AfD volili nejvíc nezaměstnaní a dělníci, kteří postupující globalizaci vnímají nikoli jako příležitost, ale jako hrozbu
V dejvickém Institutu Václava Klause se nejspíš v neděli večer slavilo. Alternative für Deutschland (AfD), kterou na předvolebních akcích Klaus otevřeně podporoval, se stala třetí nejsilnější stranou v Bundestagu a institut může na rozdíl od volebního úspěchu Donalda Trumpa tentokrát oprávněně tvrdit, že „Vaclav war immer dabei“.
Nikdo se přitom nezapotí při odhalování příčiny, jak se radikální, nativistická strana v poválečném Německu dostala takhle vysoko, v časech solidního růstu mezd a velmi nízké nezaměstnanosti, kdy hospodářství není tématem. „It's migration, stupid,“ chtělo by se říct s Billem Clintonem.
Dárek z nebes
Skoro třináct procent hlasů získala strana, která se sice historicky vymezovala vůči „transferové unii“, tedy refinancování (nejen) řeckých dluhů z prostředků ostatních členů eurozóny, ale nebýt migrační vlny z konce léta a podzimu roku 2015, umřela by na úbytě, jakmile akutní potíže v eurozóně opadly. Však také Alexander Gauland, jeden z dua dnešních šéfů AfD, vidí v nekontrolované migraci politický „dárek z nebes“, konečně opravdu štěpné téma.
Teprve s ním se mohla strana, v níž už dávno nehrají prim nějací akademičtí ekonomové, pořádně vymezit proti mainstreamovým stranám, ale i proti tvrdé levici. Nejvíc ztratila CDU, která je logicky vzhledem k roli kancléřky Angely Merkelové s otevřením hranice stovkám tisíc nezdokumentovaných migrantů spojována nejvíce. Účet za migrační vlnu přišel až za dva roky, ale pořádný. Z CDU/CSU přeběhlo k Alternativě přes milion voličů, na druhém místě s půl milionem dodaných hlasů bývalí voliči sociálních demokratů (SPD) a téměř stejný počet přešel od Die Linke, tedy v podstatě postkomunistů a nespokojenců z SPD. Jenže AfD se protiimigrantskou a protiislámskou rétorikou podařilo mobilizovat přes dva miliony dalších voličů, tedy těch, kteří k urnám nechodí.
I v blahobytném Německu je tedy potenciál pro radikalizaci, přičemž z českého hlediska je pozoruhodné, že AfD bodovala hlavně v dlouhém pásmu podél hranice bývalého východního Německa s Českem a Polskem a v sousedním Sasku se stala nejsilnější stranou. Přitom se nedá říct, že by se okresy, kde AfD dopadla vůbec nejlíp, vyznačovaly zvýšenou přítomností migrantů či nadprůměrným výskytem jimi způsobené kriminality. Spíše jde o oblasti, kterým trvalo po znovusjednocení Německa opravdu dlouho, než začaly připomínat „kvetoucí krajinu“ slibovanou svého času kancléřemsjednotitelem Helmutem Kohlem, a velmi utrpěly nejdřív ztrátou pracovních míst a následným vylidňováním. V řadě měst žije o třetinu lidí míň než před třiceti lety. Ti, co zůstali, patří spíše k těm sociálně slabším, s nižšími náklady obětované příležitosti, jak by řekl ekonom.
Jako v „rustbeltu“
AfD volili nejvíc nezaměstnaní a lidé v dělnických profesích, kteří postupující globalizaci vnímají nikoli jako příležitost, ale jako hrozbu. Perspektiva, že jejich sousedy mohou být přistěhovalci, s nimiž budou soupeřit o pracovní místa, se jim nezamlouvá ani trochu. Koneckonců Angelu Merkelovou vítali často velmi sprostými nadávkami už před dvěma lety a jejich postoj se ale ani trochu nezměnil.
V tom se Sasko nebo SaskoAnhaltsko nijak podstatně neliší třeba od severovýchodní Anglie, rozsáhlých oblastí „rustbeltu“ ve Spojených státech, a když už jsme u toho, tak ani od řady míst v Česku. Co si budeme povídat, migrační téma u nás rezonuje, aniž by přitom Česko v praxi zažilo v posledních letech jakýkoli patrný příliv lidí z Blízkého východu, Maghrebu nebo Afghánistánu. Nejsilněji se projevuje právě u sociálně i ekonomicky slabších skupin majoritní populace. Tady sice žádná vítací kultura nikdy nebyla a nebude, a dokonce i mainstreamové strany se tématu v Česku vyhýbají jako čert kříži, ale to ještě vůbec neznamená, že AfD nenajde v Česku za pár týdnů hodně stejně smýšlejících. Hrozba, byť latentní, je vnímána intenzivně. A nepřátele si najdeme.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
