JINDŘICH NÁDVORNÍK, MAJITEL SPOLEČNOSTI MIKROELEKTRONIKA - Společnost Mikroelektronika zasáhla do každodenního života lidem již ve 26 zemích světa. Její čipové karty svírají v rukou při cestách dopravními prostředky chladní Skandinávci i výbušní jihoameričtí indiáni.
Společnost Mikroelektronika přišla na svět v roce 1991 z líhně rozsáhlé přidružené výroby tehdejšího družstva Džbánov ve Vysokém Mýtě. „V souvislosti s transformací družstev jsem měl možnost tento závod převzít, navázat na některé činnosti a především nalézt a vytvořit příležitosti nové,“ vzpomíná majitel východočeského podniku Jindřich Nádvorník.
Pád a vzestup
Dnes čtyřiačtyřicetiletý podnikatel přišel do firmy ještě před listopadovou revolucí z tehdejší Karosy. Čerstvý elektrotechnický inženýr se ujal elektrovýroby a zhruba po roce závod vedl. „Měl jsem tedy pod sebou vývoj, výrobu a prodej. Byl to malý podnik čítající v té době zhruba 30 zaměstnanců,“ vzpomíná na začátky Nádvorník. Období „firemní puberty“ však přineslo těžkosti, navíc se překrývalo se zásadními změnami, které po sametové revoluci začaly v naší republice panovat. Mikroelektronika tehdy dodávala řadu drobné řídicí elektroniky výrobcům nákladních vozidel Tatra, Avia a Liaz a též i pro místní Karosu.
„Produkce těchto výrobců začala jít rapidně dolů a bylo třeba hledat jiné programy. Ten jsme našli především v dodávkách zařízení a systémů pro odbavování cestujících ve veřejné dopravě,“ líčí východisko z nouze. Naštěstí podnik neměl problémy se zajištěním peněz na své velkolepé záměry. Podařilo se mu získat výhodné úvěry nejen na financování provozu společnosti, ale i pro financování nákupu nemovitostí či zajištění především zahraničních obchodů.
Mikroelektronika za tyto prostředky „vystudovala“ školu podnikatelského života a stala se dospělou ženou; nevyvarovala se ale „migrén“ z výkyvů tržeb i hospodářských výsledků. Bolestivé bylo především období před rokem 2000, kdy převážná část aktivit byla směřována pouze na vrtkavý tuzemský trh. „Teprve s intenzivním rozvojem zahraničních aktivit došlo k výrazné stabilizaci a trvalému rozvoji,“ podotýká. Nástup na globální trh s sebou přinesl i mnohem razantnější boje s celosvětovou konkurencí.
S KONKURENCÍ V PATÁCH
Hlavním konkurentem
Mikroelektroniky na
domácím trhu je
společnost EMTest. Obě
firmy se střetnou
prakticky v každém
výběrovém řízení.
Konec mechanických strojků
V té době pasažéři v městské dopravě stále zápasili s mechanickými strojky, jež často vyžadovaly značnou trpělivost i hrubou sílu, aby proděravěly lístek. Neudržitelná situace a časté poruchy však volaly po změně. „První zařízení pro odbavení cestujících nahrazovala předchozí generaci mechanických či elektromechanických přístrojů. Příkladem mohou být například elektronické označovače jízdenek,“ připomíná Nádvorník.
Nyní jsou již velice populární systémy s bezkontaktními čipovými kartami, kterými firma vybavila řadu měst a dopravců nejen v České republice. Kromě Prahy zabodovala Mikroelektronika rovněž v Brně nebo Ostravě.
Před pár lety si nikdo nepomyslel, že úspěch podniku se ukrývá v jihoamerických pampách a pralesích. „Naše zařízení používají dnes cestující v celkem 26 zemích světa, především Evropy a Latinské Ameriky,“ poznamenává Nádvorník. Největším zahraničním úlovkem je určitě projekt Transatiago, kde domorodé indiány zachvátila cestománie. „V Santiago de Chile jsme vybavili více než 6000 autobusů a projekt stále pokračuje,“ upozorňuje. V sousední Argentině tato zařízení používají ve městech Mendoza, Cordóba a Salta, dohromady zde namontovali strojky přibližně do 2500 vozidel. „Nyní pracujeme na projektu v hlavním městě Uruguaye Montevideu, kde vybavujeme 1200 autobusů městské dopravy,“ pokračuje v líčení jihoamerického tažení. Ve všech případech se jedná o systémy elektronického jízdného, využívající k odbavení cestujících především bezkontaktní čipové karty.
V Evropě vysokomýtská firma zavádí moderní způsoby cestování pro obyvatele hlavního města Bulharska Sofie a nedávno též instalovala svá zařízení do městských vozidel ve švédském Göteborgu. Čipová karta se však nehodí pouze při nástupu do dopravního prostředku, její využití je podle současných trendů mnohem univerzálnější. „Dokončujeme například projekt samoobslužných zón v Plzni. Jedná se vlastně o multifunkční terminály, kde si občan může nejen dobít svoji městskou kartu pomocí karty bankovní, ale i rezervovat či zakoupit vstupenku do divadla nebo využít jiných městských služeb či informací,“ šíří další možnosti Nádvorník. Tento projekt je přitom financován s pomocí evropských fondů.
Šance pro menší dodavatele
Vysokomýtská společnost vydělala dost peněz na to, aby v říjnu loňského roku vypiplala na „zelené louce“ své nové sídlo, včetně čerstvého výrobního a správního areálu. „Umožnilo nám to nejen rozvoj v oblasti výroby, ale i šanci na vytváření nových pracovních míst v dalších útvarech firmy, především ve vývoji,“ vysvětluje Nádvorník firemní filozofii. Výroba se tak pyšní již dvěma plně automatizovanými linkami, umožňuje však i ruční osazování a klasické strojní pájení. „Zejména tyto výrobní kapacity využíváme i pro kooperace s jinými firmami, které jsou našimi zákazníky,“ dodává.
Mikroelektronika se přitom soustřeďuje na elektroniku a finalizaci odbavovacích systémů. Na produkci se podílí též věnec domácích firem, které mají na starosti mechanické komponenty. Některé díly však přesto musí být importovány. „Dovážíme především elektronické součástky a některé komponenty pro elektroniku, které jsou tradičně vyráběny v jihovýchodní Asii a Japonsku,“ uvádí. Hledí si i vnějšího vzhledu výrobků, v loňském roce již podruhé v historii firmy obdrželi ocenění za dobrý design.
Jednička za Latinskou Ameriku
Mikroelektronika se neomezila pouze na stěžejní aktivity v oblasti odbavovacích a informačních systémů pro veřejnou dopravu a rychle rozvíjí i kooperace ve výrobě elektroniky. Také díky tomu firma stabilně drží tržby nad 300 miliony korun ročně. „Roste též podíl exportu, na konci loňského roku jsme opět opakovaně získali ocenění v soutěži Exportér roku, a to první místo v kategorii export do Latinské Ameriky a třetí místo v celkovém pořadí. Zde se právě hodnotí nárůst exportu a jeho podíl k celkovým tržbám,“ chlubí se Nádvorník. Zisk se podle něj pohybuje v řádu několika desítek milionů korun a využíván je i na nekomerční účely. „V rámci našich aktivit v Latinské Americe jsme byli generálním sponzorem putovní expozice z díla našeho malíře Františka Kupky – kolekce Člověk a země,“ podotýká. Vernisáž, která se konala v závěru loňského roku poblíž uruguayského letoviska Punta del Este, zahájil tamní ministr kultury za účasti významných osobností, našeho velvyslance a obchodních partnerů. „Byla to velkolepá oslava umění a další zviditelnění České republiky ve vzdáleném zahraničí a samozřejmě i naší firmy,“ hodnotí a nenechává přitom nikoho na pochybách o svém obchodnickém talentu.
Jindřich Nádvorník nalezl zalíbení v cestování. Ovšem přednost dává méně navštěvovaným oblastem, například v Chile nebo Argentině. „Lákají mě ke zdolávání především tamní horské velikány,“ prozrazuje. Dále je vášnivým motoristou, vedle automobilu si užívá i řízení motocyklu. V zimě lyžuje, jakmile se oteplí, přesedlá na kolo. Fyzičku si udržuje též dvakrát týdně v posilovně.
