Prezident Ma Jing-ťiou, kterého tchajwanští voliči 14. ledna opět potvrdili ve funkci, se narodil před 61 lety v Hongkongu čínským rodičům. Utíkali z pevniny přes území tehdejší britské kolonie za svobodou. Jeho skutečným domovem se nakonec stal ostrov, na němž našli po vítězství komunistů v Číně v roce 1949 útočiště členové Čankajškovy Nacionalistické strany Kuomintang (KMT).
Rodina na Tchaj-wan přesídlila, když mu byl pouhý rok. Díky tamním příležitostem vystudoval práva, později získal na Harvardu doktorský titul a z pozice prezidentského tajemníka se vypracoval až na ministra. Před čtyřmi lety dosáhl na nejvyšší politický vrchol. Vítězství v posledních volbách mu zaručilo, že na něm zůstane i druhé funkční období.
Ma se ani v průběhu této kampaně narážkám na svůj původ nevyhnul. „Vyrůstal jsem na tchajwanské rýži a na místní vodě a po ukončení mandátu zde hodlám strávit i zbytek života,“ vzkázal všem oponentům, kteří opět vytáhli otázku jeho tchajwanské identity. Příznivci prezidenta však podobná témata neřeší. Z jejich pohledu právě on našel optimální cestu, díky níž ostrov rozvíjí ekonomické vztahy s Pekingem (a činí tak ve vlastním zájmu), ale zároveň si udržuje politické „status quo“. V případě Tchaj-wanu to znamená nezávislé fungování na pevninské Číně.
Adrenalin až do konce
V pátých přímých a svobodných prezidentských volbách získal Ma Jing-ťiou reprezentující Kuomintang (KMT) 51,6 procenta hlasů. Jeho hlavní vyzyvatelka Cai Ing-wen, kandidátka hlavní opoziční Demokratické pokrokové strany (DPP), dostala 45,6 procenta a James Soong z První strany lidu skončil s 2,8 procenta třetí. V ten den se rozhodovalo i o 113 křeslech jednokomorového parlamentu. Vládnoucí KMT získal 64 mandátů a zachoval si většinu, nicméně ve srovnání s posledními volbami o 17 míst přišel. Získala je opoziční DPP. Na tchajwanské poměry šlo o unikátní a docela férový souboj, který zůstával v případě dvou hlavních prezidentských kandidátů napínavý až do konce. Poprvé v historii ostrova se o nejvyšší úřad ucházela žena. A poprvé nepoužívala tradiční populistickou rétoriku DPP. Podle předvolebních odhadů nebyla až tak bez šancí. V řadě průzkumů veřejného mínění nad prezidentem Ma dokonce vedla. Cai Ing-wen studovala na prestižních univerzitách v USA a ve Velké Británii, v čele DPP stála od roku 2008. V průběhu politické kariéry zastávala několik důležitých vládních funkcí, vicepremiérkou byla v období 2006 až 2007. Kampaň zahájila kritikou politiky vládní strany KMT týkající se postupného ekonomického propojování Tchaj-wanu s pevninskou Čínou. Slibovala razantní demontáž všech z patnácti dosažených dohod. Těsně před hlasováním se však více zaměřila na ožehavá domácí ekonomická témata. Mnohé Tchajwance totiž trápí rostoucí nezaměstnanost, vysoké ceny nemovitostí a zvětšování rozdílu mezi bohatými a chudými. Vítězství jí to ale nezaručilo.
Sázka na jistotu
Řada nerozhodných voličů se nakonec přiklonila na stranu prezidenta Ma. Ocenili jeho zásluhy týkající se zmírnění napětí v rámci tchajwanské úžiny. Také věděli, co od něj mohou na rozdíl od neprověřené kandidátky DPP očekávat. Politiku jeho prvního funkčního období totiž nejlépe vystihují tři „ne“. Jde o odmítání „oficiálního vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu, nepřípustnost připojení k Číně“ a nakonec i „nezahájení války s pevninou“. Hlasovali pro ně i mnozí z 200 tisíc Tchajwanců, kteří přiletěli kvůli volbám na poslední chvíli ze zahraničí. Šlo převážně o byznysmeny žijící v Číně. Právě oni nejvíce oceňují nové smlouvy uzavřené s Pekingem, díky nimž byly například obnoveny přímé lety a námořní spojení s pevninou. Nejdůležitější je však Rámcová dohoda o hospodářské spolupráci (ECFA) z roku 2010, podle níž platí v případě exportu z Tchajwanu do Číny nulový tarif u 539 položek a u vývozu z Číny na Tchaj-wan u 267 produktů. Jednání o rozšíření seznamu přitom nadále pokračují. Do Číny směřuje přes 41 procent tchajwanského exportu.
Příklad demokracie
Prezident Ma sice tentokrát nezopakoval úspěch z roku 2008, kdy porazil protikandidáta DPP o 17 procent, nicméně jeho znovuzvolení je nutné považovat za úspěch. Není ani „křišťálově čistým“ politikem, v roce 2007 musel například u soudu vysvětlovat podezření ze zneužití fondů z doby, kdy vykonával funkci primátora Taipeie. Pro Tchajwance, ale také i pro USA, hlavního západního spojence ostrova, stejně jako pro EU i významné asijské sousedy je však momentálně tou nejlepší volbou. Není pochyb o tom, že jeho setrvání ve funkci přispěje ke stabilitě v regionu. Ma je díky svému pragmatismu a vstřícnosti nejlepším kandidátem i pro samotnou Čínu. Právě kvůli obavám z vyhlášení nezávislosti v průběhu administrativy předcházejícího prezidenta Čchen Šujen-piena, zástupce DPP, přijala ČLR zákony formálně legalizující použití síly proti ostrovu. Zbraně hrají ve vztazích obou stran tchajwanské úžiny důležitou, i když spíše odstrašující roli.
Právě proto zůstává postupné propojování Tchaj-wanu s pevninskou Čínou jednou z priorit politiků v Pekingu. Paradoxně se však může tato skutečnost v budoucnu obrátit proti nim. Díky intenzivnějším vazbám čím dál více Číňanů přijíždí na Tchaj-wan, kde nakupují, navštěvují muzea, ale také se zaujetím pozorují tamní systém demokracie. „Když si Tchajwanci mohou volit svého prezidenta, proč by to nemohlo fungovat i v rámci Číny?“ ptají se. Prozatím pouze sami sebe. Otázkou zůstává, kdy se na to začnou ptát svých politiků.
