KPMG Transaction Services zpracovala studii, v níž se snaží najít odpověď na otázku, jak firmy přistupují ke slučování a nákupům společností. Oslovila ředitele a členy představenstev 118 společností po celém světě, kteří se podíleli na velkých akvizicích. Studie zjistila, že u 24 procent dotazovaných evropských a 35 procent amerických společností vzrostla díky uskutečněnému spojení jejich hodnota. Průzkum z roku 1999 uvádí, že hodnotu firmy zvýšilo sedmnáct procent dokončených fúzí. Podíl společností, jejichž hodnota kvůli akvizici klesla, se snížil ze třiapadesáti na jeden–atřicet procent.
Procesní manažer.
Sedmdesát procent společností, které se účastnily průzkumu KPMG, jmenovalo tým odpovědný za spojení společností. To však úspěšnost akvizice příliš neovlivnilo. Mnohem větším přínosem jsou zkušenosti a manažerské schopnosti určeného člena představenstva. Výsledky ukazují význam manažera (nazvěme ho proces–ním) pověřeného řízením celé akvizice. Společnosti, které určily procesního manažera odpovědného za akvizici od identifikace cílů až po zhodnocení a implementaci, byly úspěšnější než ty, které ho neustanovily. Z průzkumu též vyplynulo, že společnosti, které měly před započetím akvizice vypracovaný formální plán postupu, byly úspěšnější než ty, které si tento plán nepřipravily.
Kontrola není vše.
Podklady pro vyhodnocování akvizicí částečně zajišťují týmy složené ze zaměstnanců. V některých oblastech – regulace, legislativa, finančnictví, provoz a životní prostředí – však téměř výhradně působili externisté. Společnosti, jejichž hodnota akvizicí vzrostla, vyhledaly externí poradenství zejména při finančním a provozním vstupu due diligence, komunikaci a v regulatorních otázkách. Dobře řízený proces akvizice neopomíjí kontroly, které zaručují, že se při fúzi vzala v úvahu všechna rizika, a potvrzují, že se může pokračovat v jednáních až k jejich završení. Průzkum však došel k překvapujícímu závěru, že neexistuje souvislost mezi provedením formálních kontrol a úspěchem akvizice.
Umí se pochválit.
Zajímavý je podstatný rozdíl mezi výsledky objektivního měření úspěšnosti akvizice a tím, jak ji subjektivně vnímají její tvůrci. Tři čtvrtiny manažerů si myslí, že výsledek akvizice byl velmi úspěšný. Podle objektivních kritérií se však po dokončení akvizice zvýšila hodnota u třiceti procent společností. Tuto disproporci lze připsat způsobu, jakým si manažeři definují cíle a jak jejich dosažení vyhodnocují. I když všeobecně říkají, že primárním cílem je zvýšení hodnoty společnosti pro akcionáře, ze studie jasně vyplývá, že manažeři často měli na mysli jiné, okamžité cíle. Devět–advacet procent respondentů odpovědělo, že cílem je zvýšení tržního podílu jejich společností, 28 procent firem vstoupí na nové geografické trhy a pouze 23 procent říká, že cílem je maximalizace akciové hodnoty.
