Vyšetřovací úřady v USA mají důležitého pomocníka v boji proti finanční kriminalitě. Americké banky jsou povinny stále ve větší míře informovat o peněžních tocích na svých účtech. Odměny za to nedostávají, i když je to stojí stále více času, peněz i práce.
V roce 2009 přišli američtí vyšetřovatelé na to, že čínský podnikatel prodával části raket do Íránu. Za to mu byl zablokován přístup k americkému finančnímu sektoru. Číňan proto přejmenoval své firmy, změnil adresu a nadále posílal a dostával peníze skrze bankovní systém v USA. Jenže později si několik newyorských bank (Citigroup, JPMorgan Chase a další) všimlo podobností se zakázanými firmami, vyplnilo ohlašovací dokumenty a odeslalo je vládě. Díky tomu ministerstvo spravedlnosti vypátralo ilegální transakce byznysmena v hodnotě 8,5 miliardy dolarů.
Podrobnosti o tomto případu se dostaly na veřejnost v květnu, kdy ministerstvo financí oceňovalo organizace bojující proti finanční kriminalitě. Nezapomnělo zmínit finanční instituce. „Nebýt hodnotných informací, které poskytují, dnes známé významné případy by patrně nikdy nevyšly na světlo,“ píše se v prohlášení ministerstva.
Ocenění je to ovšem pouze symbolické. Finanční instituce za reportování nedostávají žádnou odměnu, kdyby to ovšem nedělaly, hrozily by jim tučné pokuty. Tato povinnost jim v posledních letech roste, zvýšila se hlavně po 11. září. Je jasné, že americká vláda cílí především na praní špinavých peněz, financování terorismu i další zločiny. Dnes musí banky ohlašovat všechny prostředky, které skrz ně plynou, a upozorňovat na cokoli neobvyklého, jako je například převod peněz do rizikové země. Podle serveru DealBreaker ročně vyplní téměř 1,5 milionu dokumentů.
Banky v Itálii řeší úplně jiné problémy. Přečtěte si komentáře:
Ilona Švihlíková: Squadra azzurra má problém
Adéla Zábražná: Banky po italsku – krize nečekaných rozměrů
Na banky bylo de facto „delegováno vymáhání práva“, řekla deníku Wall Street Journal bývalá federální žalobkyně Ellen Zimilesová. „Vláda to bez nich nedokáže, nemá přístup ke stejným informacím.“
V květnu se přivalila další povinnost – banky ve své podstatě musí tvořit obdobu obchodního rejstříku. Federální úřady totiž nejsou schopny získat informace o firmách a jejich vlastnících od jednotlivých států. Pro pomoc se proto obrací na finanční instituce. Banky sdělují informace (od adres po čísla pasů) o vlastnících, podílnících i členech vedení všech firem, které u nich mají účty.
Náklady na vyplňování dokumentů stále rostou a stojí banky stále více pracovních míst. Proto se řada z nich snaží regulatorní zátěže zbavit a odmítají spoustu rizikových klientů, i když mohou být jejich operace zcela legální. A panují obavy, že čím větší zátěž na banky bude, tím méně času budou mít na vlastní bankovnictví. Podle výzkumu společnosti KPMG náklady bank na boj proti praní špinavých peněz vzrostly mezi roky 2011 a 2014 o 53 procent.
Vstřícnost finančního sektoru vůči federálním úřadům je v přímém kontrastu s válkou, která panuje mezi Washingtonem a technologickým odvětvím. Řada gigantů z tohoto oboru vede či vedlo soudní spory o povinnosti poskytovat informace. Například Apple odmítal vyšetřovatelům pomoci s odblokováním iPhonu střelce ze San Bernardina.
