Problémy mohou postrašit investory na emerging markets
Po překonání asijské finanční krize v roce 1998 vedli ministři financí, bankéři a další experti z celého světa dlouhé diskuse o tom, jak se vyvarovat dalších podobných zvratů. Jak se zdá, marně. O tři roky později propuklo ohnisko problémů v Latinské Americe a v Turecku. Postižené země se s prosíkem ocitly u dveří Mezinárodního měnového fondu (MMF). Ten sice schválil další finanční injekci pro Brazílii a o pomoci Argentině se jedná, Bushova nová americká administrativa se však nikdy netajila svým rezervovaným postojem k roli měnového fondu. Proto nad případnou budoucí pomocí dalším zemím visí otazník. Argentina, největší latinskoamerický dlužník, financovala od počátku 90. let půjčkami svůj prorůstový program. Ovšem byla nucena platit stále vyšší a vyšší úroky. Dnes není právě kvůli úrokovým sazbám schopna financovat splátky svého dluhu novými úvěry. Její zadluženost dosahuje 128 miliard USD. Jen za červen poklesly argentinské devizové rezervy o čtvrtinu a od konce minulého roku propadly již o 40 procent. Vláda byla nucena vyhlásit úsporný program s velkými výdajovými škrty (EURO 30/2001). Prostředky nestačí. Loni v prosinci podepsala Argentina s Mezinárodním měnovým fondem dohodu o celkové finanční pomoci ve výši 40 miliard dolarů. Na jejím základě by měla letos Argentina možnost disponovat čtrnácti miliardami dolarů. Již nyní je ale jasné, že tyto prostředky stačit nebudou. „Toto je problém Argentiny, která ho může sama vyřešit. Již podnikla správné kroky. Musí však snížit veřejné výdaje a přitáhnout investory. To nemůže nikdo udělat za ni, tvrdí poradkyně amerického prezidenta pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová. Ještě ostřeji se ke krizi v Argentině vyjádřil ministr financí Paul O Neill: „Myslíte si, že si tohle bude někdo pamatovat za pět let? Argentina se s podobnými problémy vyrovnává již více než sedmdesát let. Zatím nevybudovala žádný exportní průmysl, a to mluví za vše. Nikdo ji nenutil, aby na tom byla tak, jak je. Pravdou ale je, že proklamace volného obchodu mezi oběma Amerikami zůstávají zatím jen teorií. Vlivné lobby se starají o to, že v USA zůstávají v platnosti vysoké tarify na dovoz mnoha argentinských produktů. Pro Bushovu administrativu je situace v Latinské Americe první mezinárodní ekonomickou krizí. Bush se na rozdíl od svého předchůdce netajil svým rezervovaným postojem k MMF. Již krátce po nástupu do funkce vyhlásil jako jednu z priorit reformu mezinárodních finančních institucí v čele s Mezinárodním měnovým fondem. „Spojené státy a MMF nesmějí spěchat na záchranu všech zemí, které se dostanou do ekonomického nebezpečí. Myslím, že je důležité, abychom nepřijímali myšlenku, že jsme světovým hasičem, konstatoval v rozhovoru pro televizi CNN ministr financí Paul O Neill. Přislíbená pomoc. V červenci letošního roku Mezinárodní měnový fond oznámil, že Brazílii poskytne další balík finanční pomoci, ovšem Argentině nikoliv. Velkým překvapením proto bylo nedávné prohlášení jeho představitelů, že vedle patnáctimiliardové půjčky je fond připraven urychleně pomoci i Argentině. Minulý týden argentinský finanční tajemník a hlavní vyjednavač s MMF Daniel Marx dojednával ve Washingtonu podmínky nového programu pomoci v celkové výši šesti až devíti miliard dolarů. Již v srpnu by měla být uvolněna úvěrová tranše 1,2 miliardy dolarů, která byla původně určena až na polovinu září. Obrat v chování MMF vysvětluje jeho výkonný ředitel Horst Köhler: „Ve světle pozitivního vývoje v Brazílii a vzhledem k účinným opatřením, která je země připravena zavést, mohu tento nový program doporučit výkonné radě MMF ke schválení. I v případě úspěšnosti Marxovy mise bude překonání krize záležet na tom, zda příliv finančních prostředků bude dostatečný k získání důvěry zahraničních investorů. Ve finančních potížích se neocitla jen Argentina. Podobnou krizi řeší Turecko a Brazílie. Dotkla se, i když ne v tak hrozivé formě, též Jižní Afriky, Polska a Singapuru. Mnoho ekonomů diskutuje o tom, zda se finanční krize může rozšířit i na další „mladé trhy (emerging markets). Budíček pro investory. První cestou, jak se může krize přenést na další země, je vzájemný obchod. Tímto kanálem se rozšířila krize v Asii. Polovina obchodu asijských emerging zemí připadala na ostatní asijské státy. Ovšem Argentina ani Turecko nejsou důležitým obchodním partnerem jiných emerging ekonomik. Nebezpečnější je přenos prostřednictvím finančního systému. Problémy jedné země mohou být jakýmsi budíčkem pro investory, kteří zvýší opatrnost k dalším emerging markets. Většina ekonomů se sice domnívá, že se současná krize v Latinské Americe nerozšíří v takové míře jako asijská, nicméně problémy se objevit mohou. Pokud se ještě zhorší situace v Brazílii, může postrašit zbývající investory na emerging markets, kteří je opustí. To by mohlo způsobit nesnáze pro ty „mladé trhy , které jsou více závislé na přílivu zahraničního kapitálu.
