Květen se tradičně považuje za měsíc zamilovaných a lásky vůbec. Ale co když je protějšek daleko a společné chvíle zprostředkovává převážně počítač? Ani tak nemusí být vše ztraceno. Výzkumníci z Carnegie-Mellonovy univerzity v americkém Pittsburghu převedli do reality jeden zajímavý nápad. Upravili totiž náhlavní soupravu pro virtuální realitu tak, aby vytvořila pocit kontaktu s ústy uživatele, čímž otevřeli cestu k virtuálním polibkům.
Silnější zážitky díky vnímání doteku
Většina zařízení pro virtuální realitu ignoruje smysly, jako je chuť, vůně nebo dotek, a místo toho se zaměřuje na vizuální stránku a zvuky. Zážitky jsou sice mnohem přesvědčivější než před několika desítkami let, nicméně stále ne dost na to, aby uživatelé měli dostatečný pocit skutečného prožitku reálné situace. Nyní by se to každopádně zásluhou amerických vědců mohlo změnit.
Výzkumníci svoji novou technologii demonstrovali na různých příkladech a v různých situacích. Jednou z nich bylo i hraní strašidelné počítačové hry s pavouky, kdy uživatelé cítili na svých rtech dotek pavučiny, skrze kterou v daný okamžik zrovna procházeli, nebo třeba nohy oněch členovců pohybujících se po jejich obličeji. V jiných případech napodobovala upravená náhlavní sada pro změnu pocity při pití vody, popíjení kávy, čištění zubů, a dokonce i kouření cigaret. Jak se to podařilo?
Ústa coby jedna z nejcitlivějších částí těla
Vědecký tým zdokonalil náhlavní soupravu typu Oculus Quest 2 řadou snímačů, které jsou všechny zaměřeny na ústa uživatele. Kýžených pocitů, jichž dle výzkumníků může být celá řada, je následně dosaženo pomocí ultrazvukové energie směřující právě do této části obličeje.
Výhodou zmíněného řešení je, že senzory fungují bez potřeby instalace jakéhokoliv dalšího příslušenství, díky čemuž je užívání celého headsetu i nadále velmi pohodlné. Podle výzkumníků jde o první aplikaci svého druhu vůbec, a to navzdory skutečnosti, že ústa jsou po konečcích prstů druhou nejcitlivější částí lidského těla.
Jestli byl headset zdokonalen kvůli tomu, aby umožnil lidem prožívat při líbání ve virtuální realitě, potažmo metaverzu podobné pocity jako ve světě skutečném, se zřejmě nedozvíme. Faktem každopádně je, že bezprostředně po jeho představení se na internetu vyrojily spekulace, podle nichž by právě k těmto účelům mohl sloužit zdaleka nejčastěji.
Dokonalý svět? Ne tak úplně…
Vytvořením vlastního metaverza se v poslední době zabývá čím dál více společností. Tou nejznámější z nich je bezpochyby Meta Marka Zuckerberga. Zakladatel Facebooku popsal metaverzum jako „zhmotnělý internet, kde namísto pouhého prohlížení obsahu jste přímo v něm“. Stejně tak dobře si jej ale lze představit prostě jako místo, kde se pomocí virtuální reality dají navazovat a udržovat kontakty, bavit se, sdílet různý obsah, týmově spolupracovat, nakupovat, obchodovat i investovat, aniž by člověk musel opustit pohodlí a bezpečí svého domova.
Aby byl pocit, že je osoba skutečnou součástí metaverza, co nejvěrohodnější, je potřeba v co největším měřítku využívat takzvané haptické technologie. Ty se zaměřují na stimulaci různých smyslů, přičemž jedním z jejích nejžárnějších příkladů je třeba i ona zdokonalená náhlavní souprava.
Dle Zuckerberga budou uživatelé Facebooku během několika let moci používat platformu nikoliv na svém telefonu nebo počítači, ale právě pomocí podobných headsetů. Čím sofistikovanější taková souprava bude, tím přirozeně lépe.
Úplnou dokonalost ale nelze čekat od samotného metaverza. I když nabízí bezesporu fascinující možnosti, pravdou je, že vůbec není bez nebezpečí. Tak jako současný kyberprostor. Bude kromě jiného umožňovat mnohem širší sběr údajů o uživatelích včetně naprostých detailů, jak přibližuje BBC.
Co je haptická zpětná vazba?
Haptická (hmatová) zpětná vazba či odezva pomáhá uživatelům lépe vnímat a prožívat to, co se ve virtuální realitě děje. Pomocí přesných vibrací tak lze cítit jak jemné věci, jako třeba dopadání kapek, tak třeba i těžké otřesy detonací. Zjednodušeně by se dalo říct, že jde o 3D dotek, který pomůže k lepšímu fyzickému propojení například s počítačovou hrou.
