Zbytečné koaliční sadomaso
Třídní nepřítel musí být zničen, i kdybychom měli všichni umřít hlady. Tak lze zřejmě nejlépe charakterizovat kroky vlády v hospodářské a sociální politice během minulého týdne. Nejprve kabinet pozdě večer vyslovil souhlas s novými pravidly pro vyplácení nemocenské a svět byl v šoku. Schválená verze totiž předpokládala snížení dávek pro osoby s průměrnými a podprůměrnými příjmy, tedy pro ty, co dávky nejvíce zneužívají. Dělalo to sice jen čtyři stovky za čtrnáct dnů marodění při průměrném platu, ale byl to krok správným směrem. Nemocnost u nás několikanásobně převyšuje poměry v evropských státech a je zcela zřejmé, že spoustě lidí se vyplatí hodit se marod, protože rozdíl mezi normálním platem a nemocenskými dávkami je v nižších příjmových skupinách zcela zanedbatelný.
Jenže hned den poté nás ministr Zdeněk Škromach uklidnil. Byl to omyl. Ministři nerozuměli tomu, co vlastně schvalují a o návrhu se bude jednat znova, informoval minulý pátek deník Právo. Platit bude varianta, kdy simulanti dostanou o stovku víc. Obzvláště pikantní je, že povinnost zaplatit navýšenou nemocenskou bude převedena na zaměstnavatele, jimž se má sice ulevit při platbách pojistného, ale jak si došlápnou na doktora, podporujícího podvodníky, žádná řeč nebyla. Šéfovi odborů Milanu Štěchovi to po telefonu z Bruselu přislíbil údajně sám Vladimír Špidla. Podobně to dopadlo se slibem stanovit strop pro placení pojistného. Má jím být pětinásobek průměrné mzdy, což je opravdu směšné. Samo ministerstvo financí přiznává, že lidí s příjmem nad 85 tisíc je poskrovnu, možná třicet tisíc. Vzory sociálních států, jako je Německo, mají jako hranici, nad níž se dále neplatí zdravotní pojištění 1,6 násobek průměrného příjmu, Rakušané 1,3 násobek.
Škromach svou včasnou opravou interpretace vládního rozhodnutí nepochybně vrátil jistotu do života podnikatelských subjektů. Správnou věc může vláda schválit, jen když se pomýlení ministři spletou. Chyby pak musí být vzápětí napraveny.
Další opravdu výbornou taškařicí jsou daňové úlevy pro právnické osoby. Sociální demokraté splnili slib a upravili odpisy tak, aby bylo možné počítač odepsat za tři roky, místo čtyř. Někteří nejmenovaní ministři financí si ještě nejspíše nevšimli, že pro mnoho činností je tato technika po roce a půl nepoužitelná. Něco ale přesto podnikům zbude. A tak bylo nutné do novely nenápadně implantovat šestou odpisovou skupinu pro nemovitosti, kde se doba odepisování prodlouží z třiceti na padesát let. Kdo si pořídil nemovitost na úvěr spočítaný podle třicetiletých odpisů, bude nejspíše na bankrot. Alespoň exekutoři zaplatí něco na dani z příjmu, slibuje si nejspíše Bohuslav Sobotka.
Minulý týden přinesl rovněž protest nového šéfa Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla proti návrhu na novelu Zákoníku práce. Průmyslníci netuší, proč má být přijímána, když neřeší existující rigidity, nezlepšuje mobilitu pracovní síly, hrozí kolize s Občanským zákoníkem a posilování role odborů nemá moc velkou logiku, když podstatná část zaměstnanců není organizována a EU doporučuje raději posílit pravomoci podnikových rad. Manažeři si myslí, že novela je samoúčelná a připravená jen proto, že to vláda slíbila ve svém programovém prohlášení. Naši průmyslníci jsou zřejmě nepoučitelní. Novela Zákoníku práce se musí přece přijmout právě proto, že neřeší skutečné problémy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, a naopak je ještě více zkomplikuje. To dá přece rozum. Jak již bylo výše zmíněno, posun kupředu dopustí tento kabinet jen a pouze omylem, který bude vzápětí napraven.
Za tuto důslednost je vláda odměňována růstem ekonomiky, který je zdaleka nejnižší ve srovnání s okolními státy, které vstoupily s námi ruku v ruce do Evropské unie. Sklízí také přízeň voličů, pozoruhodnou i v evropském měřítku. Zkrátka vítězství na celé čáře.
Těžko se potom divit, že už delší dobu vládní koalice vypadá jako nebožák stojící na štokrleti s důkladně utaženou oprátkou na krku. Už notně přidušený, modrající, s třesoucími se koleny. V zarputilém počínání koaličních poslanců donekonečna skládajících stojedničkovou většinu je nyní už opravdu příliš sadomasochismu. Je nechutné čekat ještě na obvyklé fyziologické projevy této situace. Nastal čas, kdy by přítel měl pod přítelem trhnout štokrletem a ukončit tohle nehezké trápení.
