Naposled Babiš vyřešil Prahu, jíž mu veřejně rozkládala jeho dlouholetá pravá ruka Radmila Kleslová, šedá eminence nejen pražské politiky. Ta metropoli zezadu spoluřídila se starou partou ČSSD reprezentovanou zlatým pražským triem Hulinský/Poche/Březina a současně maximalizovala svůj politický vliv i obchodně, když dojila polostátní a poloměstské firmy jako málokdo. Ani rodina Faltýnků není takhle hustá.
Začátkem konce Kleslové byl její noční puč proti pražské primátorce Adrianě Krnáčové, jíž se ovšem Babiš rozhodl nenechat padnout, když už si ji do voleb na poslední chvíli sám vybral. Zaříznout tak nakonec musel svou blízkou Kleslovou, jež nejdřív padla jako místopředsedkyně ANO a nyní i coby šéfka její pražské buňky. Jejím šéfem teď Babiš udělal (ještě to musí posvětit vedení ANO, což je on) ministra obrany Martina Stropnického.
Právě tahle rošáda ukazuje, jak Babiš nezvládá personální politiku a jak ANO dlouhodobě nemůže fungovat jako Agrofert. Tedy pokud se Česko nerozhodne pro řízenou demokracii ve stylu Vladimira Putina, dalšího velkého kormidelníka a vodiče loutek. Ještě na nedávném „volebním“ (volby v ANO bývají pouhým stvrzením předchozího Babišova výběru) sněmu ANO totiž Babiš zařízl Stropnického na úkor Kleslové.
Umět si věci ošetřit
Divadelní a seriálový herec to tehdy komentoval stylem hodným profesionála: „Myslím, že si ty věci umí ošetřit,“ řekl Stropnický na adresu „Doktorky“, když se dozvěděl, že nemá kandidovat na místopředsedu. Podobně hladce to naposled chodívalo v komunistickém seriálu Okres na severu.
Je to paradox ANO: poprava Kleslové a její kliky a výběr Krnáčové je jistě happy end v rámci možností, jestli něco takového v politice existuje. Jediným smyslem, proč Kleslová šla do politiky, je obchodní maximalizace politického vlivu; tedy přesně to, proti čemu Babiš bojuje a na čem založil své dosavadní politické kouzlo.
Ostatně byla to ironie: Krnáčová několik let vedla českou pobočku Transparency International a ta pro svou činnost stěží najde lepší terč než Kleslovou. Pozitivní zpráva je ale současně i negativní. Nejen pražská epizoda ANO ukazuje, že Babišovo hnutí není schopné fungovat na běžných demokratických principech – tedy autonomně a zezdola.
Budoucnost pražského tria
Jeho šéf ho proto řídí podle toho, kdo si k němu prorazí cestu a čí názor slyší jako poslední. Nedej bůh, aby jednou znovu nastavil ucho někomu jako pozdní Martin Komárek, u nějž nikdy nevíte, jestli zrovna opěvuje Gottwalda nebo demokracii.
Babiš ale zatím může být v klidu. ANO se jim sice hroutí před očima, takže v některých velkých městech existují hned dvě jeho městské organizace nebo pro změnu žádná, voliči mu však stále dopřávají nejvyšší volební preference. Demokracie mají evidentně prozatím dost.
Vlastně je i chápu. Zatímco v ANO skončíte, kdykoli se Babiš rozhodne (a nezachrání vás ani nemocnice, jak teď už ví i exministryně spravedlnosti Helena Válková), zmíněné zlaté pražské trio ČSSD ale před sebou stále má velkou budoucnost.
Čtěte další komentáře Petra Holce:
