Statistický úřad vidí problémy ostřeji než soukromé firmy
Nejnovější předpovědi ekonomického vývoje se mírně rozcházejí. Zatímco Český statistický úřad v prognóze z konce března odhaduje letošní ekonomický růst na 1,4 procenta, výsledek průzkumu týdeníku EURO, sestaveného z předpovědí analytických pracovišť jedenácti soukromých firem z finančního sektoru, je 1,7 procenta. Podstatnější než pár desetin je ale tendence. Statistický úřad dospěl k závěru, že faktory ekonomického oživení nejsou tak silné, jak se zprvu zdálo, a snížil svou předpověď růstu hrubého domácího produktu. Naproti tomu většina analytiků drží výši růstu ohlášenou už loni v prosinci a ani ministerstvo financí zatím neshledalo důvod měnit svůj odhad 1,5 procenta.
Poněkud skeptičtější pohled statistiků je reflexí exportních výsledků. Původní veselé vyhlídky zmrazil už závěr loňského roku a nyní tento trend pokračuje. Problémem nejsou tempa samotná (nynější extrémně vysoká dynamika je do značné míry důsledkem loňských nízkých základů a v průběhu roku pomine), ale takzvaný čistý export – tedy to, co z hodnoty vývozu zbude po odečtení dovozů.
Rozčarování z vývoje čistého exportu vyjádřil statistický úřad v odhadu schodku obchodní bilance, který je nyní o více než třetinu vyšší než v lednu. Zhruba na stejné úrovni je tento ukazatel i v průzkumu týdeníku EURO, i když rozdíl ve srovnání s předchozí prognózou není tak výrazný. Nicméně značnou nejistotu ohledně zahraničního obchodu vyjadřuje, a to nejen pokud jde o hmotné zboží, ale také v případě služeb, velký rozptyl mezních odhadů dynamiky exportu a importu, obchodního schodku a zejména běžného účtu platební bilance.
Problémem českého vývozu je jeho dovozní náročnost a problémem českého ekonomického růstu je prohlubování vnější nerovnováhy. To je v současné době tlumeno nízkou domácí poptávkou, ale ta zároveň tlumí i hospodářský růst. Tento kruh neroztínají ani zahraniční investice do výroby. Jediným, nicméně krátkodobým opatřením je oslabení měny, na které si troufá centrální banka, která též není z tendencí ve vývoji zahraničního obchodu příliš nadšena.
Usnadnění pozice českého zboží na zahraničních trzích je o to důležitější, že efekty růstu vnější poptávky byly považovány za hlavní faktor oživení ekonomiky. S konjunkturou v západní Evropě to ale není tak horké, jak se koncem loňského roku počítalo. Tímto směrem se ubírají úvahy skeptiků, jejichž obavy vyjádřil statistický úřad větou: „Čistý export by mohl mít neutrální, nebo jen nepatrně pozitivní vliv na ekonomický růst.
Za těchto okolností by na letošním oživení měly pracovat hlavně vnitřní složky výdajů na hrubý domácí produkt, ovšem jejich tempo růstu zřejmě bude minimální. V průzkumu týdeníku EURO vychází u spotřeby domácností zvýšení o 1,3 a u hrubé tvorby fixního kapitálu, kde se spoléhá hlavně na efekt zahraničních investic, 1,8 procenta. I prognózy tedy ukazují, že předivo ekonomického oživení je dost chatrné. Václav Klaus vidí lék na nepříznivou strukturální charakteristiku české ekonomiky v radikálním uvolnění zamrzlého úvěrování, zastavení degenerativních procesů na nabídkové straně, v odblokování ekonomiky. To se mu to mluví, když není předsedou vlády…
