Ale ten pětiletý rozdíl je ve skutečnosti zcela zásadní. Nejpozději v roce 2037 překročí i poslední existující blok elektrárny v Dukovanech hranici své životnosti, a pokud se České republice nepodaří držet se prvního scénáře a rozběhnout blok nový, bude postrádat kolem dvou tisíc megawattů instalovaného výkonu, zhruba pětinu současných kapacit. Nehledě na to, že přes tři tisíce dalších megawattů vypadne kvůli postupnému ukončení provozu ve starších uhelných elektrárnách.
Velká neznámá
Podle náměstkyně ministra průmyslu pro energetiku Lenky Kovačovské je včasná dostavba nových jaderných zdrojů zvládnutelná za předpokladu, že bude přesně dodržován harmonogram přípravy výstavby. Že by zrovna u dvou jaderných bloků v Dukovanech nedošlo k žádnému průtahu, když desetiletá zpoždění běžně nabírají i „obyčejné“ dálnice, lze s úspěchem pochybovat. Především však vedle tradičních komplikací hraje proti optimistickému scénáři i jedna velká neznámá. A tou jsou podzimní parlamentní volby a jejich pravděpodobný vítěz Andrej Babiš.
Exministr financí se nedávno nechal slyšet, že alespoň jeden blok by mohl polostátní ČEZ postavit ze svých vlastních zdrojů. Analytici drobnou zmínku v Hospodářských novinách okamžitě interpretovali jako negativní zprávu pro celý ČEZ. Podle analýzy Stálého výboru pro jadernou energetiku, kterou má týdeník Euro k dispozici, se totiž tato varianta nejeví jako nejvhodnější. A t o pro ČEZ, minoritní akcionáře ani pro Českou republiku.
Návratnost investice do nových jaderných bloků ze strany polostátní firmy čistě na komerční bázi je při současných nízkých cenách elektřiny více než pochybná. Orientační cena, za kterou se dnes v Evropě stavějí jaderné reaktory, vychází z dohody mezi britskou vládou a francouzskou společností EdF. Britský kabinet se zavázal, že provozovatel budoucích dvou bloků v elektrárně Hinkley Point bude dostávat po dobu 35 let 127 eur za každou vyrobenou megawatthodinu.
Přečtěte si o dnešní schůzi věřitelů OKD:
Velké čtvrteční zúčtování. OKD hrozí konkurz
V současnosti se přitom elektřina na burzách prodává za cenu mírně nad 30 eury. Cena na trzích by tedy musela vzrůst na čtyřnásobek, aby nové bloky bylo možno postavit a provozovat čistě na tržním základu. Samotný ČEZ koneckonců před čtyřmi lety odpískal rozjetý tendr na rozšíření Temelína, protože bez záruk státu nebyl schopen zajistit návratnost stamiliardové investice.
Že by se taková situace mohla opakovat a ž e bez záruk států není možné elektrárnu postavit, připouští i energetický expert ANO Pavel Pustějovský, o kterém se spekuluje jako o případném budoucím ministrovi průmyslu. „Na druhé straně by měl ČEZ participovat na výstavbě a provozování nových bloků, protože má s touto činností obrovské zkušenosti“ je přesvědčen Pustějovský.
Státní Temelín, státní Dukovany
Od krachu temelínského tendru ustupovala varianta, že by nové bloky stavěl přímo ČEZ, do pozadí. Až v posledních měsících dostávají plány konkrétnější obrysy. Členové Stálého výboru pro jadernou energetiku analyzovali celkem 14 variant. K dalšímu rozpracování doporučují však jen tři.
Ať už z pohledu zajištění financování a návratnosti investice, nebo strategických zájmů státu se dobře jeví varianta, že by nové bloky v Dukovanech - a případně později i v Temelíně - postavily dceřiné firmy ČEZ EDU II a ETE II, které by stoprocentně pod sebe převzal stát. Rizikový stamiliardový projekt by tak neohrožoval zbylé aktivity energetické firmy ani majetek menšinových akcionářů. V největší míře by tak bylo možné zajistit energetickou bezpečnost Česka a také přiměřené ceny elektřiny pro obyvatele.
Rozšířenější varianta pak počítá s plánem, o kterém se v energetické branži už chvíli spekuluje, poprvé je však černé na bílém. Úředníci vážně pracují s možností, že k dceřiným společnostem ČEZ zodpovědným za výstavbu nových reaktorů by si stát pod svá křídla převzal i šest existujících bloků v Dukovanech a Temelíně. „Takový subjekt může být větší a může mít větší finanční stabilitu než společnost založená čistě ktomu, aby rozvíjela projekt, která nemá žádné příjmy po dobu výstavby,“ řekl týdeníku Euro generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Stát by tak stoprocentně ovládl veškerou tuzemskou výrobu elektřiny z jádra.
Přečtěte si, co je na pozadí problematického prodeje OKD:
Trhliny v prodeji OKD: státní zástupce se zastal odmítnutých Američanů
Podle náměstkyně Kovačovské jde pouze o hypotetickou možnost. „Stálý výbor pro jadernou energetiku a jeho pracovní skupina pro strategii financování se touto variantou zabývaly zatím pouze okrajově,“ říká k tomu Kovačovská. Přesto je však tato varianta ve stostránkové studii výboru relativně obšírně rozpracovaná a doporučení zní dále se „zestátněním“ jádra zabývat.
Výhodou takového kroku je, že by v jedné lokalitě nevznikly v podstatě dvě elektrárny s rozdílnými vlastníky. A hlavně s odprodejem jaderné divize nemají problém ani minoritáři. Podle jednoho z nich, vlivného energetického analytika Michala Šnobra z J&T, stát konečně pochopil, že nemůže dotlačit ČEZ, aby vzal výstavbu bloků čistě na sebe a rizikovou investicí zatížil menšinové vlastníky energetické firmy.
„Později můžeme mít pochybnosti třeba o způsobu ocenění elektráren, ale celkově to je seriózní postup,“ reagoval Šnobr, který kroky státu a ČEZ při přípravě výstavby nových bloků jinak obvykle ostře kritizuje. Prodeji elektráren by musela předcházet restrukturalizace ČEZ, což by podle Beneše byl časově náročný proces, jak ukazují nedávné příklady německých energetik E. ON a RWE. „Vzahraničí vidíme, že je to, řekněme, dvouletý projekt, nedá se to udělat za tři až šest měsíců. U společnosti, která je kotovaná na burze, se musejí nacenit všechna aktiva, komunikovat, schválit všemi orgány,“ nastínil Beneš. Přesto se právě varianta státní jaderné firmy jeví podle analýzy výboru v mnoha ohledech jako nejvýhodnější.
Ať už stát převezme pouze firmy pro výstavbu nových bloků, nebo celou jadernou divizi ČEZ, definitivní rozhodnutí o investičním modelu by mělo padnout v první polovině příštího roku a bezprostředně poté by se měl rozjet odkup obou dcer státem a výběr dodavatele. Jen tak se může podařit dodržet časový harmonogram a uchovat naději na spuštění nových Dukovan před rokem 2037.
Další problémy: silnice i řeky
Vedle dvou zmíněných možností však výbor nadále doporučuje pracovat i s variantou, že by jadernou elektrárnu stavěla přímo dceřiná firma ČEZ. Tedy způsob, o kterém mluví Babiš. To přitom ve většině hledisek vychází ze závěrů výboru hůře než dva výše popsané scénáře.
Podle právní analýzy, kterou si výbor pro jadernou energetiku také nechal vypracovat, by navíc Babiš z případné pozice šéfa vlády ani ministra financí neměl prakticky žádné páky, jak ČEZ k výstavbě bloků proti jeho vůli a vůli minoritních akcionářů přinutit.
„Stát není (ani v postavení majoritního akcionáře) oprávněn ze svého volného uvážení udělit závazný pokyn představenstvu společnosti ČEZ k dostavbě nového jaderného zdroje, a to ani prostřednictví valné hromady a ani skrze koncepci podnikatelské činnosti schvalovanou valnou hromadou společnosti ČEZ,“ uvádí dokument.
| Co se chystá v Dukovanech |
|---|
| Po zrušení tendru na dostavbu dvou bloků v Temelíně se plány na nové bloky přesunuly do Dukovan. V oznámení k procesu posouzení vlivu nové elektrárny na životní prostředí ČEZ počítá s tlakovodními reaktory generace III+ s výkonem až 1750 megawattů. Tak obří reaktory však v současnosti nikdo na světě nevyrábí a v Dukovanech se budou muset smířit s nižším výkonem. Nejvíce by se tomu přiblížily reaktory EPR od ruského Rosatomu s 1600 megawatty. Každopádně by i dva menší bloky měly mít vyšší nebo minimálně stejný výkon jako stávající čtyři, jejichž životnost skončí v roce 2037. Vedle společnosti podřízené Kremlu projevila zájem stavět jaderné bloky v Česku ještě francouzská EdF, americko-japonská Westinghouse Electric Company, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power a společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea. Dodavatel bude vybrán na základě otevřeného výběrového řízení nebo napřímo prostřednictvím mezivládní dohody. |
Pokud by představenstvo ČEZ na rizikový projekt v Dukovanech přesto kývlo, nesli by jeho členové odpovědnost za vzniklou škodu. Újmu by za ně však zřejmě musel ČEZ uhradit stát, čímž by se zase vystavil riziku nařčení z nedovolené podpory a řízení ze strany Evropské unie.
Samostatnou kapitolou je pak dopad na hodnotu akcií, výši dividendy, a tedy nejen majetek státu, ale i minoritních akcionářů. Ti by se pravděpodobně po státu mohli dožadovat náhrady škody. Možnost, že by nové bloky stavěl sám ČEZ, tedy většinou končí ve slepé uličce.
Ať už se budoucí vláda nakonec rozhodne pro jakoukoli variantu, na stavitele nové elektrárny čeká ještě řada úkolů. Samostatnou kapitolou je například doprava obřích komponentů na staveniště. Podle podkladů ministerstva průmyslu komponenty ani jednoho z potencionálních dodavatelů není možné dopravovat po Česku, aniž by nebylo nutné přikročit k finančně a časově náročné úpravě některých úseků silnic, železnic, případně i vodních cest.
Na nové bloky bude také nutné připravit přenosovou soustavu. Zde se ukazuje jako nevýhoda, že Dukovany dostaly přednost před Temelínem. U jihočeské elektrárny totiž již část přípravných prací proběhla. Čas tedy hraje proti novým Dukovanům v řadě dalších otázek, které je potřeba vyřešit. Kdo elektrárnu nakonec postaví, je jenom jedna z nich.
Přečtěte si o aktuálním stavu OKD:
OKD vydělala 2,28 miliardy. Na další provoz má hotovost, tvrdí správce
Čtěte více o sporu Alcentry s OKD:
Trhliny v prodeji OKD: státní zástupce se zastal odmítnutých Američanů
Brusel vyhodnocuje stížnost firmy Alcentra na vyloučení z koupě OKD
ČLÁNKY DO MAILU