Mít tak možnost sedět pod stolem v Oválné pracovně a tiše naslouchat, o čem se tak spolu baví Angela Merkelová se svým hostitelem Donaldem Trumpem…
Mají si o čem povídat. Trump se před časem nechal opakovaně slyšet s kritikou německé kancléřky jednak kvůli katastrofálně chybnému přístupu k migrační krizi, ale třeba i kvůli nízkým výdajům Německa na obranu, které jsou se svými 1,2 % HDP hluboko pod dvouprocentním závazkem slíbeným v rámci NATO na summitu ve Walesu v roce 2014 (jako reakce na Krym a Ukrajinu).
Ač voják, tak mnohem diplomatičtěji totéž říká ministr obrany James Mattis své německé kolegyni Ursule von der Leyenové a dalším protějškům. Dvojí výklad téhle věty není možný: „I owe it to you to give clarity on the political reality in the United States and to state the fair demand from my country's people in concrete terms. America will meet its responsibilities, but if your nations do not want to see America moderate its commitment to this Alliance, each of your capitals needs to show support for our common defense.“
Utěšovat se tím, že to Mattis neřekl spatra, ale přečetl z připraveného textu, a tedy možná tlumočil stanovisko Bílého domu, spíš než svůj vlastní názor, asi nebude namístě.
Do třetice – Američanům by se líbilo propojit nedostatečné výdaje na obranu s velkým obchodním přebytkem Německa (loni 65 miliard dolarů) a zabít dvě mouchy jednou ranou prostřednictvím německých nákupů amerického vojenského hardwaru.
Německo sice není na vrcholu seznamu zemí, které dráždí současného prezidenta a jeho poradce nerovnováhou ve vzájemném obchodě (tam vede Čína a Trump se zlobí na vývozy z mexických závodů amerických koncernů), nicméně Trumpa přiměl záměr, že by BMW postavilo novou montovnu právě v Mexiku a odtud zásobovalo americký trh, k vyhrožování vysokými cly (35 %), případně pohraniční daní s obdobným efektem.
Obchod Spojených států (v mld. dolarů) | ||
---|---|---|
partner | objem obchodu | deficit USA |
Čína | 579 | 347 |
Kanada | 545 | 11 |
Mexiko | 525 | 63 |
Japonsko | 196 | 69 |
Německo | 164 | 65 |
Korunu tomu nasadil Trumpův šéf Národní obchodní rady John Navarro, který Německo obvinil, že se veze na slabosti eura, dosahuje vysokých přebytků v obchodě s partnery uvnitř EU a že je fakticky hlavní překážkou dojednání transatlantické ekonomické smlouvy TTIP.
Divže Německo neobvinil z manipulace měnovým kurzem společné měny. Tohle je samozřejmě ekonomický nonsens – existence Německa uvnitř eurozóny je naopak faktorem, který skrz vysoké přebytky nejen v obchodě, ale hlavně na běžném účtu (loni nejvyšší na světě) tlačí kurz eura vzhůru, nikoli dolů. To za prvé. Za druhé, Němci jsou v domácím politickém diskursu alergičtí na politiku Evropské centrální banky, která působí opačně, a kdyby bylo po jejich, byla by měnová politika ECB mnohem přísnější.
Úplně jiná věc je, zda by ECB řízená k obrazu německému byla schopná eurozónu udržet. Protože jestli Němce irituje něco ještě víc než uvolněná politika ECB, pak je to představa transferové unie, která by konzervativně vedenou politiku ECB musela nahradit.
Měnová politika ECB Němcům nesvědčí:
Politika ECB odírá spořivé Němce. Ročně přijdou o 2,7 bilionu korun
Němci preferovaná představa, že ostatní země eurozóny podniknou strukturální reformy a nějakou fiskální devalvaci (typicky snížení zdanění práce a jeho kompenzace zdaněním spotřeby), aby dohnaly svojí ztrátu konkurenceschopnosti, nenašla faktického naplnění.
Kdo chce získat vhled do německého ekonomického myšlení, může si přečíst komentáře velmi respektovaného a u nás dobře známého Hanse-Wernera Sinna. Další autoritativní německý pohled na tentýž problém přebytku běžného účtu (nezapomínejme, že vysoká míra domácích úspor oproti nízkým domácím investicím = přebytek běžného účtu), nabízí šéf think-tanku DIW z Berlína Marcel Fratzscher. Řekl bych, že má pravdu on a ne Navarro.
Záleží Česku na tom, zda si Trump s Merkelovou při osobním jednání k sobě najdou cestu? Samozřejmě, že ano a je tady řada klíčových věcí českého národního zájmu, od vztahů s Ruskem až po ten obchod.
Nezapomínejme, že máme vysoký přebytek v obchodě s Německem a to zase vysoký přebytek v obchodě s Amerikou. Zprostředkovaně (většinou přes Německo) je z hlediska vývozu české přidané hodnoty Amerika mnohem významnější, než bilaterální čísla naznačují. Takže být pod stolem, člověk by se doslechl ledacos zajímavého.
Přečtěte si další články Miroslava Zámečníka: