Vláda odhaduje minimální náklady na výměnu akcií v jedné společnosti na zhruba 20 až 30 tisíc korun
Jsem firma a ráda se s vámi seznámím (ale jen trochu). Parafrází na reklamní kampaň jednoho nejmenovaného hnutí jistého agrárního magnáta se dá popsat návrh zákona, který posílá anonymní akcie do propadliště dějin. Tedy jen tak trochu.
Poslanci minulý týden schválili verzi, která nařizuje všem akciovým společnostem převést své cenné papíry na doručitele (tedy ty anonymní) na akcie na jméno. Případně mohou zvolit verzi, že se akcie „imobilizují“ v centrálním depozitáři nebo v bankách. Chybí jen podpis prezidenta.
Návrhů, jak tento v zásadě bezzubý zákon zpřísnit, bylo více. Senát se snažil propašovat přílepkem regule, které by všechny společnosti, jež se ucházejí o veřejné zakázky, nutily přihlásit své akcie v centrálním depozitáři. Šéf mocného rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Pavel Suchánek (ODS) zase navrhoval, aby se změna týkala jen firem, které nově vzniknou. Takže by se už nemohla „narodit“ společnost se skrytou strukturou. A ze starých zavedených podniků by se musely odhalovat jen ty, které touží po veřejných penězích. Suchánek, ač to tedy není zrovna nejšikovnější politik a jeho dubajský výlet mu hned tak někdo nezapomene, měl výjimečně pravdu. Nutit ke změně všechny je pitomost.
A hlavně ne zrovna levná. —Vláda odhaduje minimální náklady na výměnu akcií v jedné spoleenosti na zhruba 20 až 30 tisíc korun, v závislosti na objemu emise,“ píší právníci Deloitte Legal ve své analýze k zákonu. „Zaknihování akcií, popřípadě imobilizace akcií budou pro spoleenost nákladnějšími varian tami vzhledem k poplatkům souvisejícím s emisí zaknihovaných cenných papíru, poplatkům za vedení majetkových účtu v centrálním depozitáři nebo u schovatelu akcií,“ dodávají. Takže žádná sranda. Vzhledem k tomu, že se celá akce týká zhruba třinácti tisíc společností (z nichž se veřejných zakázek účastní asi jen 700), jde o docela velké peníze. Vládní návrh, tak jak byl přijat, vyčísluje náklady na 390 milionů korun.
Tato suma by byla v pořádku, kdyby se zákonem vyřešily potíže s odkrýváním vlastníků firem, jež sají miliony až miliardy ze státního rozpočtu. Ovšem tato varianta se nekoná. Ano, česká firma bude muset mít akcie na jméno nebo je bude muset deponovat někde v bance. Jenže když se rozhodne, že majitelem je další společnost na Kypru nebo, nedejbože, naprosto neprůhledných Marshallových ostrovech, tak jí v tom nikdo nezabrání.
Na to, že se aktuální vláda prezentovala jako „protikorupční“ hned na začátku svého mandátu, je toto po třech letech rozháraného vládnutí dost neveselý výsledek.
A aby to bylo ještě tristnější, tak jediné, co se v Poslanecké sněmovně skutečně událo okolo hlasování o senátním a původním návrhu vlády, je hádka mezi ministrem financí Miroslavem Kalouskem (TOP 09) a Lubomírem Zaorálkem (ČSSD). Sociální demokrat totiž při hájení přísnějších pravidel pro firmy výrazně zvýšil hlas. Ministr se pak obrátil přímo na mandátní a imunitní výbor, aby se tím zabýval. Prý —hlukové limity jsou součástí právního řádu. Nevím, proč zdraví nás všech má být ohrožováno nelidským řevem,“ nechal se slyšet Kalousek.
Nelidské spíš ale je, že díky novému zákonu se vlastně vůbec nic nezmění. Firmy zaplatí tisíce až desetitisíce za změnu, která transparentnost nepřinese. Paní poslankyně, páni poslanci, to se vám ale skutečně povedlo.
O autorovi| ADAM JUNEK junek@mf.cz
