Zástupci ze zemí sdružených v OSN marnili čas handrkováním o závorky
Světový konsensus o podílu lidských činností na klimatické změně je čím dál pevnější. Cíl nedovolit, aby průměrná teplota zeměkoule nestoupla víc než o dva stupně Celsia, je ještě žádoucnější. Přesto se klimatická dohoda v Kodani ocitla koncem minulého týdne málem v koši. Proč?
Vyjednávači ze zemí sdružených v OSN promarnili svěřený čas handrkováním o závorky. Připravované dokumenty pro klimatickou dohodu jimi tak nabobtnaly, že se staly nepoužitelnými. Žádná zájmová skupina zemí nebyla ochotna své požadavky obětovat. Jednání se zadrhávalo na zbytečných obstrukcích a nevole, kterou u některých rozvojových států vyvolal tlak pořadatelské země urychlit jednání, donutila prezidentku konference Connie Hedegaardovou k rezignaci.
Závorky byly ovšem jen zástupným problémem. Tím největším byly plané sliby. Vyspělé země měly už několik let plnou pusu řečí o finanční pomoci zemím chudým a nerozvinutým, ale konkrétní příslib většina z nich nedala. Dva největší znečišťovatelé, Čína a USA (dohromady vypouštějí polovinu světových emisí oxidu uhličitého), stojí mimo Kjótský protokol i mimo kontrolu. A taky planě slibují. USA chtějí snížit emise o 17 procent, avšak nikoli vůči roku 1990, jak to udělaly všechny evropské země, ale vůči roku 2005. A výsledek? Ve srovnání s emisemi ve výchozím roce 1990, s nímž se všichni poměřujeme, jsou to jen trapná tři procenta. Čína slibuje dokonce čtyřicetiprocentní snížení emisí, ale vztahuje to ke svému HDP. Takže s prudkým růstem svého hospodářství by mohla své emise naopak ještě zvýšit. To všechno prohlubuje nedůvěru chudých rozvojových zemí přijmout jakékoli závazky ke kontrole emisí a ochraně lesů.
USA však na poslední chvíli zatáhly za záchrannou brzdu. A nečekaly ani, až dorazí prezident Barack Obama. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová přednesla v Kodani návrh, aby vyspělé státy rok co rok předávaly rozvojovým zemím pomoc ve výši 100 miliard dolarů. To je pro potřebné země dostatečně motivující, aby i ony měly zájem na dohodě. Ostatně právě silná dohoda je pro zřízení fondu podmínkou. Americký krok pohnul i Čínou. Velmoc se cítila být velice znectěna požadavkem USA, aby mezinárodní orgány kontrolovaly čínské emise. Nyní má Čína ochotu vyjednávat o kompromisu.
Kolik do tohoto fondu dají samy Spojené státy, však Clintonová neuvedla. Částku slíbila za všechny vyspělé země včetně Česka. Kdyby bývala byla věděla, jak my ty chudé země bereme na hůl! Na adaptace před důsledky klimatické změny jsme převedli pakatel z rozvojového fondu, takže už v chudých zemích nebudeme podporovat školy či zdravotnictví. A od roku 2012? Mohli jsme na to i na adaptační přípravy u nás doma mít miliardy korun z aukcí emisních povolenek. To by je ovšem parlamentní koalice ČSSD-ODS pod vedením dua Urban-Říman nesměla přihrát přílepkem k nepatřičnému zákonu Skupině ČEZ.
