Mám několik zásadních výhrad ke komentáři Pavla Párala Jak rozvrátit české daně (E15, 24. 7., str. 14). Především musím zásadně odmítnout tvrzení, že myšlenka zavedení reverse charge na co nejširší okruh zboží je zoufalou reakcí na „o dost hůře vybírané daně“. Tato úvaha je absurdní z několika důvodů.
Tím prvním je, že vybírat daně se v současnosti daří nejlépe v české historii. A to i přes notoricky známá meziroční zkreslení uměle snižující výběr DPH a spotřební daně. Meziroční srovnání celkových daňových příjmů včetně sociálního a zdravotního pojistného je vyšší o devět miliard korun.
Proti karuselům
Každý, kdo trochu sleduje mé kroky na ministerstvu financí v daňové oblasti, ví, že boj proti karuselovým podvodům, na kterých přicházíme o desítky miliard ročně, je mou prioritou od nástupu do úřadu. A měl by být i prioritou EU, protože podle unijních statistik činí celkové roční úniky na DPH 177 miliard eur. Reverse charge přitom odstraňuje možnost vzniku tohoto typu podvodu. A to je důvod, proč se Česko poprvé od vstupu do unie stalo lídrem daňové agendy.
Nejde o žádný „nový geniální způsob“, ale o dlouhodobou iniciativu, která již získala podporu dalších států, například Rakouska a Slovenska. Společný postup sousedních zemí je přitom v této oblasti klíčový, a to kvůli riziku přesouvání podvodů ze země do země. To je také skutečným důvodem ostražitosti komise vůči reverse charge, nikoli nějaká nelogičnost a chaos v mezinárodním zdaňování, jak jsem se v komentáři dočetl.
Nic nového
Autor navíc zřejmě nerozumí ani základním principům DPH. Mylně totiž uvádí, že německý výrobce při dodání zboží do Česka odvede daň do německého rozpočtu. Při dodání zboží plátcem DPH do jiného členského státu jinému plátci DPH však platí princip, že zboží je zdaněno v zemi spotřeby, nikoli v zemi výroby. Pokud tedy německý výrobce prodá pračku českému obchodníkovi, tak německý výrobce dodává tuto pračku do Česka bez daně. Prodej pračky je zdaněn až u nás a daň je odvedena do českého rozpočtu.
Stejné to bude, pokud by Škodovka prodávala (a dodávala) lokomotivu pro Deutsche Bahn. Dodání zboží plátcem DPH do jiného členského státu jinému plátci DPH je ve státě dodání od daně osvobozeno a povinnost přiznat daň při pořízení tohoto zboží má odběratel. Daňová povinnost je tedy přenášena na odběratele – obdobně jako u reverse charge. Z tohoto pohledu tedy nenavrhujeme nic nového.
Rychlá reakce
A ještě k bagatelizaci složitosti boje s daňovými podvody. Bohužel skutečnost je dnes taková, že Finanční správa v řadě případů přijde na to, že subjekt neodvedl daň, až ve chvíli, kdy už všechny peníze zmizely. Ne všichni podvodníci mají trvalé bydliště na obecním úřadě a barvitou kriminální minulost. Často jsou k podvodům použity poctivé firmy, které jejich majitel prodal. Stejně tak nemůžeme „slušné“ firmě zakázat, aby obchodovala s firmou, která se může jevit jako riziková.
K rozkrývání těchto řetězců je zapotřebí úzké spolupráce s daňovými správami v zahraničí. Pro srovnání – termín na zodpovězení dotazu v rámci mezinárodní výměny informací jsou tři měsíce. A ani tato lhůta často k dodání potřebné informace nestačí.
Proto ministerstvo přichází s opatřeními, jako je reverse charge nebo kontrolní hlášení, díky kterému bude v reálném čase upozorněno na firmu, která daň nezaplatila. Reakční doba, během níž bude správce daně moci zasáhnout, se zkrátí a pravděpodobnost daňových úniků poškozujících nás všechny se významně sníží.
Autor je ministrem financí
Čtěte také:
