Václav Klaus usměrňoval „jestřáby" v ODS
Spor mezi realisty a idealisty v americké zahraniční politice je dobře znám. Kdo navštívil 14. května další z pražských seminářů Centra pro ekonomiku a politiku, které tradičně moderuje šéf ODS Václav Klaus, mohl mít pocit, že také čeští politici se vůči Spojeným státům dělí na idealisty a realisty. Kdo si myslí, že realisté jsou v ODS a idealisty jsou jejich někdejší odpůrci z Občanského hnutí, hluboce se mýlí. Je to naopak. Idealisté zdůrazňují, jak blízké jsou (či mohou být) hodnoty, které vyznávají Američané a Češi. To je předurčuje ke spojenectví, zatímco západní Evropě bychom se měli spíše vyhýbat – její hodnoty jsou odlišné. Idealisty představuje intelektuální elita kolem ODS. Na semináři je reprezentoval poslanec za tuto stranu Hynek Fajmon a filozof Miloslav Bednář, jeden z autorů Manifestu českého eurorealismu – dokumentu, který má sloužit pro vnitřní diskusi v ODS. Ani realisté se nebrání vyznáním sympatií vůči Americe. Říkají však, že Česko nikdy nebude prioritou zahraniční politiky Spojených států. Vztah k USA pro ně není alternativou ke vstupu do Evropské unie. Na semináři tyto realisty zastupoval bývalý ministr zahraničí Jiří Dienstbier a současný náměstek šéfa diplomacie Martin Palouš. Klaus integrující. Účast Klausových tradičních názorových protivníků by mohla svádět k úvaze, že šéf ODS hodlá vyniknout v přímém souboji na domácí půdě, kterou Centrum pro ekonomiku a politiku bezpochyby je. Ve skutečnosti se však Václav Klaus snažil o nestranné moderování. Nejenže se nepřidal k idealistům, ale často mírnil rozlet „svých jestřábů . Hynka Fajmona, který plamenně vyzýval k boji proti levici, pokáral za to, že „svůj projev zideologizoval nadmíru . Naopak Palouše a Dienstbiera oslovoval křestními jmény jako staré přátele, ačkoliv bylo vidět, že s jejich argumenty mnohdy vůbec nesouhlasí. Klausův přístup připomínal strategii politika, který chce ukázat, že umí lidi sjednocovat, a jemuž leží na srdci především národní – nikoliv jen stranické – zájmy. Takový politik by si jistě mohl činit nárok na prezidentské, ale i premiérské křeslo. Ani v akademických kruzích nejsou podobné vlastnosti k zahození. V jiné situaci se ovšem může hodit odlišný přístup. „George Bush starší prohrál volby s Billem Clintonem, protože byl málo konfrontační, řekl další z řečníků na semináři – akademik Miloš Calda. Václav Klaus při jeho slovech souhlasně pokyvoval hlavou… Svoboda versus bratrství. Šéfovi ODS se bezpochyby líbily argumenty, které poukazovaly na rozdíly mezi odkazem francouzské a americké revoluce. Sám tento rozdíl shrnul do dvou slov: fraternité (bratrství) versus freedom (svoboda). Zatímco francouzský – a evropský – přístup vede údajně k rovnostářství, americký ke svobodě a odpovědnosti. Z těchto představ přítomní idealisté vyvozovali dalekosáhlé závěry pro americko–české vztahy. Miloslav Bednář mnohokrát citoval prezidenta Tomáše G. Masaryka, který se podle něj zhlížel v americké lásce ke svobodě. „Česká státní idea je spřízněna s americkou státní ideou, prohlásil Bednář. O obou si myslí, že jsou v rozporu s dnešní nedemokratickou strukturou Evropské unie. V podobných chvílích se ale Václav Klaus na rozdíl od svých souputníků vracel k realismu. Domnívá se, že pohodlní Češi mají blíže k francouzskému odkazu než k americkému. Martin Palouš připomněl, že Masaryk se hlásil rovněž k odkazu francouzské revoluce. Rozhádaná emigrace. Miloslav Bednář v přímém sporu s Jiřím Dienstbierem tvrdil, že Spojené státy jsou a vždy byly alternativou k české zahraniční politice orientované na Evropu. Dokládal to právě tím, jak blízké si jsou americké a české hodnoty. „Pro USA je Česká republika jen jedním z pěšáků na evropské šachovnici, zdůrazňoval naopak Jiří Dienstbier. Bývalý ministr zahraničí vysvětloval, že nejsme tak významnou zemí jako Velká Británie, o kterou Američané přirozeně zájem projevují, a zmínil provincionalismus americké vnitřní politiky. „Kongresman z Nebrasky neví o zahraniční politice nic, argumentoval Dienstbier. Za nedostatečnou považuje bývalý šéf diplomacie také roli vnitřně rozhádané české emigrace, jež není schopna ovlivnit politiku Washingtonu. Na rozdíl od emigrace židovské, polské či kosovskoalbánské, které mohou v krajních případech ovlivnit výsledek amerických voleb. „To neznamená, že by nemohla hrát významnější roli v budoucnu, kontroval Miloslav Bednář. To bylo zřejmě opět moc i na šéfa ODS. „Česká emigrace tam nebude hrát nikdy žádnou roli, prohlásil realisticky Václav Klaus. Seminář možná odpověděl na otázku, proč si někdejší premiér Klaus nevybral v kritické chvíli za ministra zahraničí nikoho ze svého okolí, nýbrž diplomata Jaroslava Šedivého. Bude se to opakovat po příštích volbách?
