Nouze rozhodně nepřiměla Dalibora z Kozojed ke hře na housle, protože s nimi přišli Italové až o nějakých třicet let později, ale s touto historickou výhradou české rčení samozřejmě platí. V případě Izraele se schopnost přizpůsobení a reakce na přehršel bezpečnostních hrozeb, jimž byl od svého vzniku vystaven, promítla do dnes významné kompetence.
Bezpečnostní technologie, označované v angličtině zastřešující zkratkou HLS (Homeland Security), vyvinuté pro domácí potřebu se staly významným izraelským vývozním odvětvím, které tvoří stovky firem. Vyvíjejí nejen nejrůznější hardware a softwarové systémy, ale exportují i služby spojené s nahromaděným bezpečnostním know-how. Je to poněkud nešťastné, ale každá událost zvyšuje izraelským dodavatelům poptávku. Technologie izraelské provenience hlídají objekty od Eiffelovy věže v Paříži po čínská letiště.
Úspěšným exportním hitem je třeba systém na detekci podezřelých osob, který kombinuje biometrické senzory monitorující tlak, pocení a další průvodní fyziologické projevy spojené s vysokým napětím, jež před „akcí“ zažívají pachatelé teroristických činů, s automatizovaným výslechem v jejich rodném jazyce a hned během pětiminutového testu dovede vyhodnotit odpovědi spolu s dalšími získanými údaji s prý pětadevadesátiprocentní spolehlivostí. Zařízení, používané nejen na letištích, ale i hraničních přechodech, dopravních uzlech či stadionech, se prodalo do mnoha zemí, od Spojených států (které spolufinancovaly jeho vývoj) přes Rusko, Čínu až po Mexiko.
Samozřejmě že vývoz podléhá přísné kontrole prostřednictvím speciální agentury podřízené izraelskému ministerstvu obrany, ale totéž ministerstvo má zase jinou agenturu, která export obranných a bezpečnostních systémů izraelské provenience podporuje.
Firmy z HLS oborů často zakládají bývalí specialisté ať již z armády, nebo zpravodajských služeb a policie. Bezpečnostní složky tak fungují jako dodavatel kvalifikované pracovní síly pro četné startupy a zároveň jsou velkými zadavateli výzkumu a vývoje a současně i významnými zaměstnavateli.
V tomhle ekosystému, který dobře zajišťuje bezpečnostní potřeby izraelského státu, se zároveň daří i byznysu. Transferu technologií, původně vyvinutých pro potřeby armády či bezpečnostních služeb, do soukromého sektoru, který je pak vyvíjí a komercializuje, nikdo nebrání.
Po ukončení aktivní služby tak odborníky čeká uplatnění - v soukromých technologických firmách zcela běžně narazíte na generály či vysoké důstojníky Izraelských obranných sil (IDF), ale samozřejmě i na armádní specialisty. V IDF platí, že důstojník jde do boje první před vojáky, nikoli že by je vedl zezadu.
Velitelé tak jednak umějí vyhodnocovat riziko, protože mu disproporčně čelí, ale zároveň ho musejí přijmout a rychle rozhodovat. Také musejí požívat vysoké důvěry svých podřízených a chovat se k nim slušně. Takhle připraveni jsou důstojníci pochopitelně a přirozeně vyhledáváni zaměstnavateli. Dává to perfektní smysl jak z pohledu bezpečnosti, tak i z hlediska finančního a výsledkem jsou vysoce motivované kooperativní vazby. Spíše je to pravidlo než výjimka. Všichni, kdo prošli tímhle kolečkem (a v armádě slouží až na výjimky všichni muži i ženy), vědí - a nemusí se jim to dvakrát vysvětlovat, co je loajalita, co je tajemství.
Vyspělá kultura startupů v Izraeli zároveň znamená, že to, co se v armádě experti naučili a v nově založených firmách rozvinuli, jim dokáže přinést skutečně velmi atraktivní zhodnocení dříve investovaného času a úsilí. Je to velmi meritokratická cesta ke zbohatnutí. Při dnes už značné zralosti všech složek systému zároveň high-tech obory včetně HLS představují silný magnet pro investory. Vloni dokázaly izraelské startupy přilákat rizikový kapitál v objemu 4,4 miliardy amerických dolarů.
O izraelské obraně čtěte dále:
Česko, Izrael v srdci Evropy?
Boj s útoky v Izraeli: pět zmařených na jeden realizovaný
