Nastupující ministr dopravy Zbyněk Stanjura chce ušetřit na provozu úřadu a zřizovaných organizací dvacet procent nákladů úsporou na nákupech služeb a zboží a na mzdách. Bravo. Člověk nemusí být zrovna odborníkem na daný resort, ale stačí projít každé ministerstvo, co jich v Praze stojí a každý vidí, kde všude se dá šetřit.
Lidí jak psů, kancelářská plochy na jednoho úředníka několikanásobně větší než v kterékoli soukromé firmě s daleko větší produktivitou administrativy.
Škoda, že s takovým cílem, jako si nastavil Zbyněk Stanjura, nenastupovali všichni ministři této vlády na své úřady v roce 2010. Možná bychom nemuseli dnes o to jedno procento zvedat DPH. Že by je to tenkrát nenapadlo? Ale kdeže. Redukce stavů na ministerstvech je už dost dlouho omílaným recepisem na úspory. Naposledy v úsporném programu vzešlém z dílny Karolíny Peake, která slibovala úsporu dokonce nějakých šestnácti miliard korun ročně.
Ministr financí Miroslav Kalousek, který krácením mzdových rozpočtů jednotlivých resortů nepochybně přispěl k zabrzdění růstu byrokratické hydry, občas říká, že je nejprve třeba rušit celé agendy, které jsou v kompetencích jednotlivých ministerstev. Něco na tom je, leč ten, kdo zná Parkinsonovy zákony, zná i jeden z nejdůležitějších: „Množství úředníků je nepřímo úměrné množství práce, kterou mají vykonat.“
Lze se tedy důvodně obávat, že rušení agend povede naopak k růstu počtu ministerských úředníků? Rozhodně to nelze vyloučit. Dobré úmysly ministra či premiéra mají málo společného s realitou úřadu. Nakonec i premiér Petr Nečas na jedné diskusi s kolegy novináři na otázku, zda mu někdy jeho situace nepřipomíná komediální seriál Ano, pane premiére, odpověděl výmluvně: „Ale pane kolego, to přece není komediální seriál, ale hraný dokument.“
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
