Film
BYZNYS NENÍ CHARITA. Kdo by nechtěl zbohatnout? Otázka je, zda má cenu podnikat eticky. A nakonec není to stejně jedno, neboť stát prohrál boj s korporacemi, je slabý a nedokáže prosazovat zákony. Tak hlavně o tom je film Riziko. „Četl jsem, že u Microsoftu si i sekretářky vydělají milion dolarů. Místo vánočních prémií si radši vzaly akcie. Byl to dobrej tah. Na jedný fotce byl vrátnej vedle svýho ferrari. Zbohatnout se dá asi snadno. Akcie internetové firmy rostou. Dostat se k nim včas, byl bych milionář. Nechtěl jsem spekulovat. Nejlíp to řekl Notorious B. I. G.: ‚Buď prodáváš koks, nebo umíš házet na koš. Nikomu už se nechce hákovat. V Mekáči dřou jenom troubové. Na dealera koksu jsem moc bílej. Tak dělám makléře, tímto monologem mladého Setha Davise z Long Islandu, jenž nechal školu, provozuje doma soukromé kasino „pro kluky z vejšky a který nechce rozdávat karty školákům ještě v pětatřiceti, snímek začíná. Jednou za uherský rok se distributoři filmů rozhodnou nabídnout českým divákům ekonomickou tematiku. Nedávno měli diváci možnost spatřit filmy Glengarry Glen Ross či Barbaři za branami. Ještě v komunistické éře se zde promítal snímek Wall Street s Michaelem Douglasem v roli tvrdého kapitalisty Gordona Gekka, který příliš nectí zákony. Právě Gekko je vzorem pro mladé bílé hochy, jimž je něco přes dvacet a pracují u malé makléřské firmy J. T. Marlin. Firma sídlila hodinu jízdy od Wall Street. „Někdo jim to ale zapomněl říct. Tvářili se děsně důležitě, říká Seth, který se ucházel o místo. Následoval skupinový pohovor. Bylo to jako v Hitlerově mládeži. Šéf náboru se napřed zeptal, kdo má makléřské zkoušky. Někdo se přihlásil, že je udělal. „Gratuluju. Můžeš jít. My si makléře zaučujeme sami. Aby bylo jasno. Začněte pro nás pracovat a za tři roky vyděláte první milion. Jasný? Ještě jednou. Svůj první milion dolarů si vyděláte už po třech letech práce ve firmě J. T. Marlin. Budou z vás milionáři. Otázka je jenom, kolik milionů to bude. Myslíte, že kecám? Nekecám. Já jsem milionář. Nejde mi to z pusy, ale mám peněz jako sraček. Hádejte, kolik mi je. Sedmadvacet. Proti ostatním jsem důchodce. Naštěstí odvádím dobrou práci, jinak bych o ni přišel. Koukněte se na mne. Jezdím kabrioletem ferrari. Mám nechutnej palác a všechno, na co si vzpomenu. Ale hlavně, milánkové, mám prachy v hotovosti. Už znáte možnosti. Teď vám řeknu požadavky. Očekává se od vás, že pro firmu vyplivnete duši. Stojíme jen o dříče, ne o sráče. Tady neexistuje padla. Neexistuje dovolená. Tady lidi pracujou kvůli tomu, aby z nich byli pracháči. První tři měsíce budete nováčci. Budete brát 150 dolarů týdně. Až založíte 40 účtů pro své šéfy, pracujete pro sebe. Vaši kámoši a rodiče budou pindat, že to stojí za houby. Kašlete na ně. Musíte se naučit řemeslo. Pak bude všechno jinak. Kámoši vám neuvěří, že vyděláváte 25 táců za měsíc. Rodiče taky budou mluvit jinak, až jim splatíte leasing na jejich auto. Rozmyslete si, jestli je to pro vás. Když to vzdáte, žádná hanba. Není to pro každýho. Díky, skončil pohovor makléř Young. Bylo to lákavé, ale ne všechno. Young zamlčel to, na co Seth, který svému otci, federálnímu soudci, slíbil, že začne vydělávat poctivě, časem přišel sám: firma obchodovala neeticky. Lidem tvrdila, že nabízené akcie jsou jako papíry Microsoftu, přičemž opak byl pravdou. Na otázku, zda se to smí, dostal Seth odpověď, že tak to funguje všude, i na Wall Streetu. Šel tedy do sídla jedné firmy, kterou sám nabízel jako bombu. „Nic jsem nenašel. Je to bouda. Prodáváme akcie neexistujících firem. Víš, co je překlenovací financování? Shánění peněz pro firmu, která chce vstoupit na trh. Získají prachy od investorů. Oni jsou ten most. Je to legální, když investoři nemají s firmou nic společnýho. Ale Michael Brentley (majitel J. T. Marlin – pozn. red.) nastrkuje svoje kámoše jako investory. My pak protlačíme akcie na trh. Ale jsou to jeho akcie. Proto máme tak vysoký provize. Potřebuje nás, abysme pro něj vytvořili trh. Nikdo jinej to neprodává. Je to uměle vytvořená poptávka. A když všechny akcie prodáme, tak už nemusí držet cenu nahoře. Přestaneme ji tlačit nahoru. A ona jde dolů. Ale co je mi po tom? Já jen prodávám akcie. Na tom nic špatnýho není. Není to úplně košer, říká Seth svému příteli. Patří mezi nejlepší makléře, denně zvládne stovky klientů, prodává ostošest, ale ozve se jeho svědomí. Ničí lidem životy. Zjistil, že jeho ilegální kasino byl nakonec celkem poctivý podnik. „Naučil jsem se škubat lidi. Harry Reynard koupil akcie a přišel o životní úspory. Byl trouba a já jsem ho sejmul. Jsme lháři. Prodával jsem koks, ale netrefil jsem koš, říká Seth. Rozhodne se odejít a vše řekne FBI. Ale moc peněz (alespoň v tomto filmu) vyhrává nad zákony. Uplyne pár dnů a majitel firmy J. T. Marlin slavnostně oznamuje: „Ty sráči z Národní asociace makléřů už nám dali pokoj. Nic na nás nemají. Můžeme zase obchodovat na burze. J. P. Morgan už nám gratuloval: Vítejte na palubě. Jako v Česku, dalo by se říci.
Riziko (Boiler Room), režisér Ben Younger, USA, 120 minut, Space Films
