KRÁL JIHOČESKÝCH ANTIKVARIÁTŮ VRATISLAV MELCER Modernímu antikváři nestačí znát jen staré knihy. Měl by vědět i něco o grafice, pohlednicích, mapách a třeba i telefonních kartách. To vše lze koupit či prodat v téměř každém antikvariátu.
KRÁL JIHOČESKÝCH ANTIKVARIÁTŮ VRATISLAV MELCER Modernímu antikváři nestačí znát jen staré knihy. Měl by vědět i něco o grafice, pohlednicích, mapách a třeba i telefonních kartách. To vše lze koupit či prodat v téměř každém antikvariátu. Antikvář Vratislav Melcer z Lomnice nad Lužnicí patří nabídkou spíše ke konzervativnějším obchodníkům. Jeho pečlivě vedené podniky přesto překypují leckdy až neskutečně dobře zachovanými knihami, starými leckdy i více než osmdesát let. Nabídka titulů je pestrá, možná nejpestřejší od Aše po Břeclav. S knihami začínal ve 12 letech jako řada dalších antikvářů: sběratelstvím. K tomu jej nasměroval nevlastní otec, pro nějž knihy sháněl. „Byla to jedna z mála příležitostí, jak vypadnout z domova,“ vzpomíná Melcer. Navštěvoval legendární burzy na pražském Smíchově i v restauraci U Nováků. Po revoluci, hned v roce 1990, otevřel v Praze knihařství. A v roce 1993 i první antikvariát v paneláku v pražských Kobylisích. Tehdy se ze sběratelství stal byznys. NEJDŘÍV JEDEN, TEĎ UŽ ČTYŘI A nezůstalo jen u jednoho antikvariátu. „V současnosti mám obchody v Lomnici, Třeboni, Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích,“ vyjmenovává Melcer. Je díky tomu majitelem nejrozsáhlejší sítě regionálních antikvariátů v České republice. V první a poslední lokalitě vedle antikvariátu provozuje i knihařství. Do jižních Čech se dostal přes turistiku. „A už jsem zde zůstal,“ dodává antikvář. Právě antikvariát v Lomnici nad Lužnicí je jeho „centrem“. Z něj téměř každý den vyjíždí nejen na kontrolu dalších obchodů, ale i za výkupy knih. „Faktem je, že jinak než pro radost antikvariát mít nelze,“ domnívá se. Současně však jedním dechem dodává, že čtyři plnohodnotné podniky tohoto druhu jsou maximem: „Víc jich nikdy mít nebudu.“ Už tak je s více než 30 tisíci nabízenými knihami zřejmě největším antikvářem nejen v jižních Čechách, ale i v rámci celé republiky. A aby ulevil antikvářským povinnostem, které ho provázejí celý pracovní týden, na konci roku prodá pražskou tiskárnu. KLACKY POD NOHAMA
Na současném podnikání v ČR Vratislavu Melcerovi nejvíce vadí chybějící podpora živnostníků. „ČSSD hází podnikatelům klacky pod nohy,“ míní. Přestože je pravicově orientován, nedomnívá se, že by se při případné změně vlády něco významného hnulo. Spíše větvičky než klacky mu navíc házejí pod nohy i zákazníci. Ti v průměru ukradnou jednu knihu denně - aspoň tak to ukázala poslední inventura. „Ale s tím musím počítat jako každý obchodník,“ říká Melcer smířlivě. S druhým nešvarem, s nímž se potýkají prakticky všichni obchodníci, a sice s okrádáním ze strany prodavaček a prodejců, prý potíže nemá. „Díky vypracovanému počítačovému systému mám v tomto ohledu poměrně jasno,“ podotýká jihočeský antikvář. Jedním dechem ale dodává, že právě zaměstnanci jsou největším nepřítelem každého živnostníka. „Leckdy trvá i několik měsíců, než vyberu toho pravého,“ kroutí hlavou a jako příklad špatného výběru uvádí prodavačku, s níž se musel rozloučit právě v minulých dnech. Byla prý nevstřícná k zákazníkům a namísto toho je svým chováním spíše odrazovala. „Proto jsem ji musel propustit,“ uzavírá Melcer nepříjemné zkušenosti se zaměstnanci.
CO LIDÉ KUPUJÍ?
Melcerovo krédo zní: Každému čtenáři jeho knihu, každé knize jejího čtenáře. Přesto říká, že klientela na dražší tituly je malá. Naopak nejvíce zákazníků se rekrutuje z lidí, kteří mají nedostatek peněz. Nejlépe se prodává beletrie, odborné knihy a hlavně na počátku školního roku i učebnice. Tatam je doba, kdy lidé prahnuli po sebraných spisech českých (i světových) klasiků: Jiráska, Raise či Němcové, ale i těch méně známých, například Svátka či v časech 1. republiky oblíbeného Josefa Skružného. Proto je také většina antikvářů nevykupuje, neboť by v jejich obchodech „svého čtenáře“ nenašli. Přesto je Melcer relativně spokojen - zákazníků neubývá, i když jednoduché to v této branži není. Přesto přijdou chvíle, kdy má sto chutí se vším praštit. Ale ty rychle pominou. „Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného,“ říká. Dodává, že je bojovník a nic nevzdá. Povolání antikváře, pokud se dělá celým srdcem a poctivě, je většinou na celý život.
**160 ANTIKVARIÁTŮ
V Česku najdou koupěchtiví zájemci zhruba 160 antikvariátů. Z toho plná polovina je v hlavním městě. V zemi existují v současnosti dvě asociace antikvářů. Zájemci o koupi starších knih mohou navštívit i některé burzy nebo specializované aukce. Správný provozovatel antikvariátu v současnosti nabízí nejen knihy. Většina regionálních podniků je spojena s prodejnou nových knih, méně často s doplňkovým prodejem zcela jiného sortimentu. Některé antikvariáty jsou spravovány veřejnými knihovnami. Vedle - samozřejmě nejrozšířenějšího - sortimentu, totiž knih, lze v leckterých antikvariátech najít i jiné sběratelské zboží. Rozšířený je prodej starých pohlednic, map, drobné i větší grafiky či - což je hit posledních deseti let - telefonních karet. I mezi těmi dokáže antikvář a mnohý sběratel najít perlu.
