Privatizace Českých radiokomunikací
V červnu se má konat řádná valná hromada akciové společnosti České radio-komunikace, v níž stát stále ještě vlastní nadpoloviční podíl. Očekává se, že ani radiokomunikace se nevyhnou smršti. Vláda provětrá složení statutárních orgánů. Ani tentokrát nepůjde jen o formální výměnu stráží, neboť České radiokomunikace si brousí zuby na kus českého telekomunikačního trhu.
V roce 1996 přišla do České republiky telekomunikační společnost Tele Danmark, kterou dnes ovládá Ameritech. Tele Danmark se neúspěšně pokoušel o vstup do SPT Telecom, snažil se získat - rovněž bez úspěchu - licenci na provoz mobilní telefonní sítě. Pak vsadil na to, že se na český trh dostane prostřednictvím české společnosti. Takové, která má také zájem být v budoucnu konkurentem SPT Telecom, ale sama na to nemá. Vsadil na České radiokomunikace, v nichž však stát ještě drží těsně nadpolo viční většinu. Někdy během roku 1997 skoupil zřejmě Tele Danmark zhruba dvacet procent radiokomunikačních akcií na volném trhu, kam se dostaly po kuponové privatizaci. I když se mu to jistě podařilo za ceny hluboko pod tisíc korun za akcii, burzovní analytici se stejně domnívají, že ho to přišlo tak asi na dvě miliardy korun. Měřítkem naděje, které mají České radiokomunikace, je právě mimořádný vzestup cen jejich akcií: za posledních dvanáct měsíců stouply na trojnásobek.
Už Tošovského vláda údajně došla k názoru, že České radiokomunikace by se měly urychleně „doprivatizovat , aby - až bude trh otevřen - byl na startu připraven vedle zaběhnutého SPT Telecomu další operátor. Vláda prý tehdy došla rovněž k názoru , že k tomu - stejně jako SPT Telecom - také České radiokomunikace potřebují strategického partnera. Protože kus radiokomunikací už měl ve svých rukou Tele Danmark, byl zřejmě neoficiálně za tohoto strategického partnera uznán právě on.
Letos v lednu pak v přípravě vstupu na budoucí liberalizovaný telekomunikační trh založil Tele Danmark s Českými radiokomunikacemi joint-venture, na němž se obě společnosti podílejí stejným dílem. Podepsaná rámcová smlouva definuje aktivi ty společného podniku jako prodejní, účtovací a marketingové činnosti pro ty služby, které provozují České radiokomunikace, ale podle informací agentury Reuters dánský partner oznámil, že po otevření českého trhu bude provozovat telefonní služby. Vs tup nové společnosti na reálnou scénu je však podmíněn tím, aby oba podílníci podepsali soubor technických dodatků. Přitom podpisy je třeba získat do 31. března plus čtyřicet pět dní. Tedy přibližně do poloviny května.
„Na přípravách smlouvy o společném podniku se podílel stát prostřednictvím Fondu národního majetku a smlouva je výsledkem společné práce, sdělila týdeníku EURO náměstkyně ministra dopravy a spojů Marcela Gürlichová. Přesto dnes panují v& nbsp;obou partnerských společnostech obavy, že by se podpisy dodatků mohly zpozdit. Jisté zdržení vysvětluje náměstkyně jednoduše: ministerstvo je povinno reagovat na všechny podněty, a protože přišel podnět zpochybňující kvalitu těchto dodatků, je nutné je přezkoumat. Několik nezávislých zdrojů včetně zdroje ministerského přitom týdeníku EURO potvrdilo, že „podněty měly formu anonymního udání, které nesměřovalo jen na ministerstvo, ale také některým poslancům do Parlamentu.
Ministerstvo, posílené hlasy takto oslovených poslanců, vzápětí upozornilo dozorčí radu Českých radiokomunikací. V atmosféře, kterou vyvolal Antonín Peltrám v souvislosti se vstupem TelSourcu do Telecomu, a v očekávání, že přijde personál ní bouře, zařadila dozorčí rada zpátečku: doporučila představenstvu, aby zvážilo, zda by nebylo lepší, kdyby podpis dodatků schválila valná hromada. Ta se však má konat až v červnu. Představenstvo v obavách, že valnou hromadu nepřežije, si tako vé doporučení ovšem nedovolí přehlédnout.
Navzdory těmto anonymně podníceným hrátkám je náměstkyně Gürlichová optimistkou, podle ní není důvod k panice. Nepůjde prý o nic jiného než o jednoduchý audit dodatků, který by mohl být ukončen tak, aby se stačilo včas dodatky podepsat. N a dotaz, kdo zaslal podnět na revizi dodatků, co tento podnět obsahoval a na jaké nedostatky upozorňoval, Marcela Gürlichová odmítá odpovědět. Zdůrazňuje však, že podle jejího názoru auditor dodatků neshledá nic, co by mohlo dodatky zpochybnit.
Na ministerstvu dopravy a spojů byl už zpracován materiál týkající se radiokomunikací a ten údajně předpokládá, že společnost by mohla být zprivatizována již v příštím roce. I když nejde o privatizaci v pravém slova smyslu, ale spíše o plný nebo částečný prodej zbývající státní účasti, materiál doporučuje zvolit konkrétní způsob privatizace tak, aby byl v souladu se strategií rozvoje této společnosti a zajistil pro ni finanční zdroje ke vstupu na trh hlasové služby. Jedním z konkrétních způsobů by pak mohlo být navýšení základního jmění, kterého by se stát neúčastnil. Pak by však nic neprodával a také nic neinkasoval, jen by si svůj podíl zředil. Firmě by to asi prospělo, státní pokladna by vyšla na prázdno. Zřejmě proto se o způsobu privatizace odmítá zatím náměstkyně bavit. Z posledních výroků ministra Peltráma se však zdá, že nehodlá s privatizací pospíchat. Všichni experti se přitom shodují, že bez strategického partnera nemají České radiokomunikace na příštím trhu telefonních služeb šanci.
