Jen málokdo ví, jak rozmanitá a bohatá je jihovýchodní Anglie, země plná historie a krásy. Hrabství Sussex a Kent nabízejí nejen strmé mořské útesy s ohromujícími výhledy, historické paláce s rozkvetlými zahradami a parky, ale také výjimečné kulturní zážitky, kterým vévodí nezapomenutelný Glyndebourne Opera Festival.
SISSINGHURST
Zahrada Sissinghurst je synonymem anglické zahradní kultury. Její nezvyklé uspořádání je postaveno na hře protikladů, stejně jako byl vztah jejich nejznámějších majitelů - diplomata Harolda Nicolsona a jeho mondénní ženy Vity Sackville-West.
Když v roce 1930 koupili sídlo z 15. století a k tomu pět hektarů zanedbaného pozemku, začala tvorba jejich životního díla - úprava jednotlivých zahrad. Rozdělili je na deset „místností“, z živého plotu udělali stěny vyšší než člověk a jednotlivá pole tematicky zařídili. Dodnes můžeme se zatajeným dechem obdivovat bílý, růžový nebo třeba bylinkový „zahradní pokoj“. Za podívanou stojí i věž v zámku. Dřevěné točité schodiště vede do horního poschodí, kam se Vita ráda uchylovala k psaní svých románů. A určitě by její autobiografie Portrét jednoho manželství vypadala jinak, kdyby nebyla jedné noci 23. ledna 1929 na večeři v Berlíně…
CHARLESTON HOUSE
Tato malá venkovní usedlost se stala ve třicátých letech minulého století centrem a místem setkávání legendárního kulturního kruhu Bloomsbury Group. Interiér si zařídili umělci sami; včetně fresek, nábytku, závěsů a obrazů. A vše je pomalované: dveře, vana, postele, lampy, kachličky u sporáku, dokonce i příbory. Extravagantní členové byli intelektuálové horní šlechty Anglie - umělci, vědci i politici. Prosluli nejen svými světáckými názory, uměleckými díly, písemnými projevy a láskou k zahradničení, ale také svými nespoutanými erotickými eskapádami. Jedna z nich skončila jedné ledové noci v Berlíně. Byl to velký milostný příběh dvou žen. Píše se rok 1926, když se seznamují dvě nekonvenční ženy, obě spisovatelky: Virginia Woolf, čtyřicátnice, ještě na začátku své kariéry, a Vita Sackville-West, 0 deset let mladší, ale již úspěšná a čtená autorka. Obě vedly navenek tradičně-konzervativní manželský život; manželství však definovaly jako místo intelektuálně-přátelské blízkosti. Jejich vztah vzplanul ohnivě a bez překážek. Akceptovala jej nejen jejich Bloomsburská skupina, ale 1 manželé. vždyť každý z nich měl také svého přítele. V lednu 1929 strávili spolu a se svými rodinami týden v Berlíně. Když však 23. ledna pozdě večer opustily restauraci Funkturm, již nebylo nic jako předtím. Asi zůstane tajemstvím, co se tehdy stalo, co si pověděly. Virginia příští den opustila Berlín a na cestě do Londýna se zhroutila. Vita ještě v Berlíně zůstala a užívala si město, které nespí, plnými doušky. Chodila do oper, muzeí a galerií, ale také na lesbické revue a do trans-vestitních barů. Nic z toho nevynechala v dopisech Virginii. Jejich erotická láska v Berlíně skončila, ale přešla v dlouholeté vášnivé přátelství, které vzájemně ovlivnilo jejich život i práci. Virginia zvěčnila vztah v románu Orlando, který se stal rychle bestsellerem. A kritika jej označila za „nejdelší milostný dopis na světě“.
GLYNDEBOURNE OPERA FESTIVAL
Že láska nejen hory, ale i operní domy přenáší, toho je důkazem ten nejvýznamnější utajený operní festival - Glyndebourne Opera Festival. Když se milovník hudby John Christie v r. 1931 oženil se sopranistkou Audrey Mildmay, byl velmi šťastný. Jen se mu nelíbilo, že jeho milovaná musí jezdit zpívat „do práce“ do Londýnské opery přes hodinu vlakem. Proto se rozhodl postavit jí operní dům přímo na svém rodinném sídle v Glyndebournu. •
