Babiš je podruhé premiérem. Po prvním jmenování bylo jisté, že důvěru nedostane. Nyní není jisté, že ji dostane.Jedinou jistotou tak je, že nás čekají další měsíce, kdy bude mančaft ve Strakovce makat, až se nám z toho budou protáčet panenky. V případě druhého neúspěchu má Babišův osud v rukou zaměstnanec Anofertu Vondráček, toho času předseda Poslanecké sněmovny, který proti svému šéfovi fakt nepůjde.
Je pak pro dosud dominantního prezidenta Zemana poněkud nezvyklým krokem to, že takto pouští opratě moci z rukou. Buď svou pozici vládce situace již zobchodoval a nyní mu jde jen o pokoření sociálních demokratů, kteří celkem zbytečně hlasují ve svém vnitrostranickém referendu, nebo má v záloze nějaký mazaný plán B. Že by se vzdal vlivu na utváření vlády bez zásadní mocenské kompenzace, je krajně nepravděpodobné.
Babišova pozice je totiž nyní velmi pohodlná. Pokud nastane nepravděpodobná situace a ČSSD nakonec odmítne podílet se na vládě, může si koupit Okamuru, což ale pro něj není nejlepší řešení. Daleko příhodnější je vládnout další půlrok bez důvěry a prosadit předčasné volby, po nichž stejně už od Vánoc touží.
Přečtěte si komentář Petra Weikerta: Velkouzenář kontra malíř
Pokud sociální demokraté do vlády vstoupí, budou buď skákat, jak on píská, nebo je za pár týdnů až měsíců z ministerstev vymete a vládní důvěru udrží, protože při současné sněmovní matematice má s komunisty 93 mandátů a těch potřebných sedm se dá zařídit vždycky. Zvlášť když mám v jedné ruce miliardy a v druhé orgány činné v trestním řízení. Ta druhá varianta je mezi zkušenými zákulisními hráči považovaná za více než pravděpodobnou. I premiérův bratr Alexander, známý u StB pod jménem Miky, připouští, že Andrej se neuměl dělit ani jako malý kluk a už mu to zůstalo. A zvlášť to drhne, když jde o moc. Ať už finanční či politickou.
Navíc koaliční vládnutí prakticky vylučuje způsob řízení vlády, kdy rozhoduje pouze premiér a ministři jsou jen jeho výkonní náměstci s povinností podepsat, co je třeba, jak se například nedávno dozvěděla končící ministryně obrany v případě problematického nákupu radarů. Nehledě na slovník, kterým je úkolování prováděno.
Z tohoto pohledu je vstup do vlády pro Hamáčka a spol. něco jako asistovaná eutanazie. ANO se svým rozdávačným programem jim odsaje ty trosky elektorátu, které je udržely v tomto volebním období v parlamentu. A socialističtí ministři budou nakonec rádi, když neskončí v teplácích. A bude vymalováno.
Takřka v identické situaci jsou komunisté. I na jejich tradičních hlasech nyní rajtuje na spanilých jízdách po vlastech českých Andrej Babiš a slibuje rudé třešně zadarmo. Ale zkušení matadoři z KSČM dávno vědí, že jejich čas tak jako tak končí, a jsou smířeni s tím, že poslední zhasne a nechá si za to dobře zaplatit nějakým tím populárním stánkem s novinami a tabákovými výrobky.
Čtěte si další komentáře Pavla Párala: