N a i l l F i t z G e r a l d
Před pěti lety tehdejší britský premiér John Major zamítl myšlenku Evropské měnové unie (EMU) s tím, že by šlo o „tanec v dešti .
V posledních letech podlehl značný počet lidí ve Velké Británii určitému sebeklamu. Někteří doufali, že když pevně zavřou oči, jednotná měna někam zmizí. Jiní se namyšleně domnívali, že pokud se tato myšlenka Británii nezamlouvá, prostě se neuskuteční.
Měnová unie byla vytvořena podle harmonogramu a jejími členy se stala velká většina členů EU. Podniky po celé Evropě se horečně snaží přijít na to, jak výhody EMU využít co nejvíce. Avšak my ve Velké Británii stále diskutujeme o tom, zda je EMU pro Evropu dobrá, či nikoli.
Důležité je ale zajistit, aby britské podniky (zahrnuji sem i všechny finanční instituce) byly na Evropskou měnovou unii připraveny a schopny co možná nejdříve využívat nesmírných výhod, které s sebou jednotná měna přinese. V úvahách, zda by se Británie měla připojit k jednotné měně, je nejprve důležité uvědomit si pozadí, na kterém se tato diskuse odehrává.
Propojené bohatství
Ekonomické bohatství Velké Británie je nerozlučně spjato se zeměmi, se kterými vytváří společný trh. Ten v současné době představuje největší spotřebitelský trh na světě. Je to i největší odbytiště pro Velkou Británii - realizuje se na něm 60 procent našeho obchodu se zbožím. V dnešní době se osm z nejvýznamnějších odbytišť pro britské zboží a služby nachází v Evropské unii.
Náš obchod s Německem je větší než obchod se Spojenými státy. Do Francie vyvážíme víc než do celé Asie. Do Nizozemska vyvážíme víc než do celého Britského společenství. Náš obchod s Irskem má větší hodnotu než veškerý obchod s Latinskou Amerikou. Do Španělska vyvážíme víc než do Austrálie, Kanady a Jižní Afriky dohromady. Vývoz na evropský trh se stal hlavním motorem pohánějícím růst a prosperitu Británie.
Záměrné kampaně
Zavedení eura pro Spojené království znamená nepříjemné, a jak někteří tvrdí, i opožděné probuzení. Pomalu, ale jistě budou důsledky dobrovolného vyloučení dopadat na nic netušící národ, v němž nepříznivou atmosféru vytvářela nejednotná státní správa, nepřátelsky naladěná média a finančně dobře zajištěné, avšak naprosto nereprezentativní „kampaně proti Evropské měnové unii.
Není divu, že se Britové stavějí k začlenění své země do EMU opatrně. Přesto budou brzy konfrontováni s tvrdou realitou, ke které Evropa směřuje, ale bez Británie. Je na čase začít tuto realitu vnímat.
Mimo Evropskou měnovou unii Británii nic skvělého nečeká. Ti, kteří tvrdí, že k ní existuje stejně přitažlivá alternativa, by konečně měli vzít v úvahu skutečnost a neobelhávat sami sebe falešnou představou, že si můžeme vybrat z nabídky jen to, co se nám hodí, aniž bychom nes-li jakékoli následky. Ve světě stále více vzájemně propojených a závislých zemí nás čeká pouze vyhlídka na snižující se vliv, ztrátu konkurenceschopnosti a postupné odtrhávání od našeho hlavního trhu.
Hořká sklizeň
Důsledky rozhodnutí Velké Británie zůstat mimo se již začínají projevovat. Seznam mezinárodních společností, které investují ve Velké Británii coby bráně do Evropy, avšak které nyní začínají zpochybňovat své další investice, pokud se do Evropské měnové unie nezapojíme, každý den narůstá.
Iluze, či spíše zklamání, že Spojené státy by si přály, aby Británie zůstala mimo, se brzy rozptýlila. Zanechejme ale na chvíli frází a odložme stranou city. Nevracejme se již k suverénnosti a nezávislosti, která v dnešním světě nemá žádný význam. Tyto skutečnosti mnohem jasněji než všichni politici kvantifikují důsledky pozice Velké Británie a pomáhají objasnit, proč opakované průzkumy mínění britských podniků ukazují jasnou většinu ve prospěch vstupu Británie do EMU.
Již dnes více než sto vysoce postavených manažerů, zástupců mnoha velkých i malých podniků, podepsalo výzvu, ve které požadují vstup do EMU. Jsou to obchodníci, kteří v reálném světě, stejně jako naše země, pracují na schopnosti účinně konkurovat v mezinárodním měřítku. Podepsali výzvu proto, že nechtějí, aby se z Velké Británie stalo zvláštní místo pro obchodování kdesi za mořem, které je neustále odtrháváno od hlavního trhu.
Bezpochyby největší ironií, která doprovází celou diskusi, je, že země, která přispěla víc než většina ostatních států k tomu, aby se jednotný trh stal skutečností, nyní jako by postrádala sebedůvěru, nezbytnou k uskutečnění dalšího logického kroku: upevnit výhody jednotného trhu a pomoci Evropě vstoupit do nového stadia ekonomického a průmys-lového pokroku. V integraci naší ekonomiky do zbývající části Evropy jsme však pokročili již tak daleko, že největším rizikem pro Británii je nevstoupit do měnové unie. Nejvíce získáme tím, že se přidáme k našim hlavním obchodním partnerům.
