Šest set miliard dolarů není vůbec málo peněz; je to třetina toho, co za prvních devět měsíců letošního roku utržilo zhruba tři a půl tisíce největších firem, jejichž akcie se obchodují na Wall Street. Oněch šest set miliard použili šéfové zmíněných firem, řečeno jen s minimální mírou nadsázky, na vlastní výplaty. Další zájmy, jako jsou firemní růst a inovace – o platech podřízených ani nemluvě, zůstaly stranou.
K odkupu vlastních akcií od investorů letos přistoupilo zhruba šedesát procent z řečených tří a půl tisíce firem. Jen tři první (viz graf), tedy Apple, Microsoft a Qualcomm, za vlastní akcie vyplatily přes padesát miliard dolarů. Vydaly tak na tento účel nejvíce od roku 2007 těsně před vypuknutím celosvětové finanční krize. Co víc – loni takto za celý rok firmy vynaložily 520 miliard dolarů. Když se k tomu přičte na 365 miliard, které vyplatily na dividendách, znamená to, že loni zaplatily 885 miliard dolarů – tedy více, než samy vydělaly (847 miliard).
Je to perverzní praxe, jíž se nicméně management vesele oddává
Letos se schyluje k opakování tohoto jevu, jen rozdíl by měl být ještě výraznější. Počítá-li se pouze prvních devět měsíců, čítaly tyto firemní výdaje loni 105 procent čistého zisku; letos to bylo již 116 procent.
Perverzní praxe
To je pozoruhodný jev a není divu, že má své kritiky v řadách akademických i mezi kolegy byznysmeny. „Je to perverzní praxe, jíž se nicméně management vesele oddává,“ komentoval to loni proslulý konzervativní investor Warren Buffett. Jeho muž číslo dvě v holdingu Berkshire Hathaway, Charlie Munger, věnoval „buybackům“ a logice, jež k nim vede, zvláštní přednášku na Harvardově univerzitě. Ona logika je jednoduchá – ovšem obrázek, jenž z její aplikace vychází, není povzbudivý.
Současnou situaci umožňuje zákon z roku 1982, kdy komise pro dohled nad obchodováním s cennými papíry dala firmám možnost skupovat po řádném ohlášení vlastní akcie, aniž by to bylo chápáno jako manipulace s trhem. Tehdy dostávali šéfové firem zhruba padesátinásobek platu, jejž v jejich firmách vydělával běžný dělník, a na osmdesát procent tohoto platu dostávali v hotovosti.
Tatáž komise však v té době začala tlačit na firmy, aby vyplácely odměny svým špičkovým manažerům v cenných papírech. Komise byla vedena dobrým úmyslem přimět vrcholný management ke starosti o dlouhodobou výkonnost jejich firem – ale efekt tohoto záměru tak docela neodpovídá. Namísto multimilionových platů si manažeři našli způsoby, jak relativně snadno nafukovat cenu akcií, aniž by to nutně odráželo realitu.
| Velká malá domů |
|---|
| Kolik utrácely firmy na Wall Street (3297 firem, jejichž výsledky sleduje agentura Reuters) za vlastní akcie jako procentuální podíl svého čistého zisku. V posledních dvou letech takto vynaložily více, než kolik vydělaly. |
 |
Skupování akcií je jednou z takových technik. Když koupíte od investorů deset procent svých akcií, profitabilita firmy v přepočtu na jednu ze zbývajících akcií úměrně tomu stoupne a vylepší jeden z klíčových parametrů pro pohyb ceny (P/E ratio). Lze očekávat, že pokud se nestane nic jiného, hodnota zbývajících akcií také stoupne, ačkoli firma sama není o nic lepší než dosud.
Výsledky jsou úžasné. Dnešní bossové berou 303krát víc než jejich dělníci. Dva americké think tanky, The Center for Effective Government a Institute for Policy Studies, vydaly v listopadu společnou studii, podle níž by hypotetický důchodový fond šéfů stovky největších firem na Wall Street měl hodnotu 4,9 miliardy dolarů – což je zhruba tolik, kolik je celkem na důchodových účtech 41 procent veškerého amerického obyvatelstva.
Cesta sebezničení
To samozřejmě nahrává kritikům systému, kteří používají dnes populární argument o rostoucí příjmové nerovnosti čili akcelerujícím přesunu bohatství od chudých k bohatým. Kromě toho však má firemní sklon utrácet za vlastní akcie další negativní dopad – je jím nedostatek peněz na inovace.
„Hewlett-Packard byla firma, která šla ostatním vzorem v inovativnosti,“ komentoval Laurence Fink, šéf investiční firmy BlackRock, pro agenturu Reuters proslulý výkup vlastních akcií firmy HP na přelomu tisíciletí, „od roku 1999 se však firma vydala cestou sebezničení – přestala financovat výzkumné programy, začala se zbavovat zaměstnanců.“
A konečně poslední paradox zmiňuje finanční server Seekingalpha.com: firmy, které tvoří image Ameriky jako bašty kapitalismu, zhusta platí své nejvýše postavené zaměstnance ze státních peněz. Podle serveru získaly například Microsoft a GE v posledních deseti letech dohromady průměrně 16 miliard ročně na státních dotacích. V téže době však utratily za vlastní akcie přibližně stejnou sumu. Skepse vůči takovému uspořádání věcí je pochopitelná.
Čtěte také:
General Electric prodá divizi realit. Chystá se také na zpětný odkup akcií
Apple bude příští rok stagnovat, předpovídají analytici
Výrobci čipů jdou na dračku, Microsoft koupil Microsemi za 63 miliard
