRunneru – největšího nákladního letadla na světě. Jeho délka, jež s více než 108 metry odpovídá velikosti fotbalového hřiště, má jednoduchý, ale zato důležitý účel. Letoun o necelých 40 metrů delší než Boeoing 747–400f má totiž sloužit k přepravě lopatek větrných elektráren. U nich ve vztahu k výrobě elektřiny platí základní pravidlo: čím větší, tím lepší.
Podle odhadů společnosti Radia by větší turbíny mohly snížit náklady na energii až o 35 procent a ve srovnání s dnešními pobřežními elektrárnami zvýšit koncentraci výroby energie o pětinu. Jinými slovy by letecká přeprava gigantických lopatek delších než 90 metrů znamenala důležitý krok k odklonu od fosilních paliv. Ostatně, jedna elektrárna tvořená turbínami takto gigantických rozměrů vyrobí oproti průměrným turbínám až dvojnásobek elektřiny.
Výhodou by byl rovněž fakt, že by takové elektrárny bylo možné postavit na více místech, jelikož by se vyřešil problém s jejich transportem. Právě přeprava těžkopádných lopatek patří k nejsložitějším logistickým úkolům vůbec, protože je nelze přemísťovat po železnici ani nákladními auty. A dokonce i na moři jsou k ní potřeba speciálně navržená plavidla. Ale přesně proto projekt WindRunner vlastně vznikl.
„Byl to jeden z těch momentů, kdy k vám průmysl vyloženě mluví,“ vysvětluje pro The Wall Street Journal Lundstrom, jehož firma bude větrné projekty schopná nejen přepravovat, ale také zhotovovat. Mezi její zaměstnance patří mimo jiné i bývalí pracovníci Boeingu, Federálního úřadu pro letectví (FAA) či vývojáři zelených energetických projektů.
Nová ranvej pro každý projekt
Nutno podotknout, že zcela jednoduchá nebude doprava lopatek ani pomocí tohoto gigantického letounu. Vzhledem ke skutečnosti, že do logistiky nebude možné zapojit pozemní dopravu, bude potřeba zhotovit v každém cílovém místě přistávací plochu. Dobrou zprávou je, že asfaltovou silnici nutné zřizovat nebude, protože WindRunner má být schopný přistát i na zhruba 1800 metrů dlouhé dráze z udusané hlíny. Na jeden zátah stroj přepraví vždy jednu velkou lopatku, anebo čtyři menší.
Letoun je aktuálně v polovině své osmileté cesty ke zhotovení a získání potřebné certifikace. Uvedení do provozu by dle Lundstroma neměl být problém, výrobu WindRunneru by totiž nechal na některém z výrobců letadel, a navíc by k tomu použil stávající a známé technologie. „Cílem návrhu bylo nedělat nic nového,“ vysvětluje Rachel Kelleyová, která je bývalou ředitelkou ve společnosti Boeing a současnou viceprezidentkou pro vývoj letadel ve firmě Radia.
Ačkoli někomu výstavba gigantického nákladního letounu může znít extrémně, ve skutečnosti se dle Kelleyové jedná o ten nejvíce praktický způsob přepravy, jaký se nabízí. Není navíc jediná, kdo v obřím letounu vidí příležitost. Projekt podpořil také ropný gigant ConocoPhillips a společnosti Caruso Ventures, Capital Factory a Good Growth Capital.
