Zbohatnout se dá i na ojetých autech – alespoň Anthony Denny to dokázal. Někteří zákazníci a zklamaní investoři společnost AAA Auto v oblibě nemají. Expanze do zahraničí se příliš nepovedla, ale na českém trhu zůstává Dennyho firma jedničkou.
Autor: Martin Siebert
Zakladatel, šéf a hlavní spolumajitel společnosti AAA Auto má rád použitá auta. Ta běžná vykupují a prodávají jeho autobazary, tento byznys mu vynesl miliony. Zvláštní, cenné a luxusní staré automobily jsou jeho sběratelskou vášní. Největší jednorázovou částku utratil Anthonny James Denny za Jaguar z poloviny šedesátých let.
Letité britské kabriolety miluje, ale jinak fandí současné technice. Autorovi tohoto článku znenadání nabídl, že mu k Vánocům věnuje digitální diktafon, aby při rozhovoru nemusel obracet kazetu.
Australan s českými předky
ANTHONY JAMES DENNY |
Datum narození: 17. 4. 1962 Bydliště: Praha 8 Postavení: ředitel a asi 74% vlastník společnosti AAA Auto Tržby: za letošní 1. až 3. čtvrtletí 120 milionů eur |
Narodil se v Austrálii, ale jeho otec byl Čech. Přestože žije mnoho let hlavně v Česku (nyní v rodinném domě v Praze 8) a vzal si Češku, rozhovory poskytuje anglicky. V Austrálii má pětihektarový ranč, asi kilometr od oceánu. Do města z něj létá hydroplánem.
Král českého trhu s ojetými automobily není vzděláním technik ani ekonom. Vystudoval botaniku. „Auta jsou však moje hobby a velká vášeň snad odjakživa,“ říká vegetarián Denny.
Do světa byznysu pronikal již v době studia. Pak se začal obchodu věnovat naplno. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let si na dva roky odskočil do Spojených států, potom zamířil do Čech. Nejprve chtěl zemi svých předků jen vidět, ale záhy ucítil, že podnikavým se zde naskýtá nebývalá šance. Za oceánem by navždy zůstal jedním z mnoha obchodníků, tady mohl hrát prim.
Zpátky ke kořenům Zatímco z Kalifornie vyvážel americká přepychová auta do světa, v Česku založil společnost Auto USA, jež měla použité „ameriky“ nabízet českým zákazníkům. Americká auta však zaujala jen omezený okruh fanoušků, a tak Denny založil klasický autobazar. Začínal skromně; podobných podniků vznikaly v 90. letech desítky. „Český trh byl nenasytný,“ připomíná tajemník Svazu dovozců automobilů Pavel Tunkl. Bazarům nahrával obrovský hlad po autech, změny v životním stylu a liberalizace dovozu. Některé měly jepičí život, jiné se však uchytily a vedlo se jim celkem dobře. Denny ovšem cítil, že má na víc, neboť je na rozdíl od řady konkurentů opravdovým byznysmenem. V čele telefonních seznamů K zásadnímu zlomu došlo po třech letech. Společnost se přejmenovala, tři áčka ji vynesla do čela telefonních seznamů. „Nad konkurenci se vyšvihli také proto, že majitel pojal podnikání profesionálně, jako by řídil továrnu,“ domnívá se Tunkl. V bazarech AAA nečekal na zákazníky neoholený chlapík se skvrnami na montérkách, nýbrž vyškolený a upravený prodavač, z něhož solidnost, výkonnost a úspěch přímo vyzařovaly. Klient měl mít podobný dojem, jako by kupoval nový vůz. Tento přístup se bezpochyby osvědčil. Firma byla velmi dynamická. Podle některých zákazníků se však občas pohybovala téměř na hraně dobrých mravů. Ojetý automobil nebývá zrovna pokladem, jinak by se jej původní majitel nezbavoval. Áčka se však tvářila, jako kdyby lidem nabízela poklady na čtyřech kolech. Kupní smlouvy stály za důkladné prostudování, jenže zákazníci byli oslněni nablýskanými blatníky, velkými nápisy a profesionálním vystupováním techniků. Nemohli se dočkat, až šlápnou na plyn, takže dokumenty většinou nestudovali do posledního písmenka. Když se něco porouchalo, strnuli údivem, co vlastně podepsali. Áčka v palbě kritiky Nespokojení klienti protestovali. V médiích se objevovaly reportáže se silně záporným vyzněním. Firma však spory ustála a začala věnovat větší pozornost autům i nenapadnutelnosti smluv. Denny navíc pochopil, že v Česku hodně čtou i lidé, kteří nemají na nové auto. Vybudoval proto silné oddělení pro vztah s veřejností. I v tom byl průkopníkem, s novináři v té době občas komunikoval jen jeden konkurent. První mimopražskou pobočku otevřela Áčka v roce 2000 v Brně. Rychle následovaly další, čímž společnost získávala výhodu, protože nabídka i poptávka se místně lišily. V chudších regionech se úspěšně prodávaly staré vozy, o které už Pražané ztratili zájem, a naopak dražší zánovní automobil, jenž by na venkově příliš dlouho čekal na nového majitele, se mohl rychle prodat v metropoli. „Právě díky působení na mnoha místech slavila společnost takový úspěch, protože předtím zde scházel někdo, jehož jméno by bylo jakousi celostátní garancí,“ domnívá se Pavel Tunkl. V roce 2004 došlo k prvnímu vstupu do zahraničí, firma otevřela bazar v Košicích. Dnes má AAA Auto síť 25 poboček v Česku a na Slovensku. Počet zaměstnanců činí asi 1200. V roce 2008 skupina prodala 60 500 automobilů. Klenoty, náš vzor Áčka začínala jako jeden z mnoha autobazarů, v současné době ale trhu vévodí. Podle Kamila Zieglera, někdejšího finančního ředitele, společnost těžila z jedné české tradice. Před rokem 1990 zde existoval podnik Klenoty, který auta vykupoval a následně prodával. Tak to dělal i Denny, zatímco mnohé jiné bazary neměly dostatek kapitálu, a tak se věnovaly komisnímu prodeji. Při něm se autobazar nestává majitelem nabízeného vozidla, pouze je vystaví a nakonec inkasuje prémii za zprostředkování. Jenže ten, kdo auto prodává, chce mít peníze v kapse co nejdříve. Jít k Áčkům tedy bylo pro prodávajícího výhodné. Skupina rovněž vsadila na masivní marketing. V reklamách vystupovali známí lidé, kteří tvrdili, že jezdí autem z AAA a jsou s ním spokojeni. Bylo to v době, kdy Češi ještě měli proti působení tohoto druhu inzerce slabou imunitu, takže kampaň zabrala. Chyby značkových protihráčů Za výjimečné postavení Áček ovšem mohou také ostatní hráči. Ojetá auta obvykle prodávají dealeři nových, kteří berou ojetiny na protiúčet, a šikovný Pepa, který oplotil kus pozemku a zřídil autobazar lokálního významu. Za ideální místo pro nákup spolehlivého použitého automobilu se považují značkové prodejny. Pokud vůz původně prodaly, pravidelně kontrolovaly a opravovaly, znají jeho historii i majitele, měly by mít obrovskou výhodu. Jenže u nás pracovníci značkových prodejen a servisů udělali neodpustitelnou chybu. Místo toho, aby své stávající zákazníky hýčkali a trpělivě čekali, až v nových podmínkách zbohatnou prací, začali se k majitelům starších aut chovat přezíravě a s pohrdáním. Kromě toho značkové servisy nadstřelily ceny. Zákazník najednou zjistil, že sousedův Véna, který si otevřel soukromou autodílnu v garáži, zvládne opravu rychleji a za poloviční peníze. Tak se zrodila nedůvěra k značkovým servisům a prodejnám. Když pak lidé chtěli své starší auto prodat, zamířili jinam. Pepa má problém Pepův lokální autobazar si však také zkazil pověst. Ve snaze rozšířit nabídku a rychle zbohatnout dovážel Pepa ojetá auta z ciziny, jenže někdy šlo o vozy velmi problematické, havarované, omlazené, s přetočeným tachometrem a pochybnými doklady. Normální člověk se spálí jen jednou. U Pepy najednou i poctivá auta stála moc dlouho. Zákazníci začali hledat cosi lepšího, nějakou firmu, která by skýtala aspoň minimální záruku. Našli Áčka. Nedalo to ani moc práce, protože společnost se dokázala neuvěřitelně prosadit do médií. Kdo si četl v motoristickém tisku o ojetých autech, zpravidla zjistil, že informace poskytuje odborník z AAA Auto. Jedinou firmou, která dlouhodobě dokázala s Dennym alespoň částečně držet krok, byla Auto ESA, jež však působí jen v Praze. Plno slavných jmen
Australan se zviditelnil také najímáním známých tváří. Získal kupříkladu hvězdy z mladoboleslavské Škody Auto, bývalého předsedu představenstva Vratislava Kulhánka a někdejšího mluvčího Milana Smutného. To jsou osoby s obrovským množstvím kontaktů, díky nimž se o Áčkách zase psalo.
Denny by se určitě urazil, kdyby jej někdo označil za autoritativního šéfa, nicméně rád rozhodoval sám. Jak se firma rozrůstala, bylo nutné vybudovat odpovídající strukturu. Přicházeli experti zvučných jmen.
Někteří pak zase rychle odcházeli, protože majitel na jednu stranu chtěl mít fungující moderní systém řízení, ale na druhou stranu byl zvyklý na svou absolutistickou moc. Hlavně křeslo finančního ředitele je v Áčkách vratké. Kamil Ziegler se na něm udržel jen pár měsíců, David Thorley zhruba rok.
Přepálená expanze
Loňské hospodaření firmy nedopadlo dobře. Společnost předtím expandovala až příliš, podle Vratislava Kulhánka byl její růst „přepálený“. K tomu propukla krize.
Firma uvedla své akcie na trh, ale jejich hodnota záhy letěla prudce dolů. Musela propouštět, ořezala výdaje na propagaci, nabídla k prodeji některé nemovitosti, stáhla se z Polska, Rumunska a Maďarska. K avizovanému vstupu na ruský trh nedošlo.
Jedna věc se ani v době potíží nezměnila. Áčka nadále zásobují redakce všemožnými informacemi. A tak se lidé mohou třeba dozvědět, že společnost prodá dvě třetiny aut o víkendech a že ve všední dny přichází největší nápor zákazníků odpoledne po páté. Firma zavedla takzvané šrotovné, což je zvýhodněný protiúčet. Nejžádanější barvou ojetých aut je letos černá, která zejména u větších a novějších modelů odsunula na druhé místo stříbrnou metalízu. Dalo by se tedy tvrdit, že zapřísáhlého nekuřáka Dennyho teď živí hlavně černá auta.
Výsledky firmy se letos zlepšují. V prvním pololetí se přehoupla do zisku ve výši 693 tisíc eur, za devět měsíců činí kumulovaný hospodářský výsledek 1,6 milionu eur.