Americký nálet

Bechtel jednal o Ruzyni u Urbana, teď má připravit studii

Provoz na ruzyňském airportu může výrazně ovlivnit silný nárazový vítr od západu. Slévá se tu více proudů. Jeden můžeme pro zjednodušení označit jako evropský, druhý americký. Oba ale atakují státní podnik Česká správa letišť (ČSL). Přestože výstavba nového Terminálu Sever 2, jehož celkové náklady byly předběžně vyčísleny na dvanáct miliard korun, se pozvolna rozjíždí do plných obrátek, existuje hned několik faktorů, které mohou hluk nákladních aut, bagrů a další stavební mechanizace utlumit. Současný projekt, nad nímž převzala záštitu Evropská investiční banka (EIB), stále bojuje o veřejnou důvěru kvůli údajně nevyváženým smlouvám o financování (podle některých názorů nevýhodným pro ČSL a český stát). Ať už tato debata dopadne jakkoliv, konkurenční plán dostavby ruzyňského letiště hodlá ministrům oficiálně předestřít mocný sanfranciský Bechtel Group, v jehož čele stojí zástupce čtvrté generace rodinné korporace – jednapadesátiletý Riley P. Bechtel.

Chceme dělat všechno.

Americký scénář by podle informací týdeníku EURO ten současný zcela naboural, protože neřeší jen dostavbu letiště, ale i související dopravní infrastruktury. Američané nechtějí letiště jen stavět, ale i provozovat. Zahraničních firem, které by usilovaly o Ruzyni, bylo vždy dost. Proč akcentovat zájem rodiny Bechtelů? Snad proto, že má silné politické krytí – nejen na straně americké, ale zřejmě i na české. Na papíře existuje prezentace firmy Alterra (společný podnik firmy Bechtel a Singapore Changi Airport) z června letošního roku, kde jsou plány v Česku hrubě nastíněny (EURO 35/2003). S odkazem na své jiné letištní projekty (Londýn-Luton, peruánská Lima, kostarické San José) Alterra v materiálu uvádí, že má v úmyslu vytvořit v Praze svou evropskou centrálu a vybudovat v Ruzyni „jeden z nejvýznamnějších evropských leteckých přístavů“. Firma hovoří o tom, že není připravena „převzít odpovědnost“ jen za stavbu terminálu, ale i za novou ranvej, o jejíž naléhavé potřebě se mezi odborníky také hovoří. Zdůrazňuje přitom, že výstavbu by prováděly převážně české firmy, k čemuž by Alterra chtěla založit s nějakou českou stavební firmou joint-venture. V prezentaci také obecně hovoří o několika variantách koexistence státu a soukromého subjektu na letišti.

Republikánská firma.

Komu všemu byla červnová prezentace určena, není známo. V polovině července se ale uskutečnila cesta české vládní delegace do USA. Kromě jiného se premiér Vladimír Špidla a ministr průmyslu a obchodu Milan Urban (oba ČSSD) setkali i se zástupci firmy Bechtel. Po schůzce Špidla uvedl, že Bechtel projevil zájem o dostavbu ruzyňského letiště. „Oznámil jsem jim, aby své projekty předložili ministru Urbanovi,“ dodal tehdy. Zajímavé nepochybně je, že ještě předtím se zástupci firmy jednal bývalý ministr zahraničí a nynější předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan (ČSSD). Jeho angažovanost a role zprostředkovatele se hrubě nelíbila současnému šéfovi české diplomacie Cyrilu Svobodovi (KDU-ČSL). Česká spolupráce s největší americkou stavební firmou je ale dávána do souvislosti především s rekonstrukcí Iráku, kde Bechtel Group - už od dob Ronalda Reagana silně napojený na republikány (ve firmě působili Reaganův ministr zahraničí George Schultz a obrany Caspar Weinberger) - získal od Bushovy administrativy zakázku ve výši 680 milionů dolarů a Češi si stále slibují, že by na ní mohli nějak participovat.

Dejte všechno na papír.

Na červencovou washingtonskou schůzku s Bechtelem nyní navázala pražská schůzka u ministra Urbana. Uskutečnila se předminulý týden. „Tam bylo domluveno, že Bechtel by měl během následujících týdnů připravit podrobnější studii, kde by svůj záměr rozpracoval. Na základě této studie by pak ministr Urban mohl přijít do vlády, aby ministři zvážili, zda nedat příležitost alternativnímu projektu,“ říká zdroj týdeníku EURO, který je o jednáních informován. „Ten jejich návrh zahrnuje nejen letiště, ale například i napojení na dálniční síť a počítá taktéž s výstavbou železniční rychlodráhy Praha-Kladno s odbočkou na letiště. Kouzlo je v tom, že řeší hned několik problémů najednou. Američané to hodlají všechno financovat ze svých prostředků, přičemž by ale chtěli získat právo letiště a cargo po určitou dobu provozovat,“ dodává zdroj. Jednalo by se tedy o spolupráci veřejného a privátního sektoru formou BOT (Build, Operate and Transfer), který v Česku zaznamenal neúspěšnou premiéru při výstavbě ostravské dálnice D47. Rozdíl je v tom, že tady by stát nic neplatil, pouze by se dlouhodobě vzdal peněz, které mu doposud přinášela Česká správa letišť (o ty však stejně asi přijde, protože ČSL bude zatížena splátkami úvěru poskytnutého EIB a k tomu časem přibude i úvěr na ranvej). Má to však nepochybně jeden háček: I kdyby americká nabídka byla supervýhodná a bezkonkurenční, jevilo by se jako politické šílenství neuspořádat transparentní obchodní soutěž. Byla to přece Špidlova vláda, kdo u D47 odstoupil od kontraktu s izraelskou Housing & Construction, když jeden z důvodů krachu spatřovala v absenci tendru. Jakákoliv soutěž by však výstavbu na Ruzyni zdržela a letiště přinejmenším část investic nezbytně potřebuje, už kvůli schengenským závazkům.

Tři měsíce počkejte.

Pokud by se vládě studie z dílny Bechtel zalíbila, chtějí prý Američané kabinet požádat, aby po dobu, kdy budou projekt dále rozpracovávat, byla realizace nynějšího projektu zmrazena. „Nechtějí, aby se česká vláda dopředu zavazovala k uzavření kontraktu, ale chtějí mít jistotu, že ten svůj projekt nepřipravují zcela zbytečně, že to nebudou vyhozené peníze. Do dvou až tří měsíců od zadání by projekt mohl být hotov a teprve potom by vláda mohla definitivně rozhodnout, kterému řešení dá přednost,“ uvádí zdroj, který je s firmou Bechtel v kontaktu. Lze očekávat, že dojde ke střetu s ministerstvem dopravy v čele s Milanem Šimonovským (KDU-ČSL), které dříve plně podpořilo současné řešení pod patronací Evropské investiční banky. V rámci tohoto řešení prosazují své zájmy jiné zahraniční firmy. Například německý Hochtief. Podle neoficiálních informací za účast německých subjektů na pražském letišti lobboval při své poslední návštěvě v Praze i spolkový kancléř Gerhard Schröder (bylo to údajně jedno z témat jednání s premiérem Špidlou). Své zájmy v Ruzyni už v nesčetněkrát prezentovala třeba i francouzská firma Bouygues. I ta má v Česku své skryté podporovatele. V konečném důsledku tak opět rozhodne, které spolupráci dají Češi přednost - zda s Evropany, či s Američany.

Box.
Přestřelka o smlouvu s EIB
S dohodami, které mají zajišťovat financování Terminálu Sever 2 (EURO 35/2003) vyjadřují nespokojenost i někteří členové orgánů České správy letišť. Konkrétně jde o právničku Danielu Kovalčíkovou, členku dozorčí rady ČSL a ředitelku odboru legislativy ministerstva dopravy. Na jednání dozorčí rady 26. srpna podle informací týdeníku EURO předložila dokument, v němž poměrně tvrdě kritizovala smlouvu s Evropskou investiční bankou o financování i mandátní smlouvu s bankovním konsorciem (ABN Amro Bank, Bank Austria Creditanstalt, HSBC Bank), jež má poskytnout garanci ve výši devět miliard a překlenovací úvěr ve výši 1,5 miliardy).
K první smlouvě Kovalčíková v závěru své analýzy uvádí: „Pokud generální ředitel ČSL, s. p., uzavřel Smlouvu o financování Terminálu bez zmocnění vlády, zabránil tím státu v neomezeném nakládání se svým majetkem a v rozhodování jako zakladatele státního podniku. Toto jednání lze kvalifikovat jako porušení povinností při správě cizího majetku minimálně s důsledky občanskoprávními či pracovněprávními, při splnění zákonem stanovených podmínek rovněž s důsledky trestněprávními,“ míní Kovalčíková. Ke smlouvě s ručiteli prohlásila: „Z přehledu přijatých podmínek pro překlenovací úvěr i pro záruku vyplývá, že jsou omezena práva státu jako vlastníka.“ Může prý být ohrožen majetek státu a k takovému omezení je nutný souhlas vlády nebo zakladatele.
Na materiál Kovalčíkové odpověděl dopisem ze 4. září generální ředitel Martin Kačur. Adresoval jej ministru Šimonovskému. (Na vyhotovení Kačurova stanoviska se podílela advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges – právní poradce ČSL, a společnost Benson Oak Gabriela Eichlera – finační poradce podniku.) V dopise se Kačur snaží doložit, že smlouva byla řádně schválena vládou ČR, jelikož kabinet svým usnesením č. 571 z 5. června 2002 zmocnil ministra financí, aby vydával potřebná potvrzení o tom, že vláda uznává financování investičních projektů Evropskou investiční bankou (jak to vyžaduje Rámcová smlouva mezi ČR a EIB). V případě, že projekt spadá do jiného resortu, musí ale souhlasit i příslušný ministr. Což se podle Kačura stalo: Ministr financí Sobotka vydal potvrzení 28. února letošního roku a předtím vyslovil souhlas i Šimonovský. Proto je podle Kačura vše v naprostém pořádku. Na většinu výhrad Kovalčíkové k mandátní smlouvě s ručiteli pak Kačur a jeho spolupracovníci reagují, že jde o naprosto standardní ujednání ve smlouvách podobného charakteru.
Stanovisko vedení ministerstva dopravy se týdeníku EURO nepodařilo získat. Údajně chce ale resort najmout nezávislou právní kancelář, která by smlouvy znovu posoudila. K tomu však asi bude potřeba i souhlas bankéřů. „Záležitost je v současné době v jednání a z tohoto důvodu nelze poskytnout závazné stanovisko k položeným otázkám,“ odvětila Lenka Codlová z tiskového odboru ministerstva na otázky týdeníku EURO ohledně prověřování smluv.