Koncem listopadu 2001 uzavřela Česká republika při vstupních jednáních s EU velmi důležitou kapitolu „daňová politika“. Jak hlavní vyjednavač ČR, státní tajemník Pavel Telička v minulosti několikrát v tisku zdůraznil, byla největší překážkou uzavření této kapitoly spotřební daň na tabákové výrobky, zvláště pak na cigarety. Skutečnost, že spotřební daň na cigarety může být jedním z největších problémů vstupu ČR do EU je pro většinu občanů překvapivá, protože tuto daň nevnímá vůbec nebo pouze jako okrajovou záležitost. O spotřební dani na tabákové výrobky se však mezi daňovými experty tvrdí, že je nesložitější daní vůbec.
Invaze.
V EU činí minimální sazba spotřební daně 57 procent maloobchodní ceny nejprodávanějších cigaret. Mimo spotřební daně jsou cigarety zatíženy samozřejmě i daní z přidané hodnoty. Součet těchto daní činí v okolních zemích EU okolo šedesáti korun za krabičku. V ČR je situace jiná: krabička nejprodávanějších cigaret je od 1. srpna zatížena spotřební daní ve výši 16 korun a DPH ve výši 7,21 koruny, celkem tedy 23,21 Kč. Samozřejmě, že pro obyvatele okolních zemí je velmi lukrativní nákup cigaret v ČR, protože ušetří okolo čtyř set korun za balení o deseti krabičkách a pokud dovážejí toto množství do EU (s výjimkou Rakouska), nedostávají se do konfliktu se zákonem.
Obyvatelé německého pohraničí tedy neplatí spotřební daně a DPH při nákupu cigaret německému ministerstvu financí, nýbrž českému. Tyto víkendové nákupy jsou dále umocněny turistickými skupinami, českými pendlery a samozřejmě nelegálním dovozem nadlimitního množství cigaret. Proto není divu, že okolní země Německo a Rakousko mají eminentní zájem na tom, aby ceny cigaret v ČR dosáhly západoevropské výše, což přinese oběma zemím miliardové příjmy. Německé ministerstvo financí odhaduje, že přílivem cigaret z ČR a Polska ročně ztrácí více než miliardu marek. Pro co nejrychlejší zvýšení daní v ČR jsou však i takové země, jako Velká Británie a Irsko. Tyto mají nejvyšší ceny cigaret v Evropě a podíl dovezených cigaret se u nich pohybuje kolem třiceti procent celkového trhu.
Dvakrát tolik.
Tento stav se vstupem ČR do EU dále přiostří, protože současný limit 200 kusů cigaret mezi zeměmi odpadá a je nahrazen pojmem „množství pro osobní spotřebu“, které činí 800 kusů, při privátních výročích a událostech je však ještě vyšší. Vstup ČR do EU by při zachování velkého cenového rozdílu vedl k podstatnému zvýšení přílivu legálního zboží do EU. Proto je zcela logické, že nejvíce ohrožené země se jakýmkoliv přechodným ustanovením a časovému posunu při zavedení minimálních sazeb usilovně bránily.
Na druhé straně však stály kandidátské země, které velice dobře věděly, co by zavedení minimálních sazeb ke dni vstupu do EU znamenalo. V ČR to znamená zdvojnásobení ceny cigaret. To by, nehledě na emoce a nálady obyvatelstva, vedlo k masivnímu růstu legálních a nelegálních dovozů ze zemí, ležících dále na východ. Stejné ceny cigaret v ČR a v Německu nemají na spotřebitele stejný dopad, protože obyvatelstvo nemá stejnou životní úroveň a nemá kupní sílu. Vztaženo na kupní sílu, jsou již nyní cigarety v ČR dražší než v EU, zdvojnásobení jejich ceny samozřejmě tuto relaci k příjmu dále posune. Je paradoxní, že zřejmě dojde k situaci, ve které budou ceny cigaret v ČR dokonce vyšší než v Německu. ČR bude muset totiž zavést minimální sazby spotřební daně, tak jako jsou i v Německu. Rozdíl je však v DPH. Zatímco cigarety jsou v ČR zatíženy sazbou 22 procent, v Německu činí DPH pouze 16 procent.
Laffer efekt.
Kandidátské země jako ČR tudíž stojí před problémem drastického zvýšení spotřebních daní, což by mělo přinést značné příjmy do státního rozpočtu, zároveň však odpadne daň na ty výrobky, které dnes opouštějí ČR a jsou konzumovány v sousedních zemích. V důsledku zvýšení cen vzroste podíl pašovaného zboží z dnešních odhadovaných pěti až deseti na třicet až padesát procent. Zároveň proběhne masový přesun spotřebitelů od cigaret k náhražkám. Zatímco v letech 1992 až 1999 činil prodej cigaret v ČR 20 až 22 miliard kusů, klesl v letech 2000 až 2001 na méně než 18 miliard. kusů. Bylo to způsobeno masivním přechodem spotřebitelů na ruční výrobu cigaret z dýmkových tabáků.
Celkově tedy zřejmě k žádnému zvýšení příjmu ze zvýšení spotřebních daní nedojde. Naopak hrozí nebezpečí, že celkový příjem poklesne, protože z pašovaného zboží se neodvádí ani DPH, ani daň z příjmu. Každá pašovaná cigareta zároveň znamená její „nevýrobu“ v ČR. Mimo daní z příjmů výrobců, zaměstnanců a všech článků obchodu tím přijde stát i o cla na tabák a jiné suroviny. Kandidátským zemím hrozí takzvaný Laffer-efekt, který spočívá v tom, že zvýšení spotřební daně na cigarety vede ke snížení příjmů státu. Tento efekt vedl v minulosti celou řadu států po předchozím zvýšení spotřebních daní na cigarety k jejich opětovnému snížení (Švédsko, Kanadu, Slovensko apod.), přičemž se vždy jednalo o nesrovnatelně banálnější zvyšování daní. Dalším problémem pašování je skutečnost, že infrastruktury pro pašování cigaret může být používána i pro jiné zboží.
Absurdní experiment.
ČR si v této souvislosti dovoluje dokonce ještě další kuriozitu. V návrhu novely zákona o spotřební dani, který byl 3. října 2001 předložen parlamentu, ale koncem listopadu stažen z projednávání, měla být zrušena kontrolní funkce kolků. Kolek by sice existoval, sloužil by však pouze k informaci o ceně výrobku. Spotřební daň by se odváděla při vyskladnění z tzv. daňových skladů. Kolek by již nebyl důkazem o zaplacení daně. Zavádění tohoto unikátního systému, který kombinuje nevýhody všech známých systémů, v době, ve které bude docházet ke světově ojedinělému zvyšování daně na tabákové výrobky, by jistě byla navýsost pozitivní zpráva pro světovou komunitu pašeráků a důrazná investiční pobídka se zaručenou a dokonalou návratností. Vzhledem k tomuto závažnému přehmatu lze pravděpodobně z hlediska řádného výběru daní stažení tohoto návrhu přivítat a je třeba pouze doufat v to, že dnešní vedení ministerstva financí tento absurdní plán svých předchůdců zruší a nahradí vhodnějším modelem, který bude zohledňovat pozitivní české a evropské zkušenosti s kolky a bude méně experimentálně vyhraněný.
Revoluce.
Tato kolize zájmů a obavy o ohrožení výběru daní vedla k tomu, že jednání o spotřebních daních se stala jedním z nejtěžších vyjednávacích bodů. Dosažený kompromis lze označit za vyrovnaný. Při všech hodnoceních výsledků vyjednávacího týmu se vždy třeba zohlednit, že stejný ústupek, který získá ČR, bude nárokovat nejméně deset dalších kandidátských zemí, které jsou z části mnohem větší a v mnohých směrech problémovější. ČR musí do tří let po vstupu do EU, což odpovídá zhruba konci roku 2006, zavést minimální sazbu spotřební daně ve výši 57 procent z maloobchodní ceny na cigarety. Protože EU plánuje mimo procentního minima i další minimum vyjádřené v eurech, a to ve výši 64 eur na 1.000 cigaret, dostala ČR pro dosažení této částky stejné přechodné období jako Řecko a Španělsko, a to do 31. prosince 2007 (ČR však zřejmě této hranice docílí dříve). Dále musí ČR předložit přesný časový harmonogram, kdy chce jakých sazeb docílit. Rovněž musí zlepšit kontrolu svých hranic a svého trhu za účelem efektivnějšího boje s pašovanými výrobky. Členské země naopak mají právo na zavedení resp. zachování množstevních limitů pro dovoz cigaret.
Máme tedy teoreticky pět let na to, aby se v Česku zvedla cena nejprodávanějších cigaret z dnešních čtyřiceti na zhruba osmdesát korun, což by odpovídalo ročnímu růstu cen o asi o osm korun za krabičku. To nemá obdoby - nejvyšší zdražení posledního desetiletí – v roce 1996 - činilo čtyři koruny Experti ministerstva zahraničních věcí uvádějí, že ke zvyšování bude docházet rovnoměrně a pozvolna). Stejný názor zastávají i ostatní daňoví experti, včetně expertů EU. Bohužel, v ČR zřejmě k této na první pohled logické situaci postupného navyšování zcela jistě nedojde. Vzhledem k opoziční smlouvě a brzkým volbám nejprve vláda ještě v říjnu plánovala další zvýšení spotřební daně až ke dni vstupu do EU. Po dohodě v Bruselu byl však tento návrh z Parlamentu stažen a situace vypadá tak, že do voleb již žádný návrh novely zákona nebude předložen.
Tuto nepopulární úlohu bude muset převzít až vláda následující. Ta však bude ustavena až někdy v srpnu 2002, čili projednávání novely nemůže být dříve než v září roku 2002. Proto není reálné, že by první zvýšení daně proběhlo již k 1. lednu 2003. Při veškeré snaze není zvýšení možné před počátkem druhého čtvrtletí roku 2003. V praxi tedy dojde k tomu, že z teoretických pěti let bude lhůta podstatně zkrácena, pravděpodobně na 3,5 roku. Jednotlivé zvýšení ceny potom nebude činit osm korun, nýbrž kolem jedenácti padesáti..
Na jedné straně roste deficit státního rozpočtu, stát nemá peníze na nutné výdaje a investice. Na druhé straně však předvolební politikaření brání smysluplné fiskální politice, která by stát z této situace vyvedla. Německo má rovněž v roce 2002 volby, přesto se ke zvýšení spotřební daně na cigarety ve stejné době odhodlalo. V Čechách je situace přesně opačná. Tabákový průmysl prosí politické strany, zvedněte spotřební daň. A politické strany říkají: tůdle, ani nápad. Opět se potvrzuje starý poznatek, že každá země se má tak, jak si zaslouží.
